Šikana na vysoké škole

Ten Erasmus mě ani nenapadnul, to je sice pravda, ale mě už to vychází akorát na standartní dobu studia a nemyslím si, že by mi rodiče chtěli pak platit studium.
Jedinou možností je pro mě asi ten přestup, zkouším to, budu podávat žádosti na jiné fakulty. Tam se právě bojím toho, že mě zase třeba nepřijmou proto, že se znají už rok a já jsem tam nová, ale spoléhám na to, že takovou smůlu snad mít podruhé nemůžu.....

Jinak jak někteří říkáte, že si na mě léči komplexy, to jsem si říkala taky, připadá mi, že se jí někdy v životě něco stalo, dokáže jí rozbrečet skoro každý neúspěch, v jednu chvíli se chová namachrovaně jako nejdůležitější na světě, na každého držkuje a v jiných situacích je ubrečená.
Ale že by mi něco záviděla, to prostě není co, sice jo štíhlá a hezká pravděpodobně jsem ale ona taky...a chytřejší minimálně vypadá ona, protože se studiu hodně věnuje, já tím tolik nežiju a mám taky jiné zájmy, takže nemám samé výborně..

Reaguji na Tonie: Jenže já si říkám, sakra kolik mi je, abych musela dělat takovéhle taktiky, jako přesvědčovat lidi, že to já nejsem ta špatná A vážně no, tohle je prostě největší překvápko, jak všichni říkali, že na VŠ jsou všichni rozumní a dospělí, tak to teda určitě neplatí.

Jinak někdo se ptal na příklad...tak třeba se mi kouká do zápisků, vidí, že mám podtrháno jen propiskou a schémata načtrnutá, zatímco ona to má vše vybarveno jak omalovánku, chytí se za pusu a s další holkou se smějou a ptá se mě, jestli se v takovým bordelu vyznám ( já ale nijak nečmárám a vyznám se v tom a navíc to je moje věc), nebo jsme si dohromady opakovaly slovíčka do angličtiny, já jsem uvedla moji memotechnickou pomůcku, podle které si to pamatuju a ona mi řekla, prosímtě to nám tu vůbec neříkej ty tvoje stupidní pomůcky a nápady....nebo se mě pravidelně ptala, jestli fakt mám jen jedny zimní boty ( ačkoliv jsem v zimě střídala čtvery kozačky a sněhule). Rozhlašuje, že můj přítel bydlí někde pod mostem a že ho vyrazili z práce nebo co, přitom je studuje a bydlí u rodičů
Když se chystám si sednou na přednášce do třetí řady, prostě mi řekla, že jsem fakt divná, že pořád musím sedět tam někde....to fakt nechápu, co je jí do toho, já odtamtud dobře vidím.
Prostě věčně na mě má hnusný poznámky, věčně mě někde drbe, tak zle a vítězně na mě kouká když mě shodí před lidma a nikdo se mě nezastnane..
Běžně se mi stávalo, že když jsem si třeba nechala odložené věci a otočila se, prostě mi je přemístila

souhlasím... mám takovou zkušenost s jedním vyučujícím na VŠ, čerstvý absolvent, namachrovaný, nýbrž nehezký a nesympatický.. měla jsem zvláštní termín zkoušky u něj v kabinetu, byla jsem tam sama (dnes už chápu, proč to tak stanovil), napoprvé jsem neuměla moc, takže mě nepřekvapilo, že mě vyrazil, napodruhé už uměla hodně dobře, opět mě vyrazil, napotřetí nemohl najít žádnou chybu v počtech ani teorii, ale stejně mi řekl, že to neovládám a opět mě vyrazil, už se tomu podivoval i jeho kolega, ale budiž. V tu chvíli jsem viděla rudě, ale v klidu jsem mu řekla, že než žádat o děkanský termín a absolvovat další zkoušku v kabinetu arogantního k.o.k.o.t.a, raději si ten předmět zopáknu.. další rok jsem ho vyfásla znova ale už se choval slušně..
Reaguji na Thyme: do konce semestru už moc nezbývá, povznesla bych se nad ni a spoléhala, že rozumný člověk (ale asi těžko někoho takového pohledat ve vaší skupině, že?) si názor udělá sám.. hlavně jí neukázat, jak si to bereš, spíš se jen tak pousmát.. asi bych nedělala žádné výpady, nařkla by tě z hysterie a kdesi cosi

Přesně to si myslím, jenže to je tak těžké se udržet, když člověk vidí jak křiví tu pusu a je štastná a myslí si, že jsem úplně ponížena. Ale je mi jasné, že to nesmím dát najevo.
Teď je konec, ale za tři měsíce před dalším semestrem se moc nezmění a já bych tam šla zpět...a to mi přijde hrozná škoda, že zatímco jiní si svoje studentská léta se spolužáky užívají, já bych to tam mlčky a někdy se vztekem musela přežívat..

