Svatba je podle mě jedna z nejkrásnějších světových tradic. Všude se svatba slaví jinak. Ale určitě pro mě není svatba nejdůležitější. Kdyby si mě můj partner nechtěl vzít, ale žít se mnou ano, nevadilo by mi to. Nějak si na tom nezakládám. Ale potěší mě, když si mě bude chtít vzít. Chci, aby ten den byl nejkrásnějším dnem, abych na něho mohla být pyšná. Projet se v kočáře jako princezna a mít nádherné šaty. Ať už budu mít svatbu kdekoli, chci ji pořádně připravit, jako každá nevěsta. Bílé svatební šaty? Mají takovou barvu, protože ji nosila Panna Maria. Byla čistá jako ty šaty, a proto i nevěsty by do té doby měli být panensky čisté. Já vím, že tak už to dnes nebývá, ale přesto to preferuji. Ano, nevěsta by si měla svatební noc užít něčím hezkým, co ještě nezažila - prvním milováním. Taková nevěsta chci být. Četla jsem knihu, tam bylo napsáno: Měli bychom být trpěliví, neukvapit se. To, co nás pudově láká, není opravdová láska. Počkat do svatby, kdy víme, že jsme si vybrali toho pravého člověka, se kterým chceme zůstat navždy a dát mu proto dárek, který Bůh dal nám, lásku a milování. Prosím zamyslete se nad tím.
No, tak to je a potom ještě tohle. Jsem asi staromódní, ale souhlasím:
Proč?
Na svatbě na sobě máme krásné bílé šaty, tak proč nejsme čisté jako ony kouzelné šaty našeho nejkrásnějšího dne? Tak by to mělo být, neposkvrněné tím hříchem mládí. Jak to mohu psát já, mladá holka? Vím, že jednou možná přijde okamžik, kdy bude těžké nepodlehnout tomu pudu – hříchu, co mě tak láká. Ale dávám si takové předsevzetí, že tomu nepodlehnu. Nemohu, počkám na toho pravého do svatby. Píši to sem, abych měla jednou památku a uvědomila si, jestli jsem to splnila, nebo ne. Je to tak správné, zamyslete se dívky, ženy, nevěsty…
Poslat SZ
