Ahoj,
nad tím, že si založím účet na seznamce jsem uvažovala už delší dobu, táhne mi na 30, mám titul, jistotu v práci, ale jediné co nemám je čas. Opravdu čas na to se někde seznamovat nemám, hlavně není ani kde. Tak v podobných hodinách jako je psán tento článek brouzdám po seznamkách.
Jo řekla jsem si proč si nemůźe 26 létá holka, se sportovní vysokou postavou najít chlapa, vždyť na těch seznamkách musí být i "normální" lidi a ne jen notoričtí zahybači a lidi neschopní si někoho najít, vždyť tam musí být i člověk, který je tam z důvodů jako mám já.
To je, ale omyl!
Na některé ty profily se nemusím ani podívat, tady opravdu stačí si prohlédnout jen fotografii na to abych se o dotyčném přesvědčila, že je ******. Na seznamce je prakticky jen 5 typů fotek.
1. Polonahej se svalama před zrcadlem
2. V autě, na autě, u auta (aneb velkej kluk co má na auto, někdy taktéž polonahej)
3. Někde u moře, nejlépe v exotice (aneb já na to mám)
4. V posilovně (ano z těch ta inteligence opravdu čiší)
5. Fotky z barů, nejlépe v ruce s chlastem nebo cigaretou v puse (píši, že nepiju/ nekouřím a nabídka protějšku je člověk, co má na profilu tuto fotku)
Stačilo by mi najít normálního člověka, co má vejšku, práci, byl by na mě hodnej a přitahoval mě. Nechci narcistickou neandrtálskou gorilu, co kouří jako komín, pije jako duha a myslí si, že jeho by chtěla kaźdá.
Já nevím co si myslíte vy? Znáte někoho, kdo se na seznamce dokonce s někým normálním seznámil?
Fakt mě to štve, ono se totiž dá slevit na lecčem, ale nejde si úplně pokopat nějaký svoje základní hodnoty.



Poslat SZ
Za dva roky a něco málo navíc se budu blížit určitě 50 schůzkám. Někdy šlo jen o kafe, jindy procházka se psem, nějaký sport.. Většinou jsem to přizpůsobovala svému plánu, abych tím zbytečně neztrácela příliš času. Z valné většiny zůstalo u jediného rande a to z důvodu, že mě dotyčný prostě nějak víc nezaujal, nebylo tam takové to pověstné jiskření
S takovou si nikoho nenajdete do smrti. S přístupem "ó, hrůza, táhne mi na třicet" už tím spíš ne.
, a zkrátka protože byla dost zabraná do práce a byla trochu osamělá, zkusila to takovou formou. Začala si psát s klukem, delší dobu si jen psali (bez fotky, věděla jen věk a jméno a pak si řekli něco o sobě), pak se sešli, pak se scházeli pravidelně, padli si do oka a jsou spolu dodnes a mají dvouletého chlapečka, mého synovce. Když ho poznala, byl při těle a bylo vidět, že ho až tak nezajímá co má na sobě a představ si, že neměl dodělanou VŠ a nemá titul. Ale měl (a má) úžasný smysl pro humor, je inteligentní (a má kvalitní zaměstnání), začal časem sportovat a zdravěji jíst (když je chlap sám, dovedu si představit, co si vyváří...) a zhubl asi 15kg, oblečení mu nakupuje sestra, takže dnes už vypadá jako seriózní vyšňořený chlápek