Sex až po svatbě?

Reaguji na Rehny:
Reaguji na Chamarika: Máš tady opravdu super náhledy a názory a po přečtení tvých velmi naivních a romantických témat, si dovolím ti oponovat že v 19 NEMŮŽEŠ být zkušená a protřelá a všeho znalá, jako já třeba ve 33 letech.Zcestovalá atd, to je vskutku na pousmání. Navíc dle tvého nedávného tématu, že se znáte nadálku, a že ty už pár takových pseudovztahů máš za sebou a teď se chcete vzít?No to bude katastrofa na entou. Promiň ale pokud s někým nežiješ a nezažíváš všední strasti a radosti, tak nemáš o soužití a opravdovém vztahu ani páru! A ještě ani neznáte svá těla a jak reagují? koukni na Sex ve městě, jak tam dopadlo manželství Charlotty s Trayem se sexem po svatbě.A upřímně, chtěla bych vidět toho tvého kluka, se kterým máš vztah na dálku, on nechce sex a chce se ženit. Tady mi to smrdí zelenou kartou, nebo něčím velmi podobným .

A btw moje poprvé teda nebylo nic co bych chtěla opakovat, prostěradlo plné krve, 2-3 týdny jsem se hojila a se sexem v pravém slova smyslu jsem začala az po 3 měsících od svého poprvé a bylo to v mých 21, čekala jsem na toho pravého do kterého jsem byla opravdu zamilovaná. Pro něj to poprvé nebylo, což bylo dobře, uklidňovalo mě to, že věděl co a jak., ale také byl překvapený, protože měl poprvé panna.A když se nad tím zamyslím, není to zážitek jaký bych chtěla mít ve svatební den. Víš, tohle je realita, to nejsou romantické knížky pro ženy ve stylu hraběnka si bere šlechtice, všichni jsou mladí, krásní, dokonalá těla, a ve svatební noc ona panna on panic, oba nepolíbení a mají hned bouřlivý orgasmus K tomu se musíš dopracovat a taky věkově vyzrát .

Reaguji na askim: Většina těch prvních milování nedopadne úplně tak, jak si my holky představujeme. Ale i tak znám pár výjimek, které na své poprvé vzpomínají, jako na něco opravdu pěkného a nebolestivého. Já se toho nebojím.
Vztah na dálku ano, ale toho kluka znám už skoro 3 roky a když jsem u něho, jsme celé 2 nebo 3 měsíce v kuse spolu. To není tak, že bych se naivně do někoho zamilovala, známe se dobře.

Víš, nebudu dělat, že jsem nějaká zkušená nebo tak, ale přece jen je něco jiného, když se ti dva vídají opravdu sporadicky a pak mají spolu strávit nějakou dobu spolu. To se na sebe strašně těší, užívají si každé společné volné chvíle a všechno je hezký. Takhle jsem žila rok než jsme se sestěhovali k sobě. Moc jsem se na to těšila, jak to bude krásný, jenže nebylo. Všední dny mi ukázaly, jakej ten člověk doopravdy je. Že si není schopnej uklidit, nakoupit, uvařit, že ale tohle všechno vyžaduje po mně, že hodně často tráví čas s kamarády na pivě, že si po sobě nedá dolů prkýnko, že není schopnej ani vynést smetí apod. A po pěti letech vztahu, kdy to šlo z kopce a poslední rok úplně střemhlav, jsem si řekla, že s příštím chlapem chci začít žít hned, pokud to půjde. Protože jedině tak poznáš člověka, který je s tebou každej den a ne že se vídáte po práci na vínku nebo že si zajdete večer do kina apod. To je jasný, že se na sebe ti dva těší. Ale každodenní stereotyp teprve prověří vztahy. Aby se nestalo, že po svatbě zjistíš, že ten druhej ti zas tak mco nevyhovuje, protože to se vážně stát může. Pochopila jsem, že jsi mladá. Bejt tebou, tak to dobře promyslím. Já jsem měla ve dvaceti názory, kdy jsem si myslela, že všechno vím a jsem zkušená a ostatní mi nerozumí. A čím jsem starší, tím mám pocit, že stále nic moc nevím a že se toho musím ještě hodně učit. A samozřejmě moje názory z dob před 10 lety jsou mi dnes opravdu k smíchu.

Reaguji na VeronikaEma: Některé moje zásady a názory jsem už změnila. Ale myslím, že trávit spolu 2-3 měsíce v kuse nelézt si na nervy je úžasné. Uvidíme, jak to bude dál. Jen chci získat hodně informací, abych se mohla připravit (na vše)

2-3 měsíce? Zkus aspoň 2-3 roky.

Reaguji na VeronikaEma: Známe se 2-3 roky jako dobří přátelé

To jsem takhle nemyslela. Spíš jsem to myslela jako soužití před svatbou. Chápu, že se někdy může ten druhej vyjevit až po delší době a pak může manželství krachnout, ale ty tomu krachu jdeš vyloženě napřed. Můžu se zeptat, kolik ti je a co ten tvůj přítel je zač? Odkud je?

Reaguji na VeronikaEma: Můžeš se zeptat... Teď v červenci mi bude 18. V květnu dostuduju a tak nějak.... povídáme si o svatbě, ale vůbec nevím co bude. Jemu je 19 a je hodně daleko. Moje milovaná země, kde jsem celkem strávila už 7 měsíců. Perla Indického oceánu, před 3 lety jsme tam poprvé byli...

A on je teda cizinec, jo? Nebo Čech co tam bydlí? Já bych si to ještě rozmyslela, nikam bych se nehnala. Chápu, že jsi zamilovaná a že v tomhle věku má člověk pocit, že to bude navěky, ale sundala bych si růžový brejle a snažila se na ten vztah koukat objektivně. Jako první bych si ujasnila, kde byste bydleli, pak to uskutečnila a až posléze řešila svatbu. Abys toho nelitovala. Nic špatného ti nepřeju, aby to tak nevyznělo, ale opravdu je to moc brzo na to se vdávat. Chápu, že dřív to bylo normální, ale dnešní doba je jinde. Rozmysli si to dobře.

Reaguji na VeronikaEma: Ano, je to buddhista
To chápu, probereme to s rodinou všechno.

Chlapec je z Mauricia ? To mi dost odlehlo, očekávala jsem, že z toho bude nějaký Syřan, Pákistánec, apod. s touhou dostat se do Evropy
Ty jsi odkud, z Prahy ? Ta se cizincům líbí, ale nedovedu si představit, že by se obyvatel čarovného ostrova chtěl přestěhovat kdesi do Ostravy nebo Chebu .... takže stěhovat se budeš spíš ty - otázka je, jestli je až tak důležité poznat buddhistické svatební zvyky dřív, než spoznáš jeho zvyky v ložnici. Ostatně, jaképak bílé šaty - v těch končinách se ženy vdávají v barevných šatech, ověšené zlatem a pomalované hennou, ne ?
O tom, že asi musíš být uhraničivě krásná, když si troufáš na dálku konkurovat černookým snědým místním kráskám s vlasy do pasu raději decentně pomlčím ....

Reaguji na dadabus: Je to jiná země. A taky od arabských a muslimských mužů se držím dál.
On se nechce stěhovat. A já chci do jeho země. Ráda bych ale, aby poznal krásy mojí země.
PS: ty vlasy těm holkám závidím, opravdu

Ty jo, mi to celý zavání prů.serem. Nějak se mi to všechno nechce líbit.