Já bych se s ní teda asi jako zhádala, protože bych něco takovýho fakt nevydržela, nicméně mě fascinuje jak se furt všude říká, jak to jsou úžasný studentský léta a jak si člověk užívá mládí. Kde se na to chodí? Copak se něco dá brát globálně? Spousta lidí studuje a má při tom rodinu, jiní mají rodinný problémy a jiní halt chlastají a vymetají večírky. Není žádná norma, že sou všichni po studentský léta vysmátí jak želvy. Já taky vždycky měla pocit, že by to mělo vypadat jinak, protože to všichni říkali, ale ani moji spolužáci nebyli až tak vysmátí.

Pokud to takříkajíc musíš vydržet a je to tam samá ...., která není schopná přemýšlet za sebe a přidá se k někomu tak ubohýmu, jako je dotyčná, tak bych se jí asi na rovinu zeptala, proč jí tak ležím v žaludku, a jestli by laskavě nemohla směrovat svou energii jiným směrem. Když bych nešla do boje, tak bych se ostatním naopak teda začla vyhýbat. Jak se tu psalo - dá se požádat o zařazení do jiné skupiny atd. pokud jich je víc - často obor má dálkový studium a denní a dá se přejít do toho druhýho třeba jen na hodiny (domluvit se s učitelem), ne přímo papírově.Fakt bych pokoumala, jestli se nedá přelézt aspoň do jiné skupiny, když už to nechceš řešit konfliktem.

Aha, tak to už ignorace moc nepomůže .... normálně do ni ( zatím raději jen slovně ) nastartuj, pokud říkáš, že se za všechno rozbrečí, tak asi to s její vyrovnaností a sebevědomím bude velice špatné
Nebo si najdi chvilku, až budete samy, třeba na chodbě nebo na wc a řekni jí, jestli se nechce uklidnit a vysvětlit, co má za problém, protože pak by se mohlo stát, že bude mít problém ona Ale to už mělo přijít dřív - o to důraznější budeš muset být teď, no ...
EDIT : A ano, bohužel - "ušlápnutí" neprůbojní zakřiknutí mladí lidi jsou magnet na průšvihy tohoto typu - kluci ještě víc, do těch se strefují všichni ve třídě, zatím co nesmělé holky se klukům vesměs líbí. Ale s tebou to určitě až tak špatné není a když to patřičně dáš najevo, snad se situace zlepší.

Já vím ale nějakou taktiku asi budeš muset použít pokud budeš chodit s ní na hodiny.. i taktika mrtvého brouka je taktika
nemusíš je nijak přesvědčovat, ale normálně se s nimi bavit, cožpak tamta tam je furt? nikdy není nemocná?

a ty jí na ty její poznámky nějak odpovídáš? asi by to chtělo, a pořádně ji setřít..

pochybuju, že té holce pomůže jen nějaká klidná domluva, s takovým člověkem se domluvit nedá, akorát ji bude utěšovat, že tě to fakt trápí, zároveň by bylo hloupé se snižovat na její úroveň ale na ni asi nic jinýho platit nebude

mě půl roku trápila na stáži jedna zaměstnankyně (mladší a tlustší než já), nic jsem ji neudělala, ale asi jsem ji byla nesympatická (to se mi ještě nikdy nestalo ).. náš nadřízený se k ní choval jak k nejblbějšímu člověku na zemi (sice oprávněně, protože někdy měla fakt blbý dotazy, ale tohle se přeci nedělá že), ona se s ním tedy přátelila, takže tak nějak oba měli pocit, že si to k ní může dovolit, zároveň ona byla líná si vyhledat nějaké info a myslela si, že on to udělá za ni, za což ji teda vždycky sjel.. to jen abyste věděli proč se k ní tak choval.. ke mně byl milej, chovali jsme se k sobě rovnocenně a s respektem, takže jsem to pak všechno dostávala sežrat od ní.. i když jsem ji jen pozdravila tak to bylo špatně.. no nebyl to jen můj dojem, všimli si toho i ostatní stážisti.. bylo to peklo, domů jsem chodila naštvaná, protože jsem nechápala jak na mě může být tak hnusná.. no ale pak jsem se rozhodla, že mi taková holka prostě nebude brát energii, navíc když za pár měsíců tohle skončí a už se nikdy neuvidíme.. i když seděla u kulatého stolu vedle mě, tak jsem ji prostě "odstřihla", vůbec jsem na ni nereagovala, ona nereagovala na mě a spokojeně jsem se bavila s ostatníma a přetékala pozitivní energií i ona se někdy bavila, ale věděla jsem, že jakmile bych na její komentář sebelíp reagovala, tak by byl zas průšvih, protože jsem to řekla já (jednou se na něco ptala, a současně jsem odpověděla s jedním stážisto, úplně stejně.. a co udělala? okřikla mě, jenom mě že to prý nebyl dotaz na mě, ale na někoho jinýho, mimochodem to nebyl dotaz ani na toho druhého stážistu, co odpověděl) .. to dusno už nebylo mezi náma, ale jen okolo ní.. ji pak za týden přesunuli na jiné místo, ze kterýho teda několikrát za den utekla k nám do kanclu, protože jí tam prej všechny ženský šikanujou, že ji prej i na pozdrav odseknou já se musela smát, vždyť to je to, co celou dobu dělala mě a ona z toho byla tak špatná .. no vztah mezi námi se nezměnil, protože jsem ji stejně ignorovala, i když teda poslední den, jsem i jí přinesla chlebíček, ale ona se ho ani nedotkla ...

