K napsání tohoto příspěvku mě inspirovala zkušenost jak vlastní, tak i mé nejlepší kamarádky Ester. Já sama mám už jen dvě babičky, a i mezi nimi je propastný rozdíl. Nutno dopředu říct, že obě babičky jsou na tom finančně velmi dobře, a tak opravdu nejde o to že bych jedné z nich křivdila. Jedna by vás očima probodla za každý gram jídla navíc co sníte (v jejím případě z nesmyslných úsporných důvodů) a druhá by vás očima probodla za každý kilo které nesníte.
Ovšem jsem se spíše chtěla zamýšlet nad tím, jestli je problém ve mně, když začínám mít odpor k důchodcům, kteří mají pocit, že díky jejich věku můžou vládnout všem cizím lidem okolo. Jako příklad můžu uvést mou cestu domů ze školy trolejbusem, kdy jsem nastupovala do prázdného vozidla hned na "startovací" zastávce, dala sluchátka na uši a chtěla se trošku odreagovat po náročném dni ve škole. Během cesty jsme přibrali na zastávkách asi 5 lidí, většinou ve středním věku. Na další zastávce přistoupily dvě důchodkyně. Nevěnovala jsem tomu pozornost, ovšem do doby, než se důchodkyně začaly rozhlížet po sedadlech a zrovna si jako místa vhodná k jejich krátkodobému pobytu v MHD vybraly sedadlo mé a volné vedle mě. Za jiných okolností, kdyby opravdu byl trolejbus plný a neviděla bych před sebou 34 volných míst, bych se ihned beze slova postavila a nechala stařenky, ať si sednou. Tyhle se ale rozhodly "jít na to psychologicky", postavily se nade mě, sem tam mi věnovaly vražedné pohledy a mluvily o tom, jak je dnešní omladina nevychovaná, že staré ženské nepustí v trolejbuse si sednout. Mně příjde jako nevychovanost zase to, že si vyberou z 34 volných míst pouze to jedno mé a zrovna to si musí svými poznámkami na mou výchovu vydobít. Bohužel, tohle se v našem městě děje stále dokola, a v MHD zvlášť.
Také se nám jednou s přítelem stalo, že jsme si o jednom letním krásném poledni chtěli udělat procházku do městských sadů. Prošli jsme si celý park, pozorovali přírodů a poslouchali šum nedaleké řeky. Sedli jsme si na lavičku, abychom si mohli na chvíli odpočinout. Povídali jsme si o tom, jak jsme spolu začínali chodit a dále o naší budoucnosti. Prostě romantická chvíle. Po asi 30 minutách našeho odpočinku na lavičce přijela na kole dáma ve věku kolem 60 let. Měla s sebou jen křížovky a pejska, kterého mi na první pohled bylo líto kvůli podvyživené postavě, zaslepeným očičkám a celkově nechvalného vzhledu, o strašlivém zápachu ani nemluvě. Paní si začala luštit křížovky, zatímco pustila jejího psa Rexe, ať se jde proběhnout. O pejska se dále nestarala, i přesto, že pejsek kálel přímo na asfaltové cestě, kde co chvíli projížděli bruslaři, nemluvě o tom, že pejsek jednu malou holčičku téměř porazil. Snažili jsme si nastálé situace nevšímat a věnovali se dále naším tématům. Přítel mi zrovna řekl jeho plán o tom, jak si upravíme náš byteček, když jsem ho políbila. Něžně, krátce, žádná divočina. Ihned jak jsem přitiskla rty na jeho, paní s křížovkami se ozvala: "Není vám to blbé slečno? Takhle před lidmi? Vůbec na mě neberete ohled! To já moc dobře vím, jak vy mladé husičky dnes první co uděláte když zabouchnete dveře, tak skočíte těm klukům do postele..!". Ještě mohu dodat, že paní se začala ohnávat policií, že jestli vím, že je trestné se na veřejnosti líbat a že "měšťáci" chodí po městech a dávají za to pokuty. S takovými lidmi se nemá smysl bavit. Beze slova jsme pro zachování nějakého dekóra odešli, ovšem pěkně strávené chvíle v parku také.
V případě mé zmiňované kamarádky Ester to bylo zase o něčem trošku jiném. Ester musela ráno k doktorovi na odběr krve. Byla objednaná na 7:40, ale protože nerada chodí pozdě, byla v čekárně už v 7:25. Doufala, že se z ordinace dostane dříve, protože v ten den měla odpolední směnu, a to navíc "na trhačku", což v praxi znamená 2 směny za sebou s asi dvouhodinovou přestávkou. Taková dvojsměna není legrace a je třeba být na ní pořádně vyfreshovaná. Každopádně když Ester vešla do čekárny, byla, stejně jako já v trolejbuse, první a sama. Čekala asi 20 minut, když začali chodit senioři, kteří byli ale evidentně objednaní na pozdější termín. Abych to hodně zkrátila, tak Ester z ordinace vycházela v 11:06 s tím, že jsme si mezi tím psaly a její zprávy byly typu: "Aha, tak ještě nejsem na řadě, jedna důchodkyně přede mnou řekla sestřičce že spěchá a vzala ji hned". Sama s takovým argumentem u sestřičky neuspěla, odpověděla jí jen: "Hned to bude, ještě se posaďte, za chvíli jste na řadě". Pro mě je to další červený blikající alarm drzosti důchodců, kteří i u toho doktora musí mít privilegia, aby mohli jít o hodinu dřív nakupovat do Kauflandu, protože mají SUPER AKCI a nechtějí, aby bylo vyprodáno dřív než tam dorazí, a raději budou předbíhat mladé produktivní lidi, kteří je ze své práce živí.
Je jistě nepochybné, že lidé v důchodovém věku jsou hodni úcty, ale nesouhlasím s tím, aby ji měli všichni, když dobrá polovina z nich se ve společnosti ani neumí chovat a jejich donebevolající arogance přehlušuje samotný zázrak jejich vysokého věku. Samozřejmě netvrdím, že všichni senioři jsou staří a zlí. Ale přece takoví jsou. Opravdu často polemizuji sama nad sebou, jestli jsem sama kdo k nim má takovou nechuť. V jednu chvíli mám pocit lítosti že jsem špatný člověk, když takto smýšlím, ale v dané chvíli kdy se dostanu do takové situace mám zase pocit, že jsem plně v právu. Jaký názor máte vy na chování dnešní starší generace? Tolerujete přebíjení se holemi v obchodech kvůli o korunu levnějšímu jogurtu, scény v MHD kvůli "lepšímu" místu, smysl postradajícímu předbíhání u doktorů a dalším excesy?
Poslat SZ
i takovou historku už jsem slyšela 
