Co mám dělat proti závisti - bohužel z mé strany

vosmajda takže ještě stres ze ztráty zaměstnání, no napoprvé bych ti poradila zajít třeba ke kadeřnici, dát si nějakou pěknou barvičku a střih, no a co takhle třeba začít někam chodit cvičit? Nikomu nic nedokazovat, ale dokázat sama sobě, že není nic ztraceno a zase budeš ta optimistická krásná žena

O téma taky. Proč, to nevím. Asi bylo dost ujeté. Čert ho vem.

Tak už jsem sem dlouho nepsala, ale musím napsat, jak jsem si pohár hořkosti vypila až do dna. Byla jsem na brigádě, kde dělá jedna osoba, které poslední dobou všechno vychází. To, co chci já, má vždycky ona. A teď ona viděla, jak jsem tam pouhá brigádnice za minimální mzdu a viděla i to, jak mě propouštějí, když už bylo méně práce. A doma dcera maturuje a tchyně marodí s nervama. A kdo má mít ohledy - já! Ptám se, proč já, když jsem na tom taky blbě, jak ti ostatní, ale nikdo mi nedokázal odpovědět, když se ptám, proč mám být silná právě já, je prostě hrobové ticho. Nemůžu mezi lidi, ani mezi příbuzné, každou oslavu teď zkazím. A bývalé zaměstnání se sice rozjelo, ale v té době jsem byla na té nešťastné brigádě, oni obvolali lidi, kteří neměli vůbec nic, a takto mi to uteklo. A některé dnes už stálé pracovnice je uprosily, ale to mě není důstojné. Mám nějakou šanci v červnu, ale po tom všem už nevěřím.

Něco podobného jako ty jsem měla pár let doma. Problém byl v tom, že pro něj byl každej kolem " ten, komu všechno vychází " a on ten největší chudák, který by se s každým jenom porovnával, měřil a soupeřil. Brr.
Nicméně, je to jednoduché : nikomu všechno nevychází. Každý má nějaké své starosti. Jde o přístup k životu. Pokud se budeš ohlížet jen na to, co druhí mají a ty ne, ztratíš i to, co máš, včetně zdraví. Napíšu to narovinu, z tebe přímo čiší nespokojenost, zášť a pesimizmus. Ta, "co jí všechno vychází" má možno třikrát víc problémů, než ty, ale nedává je na sebe znát, přenáší se přes ně a řídí se mým oblíbeným heslem : nic tak nenas*re druhé, než moje dobrá nálada. Mimochodem, pokud si myslíš, že závist není vidět, pleteš se - stačí jeden pohled na protějšek v rozhovoru a je jasno.
Jak už tady někdo psal, pomohlo by začít od sebe, dát si nějaký cíl : třeba budu chodit běhat, zhubnu a za odměnu si koupím to a to. Nebo : zajdu ke kadeřnici, udělám něco pro to abych byla se svým exteriérem spokojenější a zakážu si přemýšlet o druhých .
Samozřejmě, aby to nevypadalo, že jsem svatá, na rovinu přiznávám, že někdy závidím i já. Ne však krásu, ta se dá domalovat skoro na každého, mindráky mne obchází spíš z lidí, kterí se nebáli a začali podnikat , kteří toho stihnou za den tolik, co já za dva týdny, kteří místo učení nemuseli jít makat hned po střední škole jako já a mají dobré vzdělání ... Zdá se však, že tobě nejvíc na druhých "vadí" právě tolik pomíjivá krása - a proč ? Zato, že je člověk hezký, ještě neznamená, že je úspěšný, kolikrát spíš naopak.

Tak mám to podobně. Myslím, že je hloupost někomu závidět krásu, že mu vše vychází a že je v pohodě. Vždy jsem záviděla(ani nevím jestli to popsat jako závist) holkám, které to někam dotáhly. Vystudovaly, měly dobrou práci atd. Já v 19 první dítě. Hotový jen učňák . Potom nějaká práce( celkem dobrá, ale ne podle mých představ), potom druhé dítě( teď mi skončila mateřská) a mám pocot, že jsem s dvěma malýma dětma nepoužitelná. Tak jsem si řekla, že budu bojovat. V září nastupuji dálkově na školu (problém je, že si moc nevěřím, že to zvládnu) ale musím ji udělat( škola mi šla dobře). Takže začínám znovu a s úsměvem

Určitě to zvládneš, "závidím" ( v dobrém smyslu slova ) , že ses rozhodla se překonat a jdeš do toho . Držím palce. Já taky chtěla letos dálkově na VŠ , ale krize a strach o svou práci mne nějak ochromili, tak to zkusím příští rok .
S úsměvem jde všechno líp, aneb Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

No já už ji dělala jednou( když klukovi byli 2 roky), ale v půlce jsem skončila (rozváděla jsem se a stěhovala 400km od bývalého) a teď jdu do toho znovu po 8letech. Určitě běž na VŠ, mé tajné sny a přání jsou taky udělat VŠ, ale to já mám ještě kus cesty před sebou. Děti odrůstají a já potřebuji něco dokázat. Sobě i lidem kolem mě (rodičům). Ségra má VŠ a já byla ta nedostudovaná.

Jenže tohle právě nepůjde, pokud tu práci nedostanu zpátky a nebudou peníze.

rover

to je spíš obdiv a snaha být sama pro sebe lepší, víc si sama sebe vážit

závist je o tom, že nepřeju

matadi
Ano, asi máš pravdu. Bylo to o tom, že já v 19ti seděla doma se synem a holky studovaly a užívaly si. Teď už to mám srovnané, kluk je velký a já chci začít studovat a dělat to, co jsem tehdy nemohla. Musím to přece dohnat.

Vypadá to, že se vracím do bývalé práce a bude po závisti. To, jestli to někomu právě sluší, mě teď už asi nerozhází. Budu mít to, co jsem vloni touhle dobou taky měla, ale nevážila si toho jako teď. Prodělala jsem martyrium nezaměstnanosti: pracák, podpora, brigáda, pocit méněcennosti a vyřazení ze společnosti normálních lidí, krátký pracovní poměr, pracák, podpora, brigáda a strach, co bude, až skončí podpora a nebude brigáda, to mě, myslím změnilo. Nebudu přece závidět švagrové plat, když budu ráda, že mám vůbec nějaký plat.

to mám radost!
Přečetla jsem si tu celé téma. Taky jsem jednou záviděla jedné holce: Ona štíhlá, já pár kilo navíc, ona vlasy do půl zad, já jen po ramena škaredé třepivé. Ona krásné oblečení, hodnýho kluka, milující rodiče, ve škole samý jedničky, krásně tancuje, všude oblíbená.... Nikdy jsem to ale nikomu nahlas neřekla. No a pak jsem s tou dívkou byla o samotě a ona mi řekla, že má pocit, že je na světě k ničemu! Nevím, jak je to možný, ale člověk nevidí trápení těch druhých, když ho nedají najevo, a pak závidí jen to hezké, co vidí. To mě poučilo.
Mám moc velkou radost, Vosmajdo, že Ti to takhle dobře dopadlo.

Tak téma skončilo, jak jsem se vrátila do práce, a po pěti měsících se zase vracím z práce. Znovu se ptám, jak to, že někdo má tři děti, a já kvůli zatraceným penězům jen dvě, a jak to, že potom se dostanu do ještě větší nouze, zatímco ten druhý ani nepocítil, že byla nějaká krize. Četla jsem dnes příběh o jedné dívce, kterou kvůli závisti vyhodili z domu, dokud se nevyléčí. Pokusila se svést manžela sestry, které záviděla odmalička, to jako za trest. No a švagr to řekl a bylo to. Mám taky osobu v rodině, která má vždycky to, co chci já. Nic hrozného jsem nikdy neprovedla, ale co člověk ví, jestli mu někdy nehrábne.

kde jsi ho četla? abych mohla odpovědět objektivně

Buď šťastná, že máš dvě děti. Mnohé ženy nemají a nemohou žádné.
Buď ráda, že cítíš "jen" nouzi, jsou lidé bez práce, nemocní, bez rodiny, bez přátel...

Mimochodem, zbytečně se staráš o druhé a tím pádem se trápíš tím, že se někdo má "lépe", než ty. Lidé se vždy budou mít někteří lépe, někteří hůře, ale záleží na úhlu pohledu.