takže prostě, když si někdo postaví hlavu, ty s tím nic neuděláš.. jsem si jistá, že kdybych si promluvila s tou zaměstnankyní, slyšela bych pak jak ostatním říká, že jsem si u ni stěžovala, že mě šikanuje.. myslím, že ta holka u tebe ve třídě by udělala to samé

Něco podobného se mi stalo na gymplu v Primě. Dotyčná nerozdýchala, že jsem si dovolila na slepé mapě Afriky určitě přesně všechny státy a jejich hlavní města a že jsem se našrotila o Egyptě více, než ona. Básnila o tom týden a pak to začalo. Tehdy jsem byla ta slušně vychovaná malá holčička, která se neuměla bránit, protože jsem takové zlé lidi ještě nepotkala. Nicméně čas mě pěkně otrkal. Po letech si mě dotyčná přidala na FB (nechala jsem ji) a ihned mi začala psát zprávy, jak jsem ubohá apod. neunesla, že se mám dobře a už vůbec neusnesla, že jí na ty zprávy nic neodpovídám. Tohle jsem si opravdu vychutnala
Co ti poradit dnes? Podle mě by se měl člověk v dospělosti umět bránit, protože ta ignorace je svým způsobem ok, ale takového člověka můžeš potkat i v zaměstnání. Čili já bych jí dost jasně vysvětlila, ať zklidní hormon a nevytváří tady takový slepičinec. Rozhodně bych kvůli ní nepřecházela ze školy, která byla pro mne snem (pokud to tak bylo). A pokud na to nemáš, tak tam nechoď a využij svůj čas jinak (jak už se tu psalo), když si myslíš, že to psychicky nezvládneš. Asi by se to odrazilo i na tvém výsledku a ta škola by tě vůbec nebavila.

Podle mě jsi hloupá, že si to necháš líbit, a ještě meleš o tom, jak si zachováváš úroveň. Jedna holka ve škole, která se do tebe naváží, fakt není problém, který by se nedal snadno vyřešit. Ona jen dosud využívala toho, že se bojíš bránit. Využij to teď jako výhodu pro sebe - když si na ni najednou ostřeji došlápneš, pravděpodobně na to nebude vůbec připravená a už dá pokoj.

Řešíte to zbytečně, pokud dotyčná nesebere odvahu a nezačne se třeba bránit. Je snad dospělá ne?!

Možná sama dostává někde zabrat (např. doma) a tak si to pak kompenzuje jinde. Prostě je to normální frustrát.

Problém je v tom, že tihle lidi jsou prostě už duševně poněkud pokřivení a vyjít se s nimi opravdu často za žádnou cenu nedá. A často jsou schopní doslova všeho, čeho by se "normální" člověk vůbec nenadál. Takže já bych si na ni dávala současně pozor.

Myslím, že jsi Thyme psala, že jsi o něco starší než zbytek skupinky? Jestli jo, tak jde možná o to, že tě považují za nejslabší článek, proti kterýmu se všechny spiknou - prostě jsi v něčem jiná, tak proti tobě utvoří frontu. Slepice si prostě vždycky musí najít někoho, koho budou chtít uklovat.

Sama za sebe bych je ignorovala, dokud to půjde, a do útoku bych případně šla až ve chvíli, kdy by nebylo zbytí (a to jsem celkem výbušná povaha). Protože jak říkám, tyhle lidi jsou nebezpečný, s tím musíš počítat a být připravená na to, že dokážou velmi zaskočit.

Reaguji na Candy86: Ano já si myslím, že jsem si úroveň zachovala, než abych se s ní přeřvávala v prostorách VŠ, tak když už to bylo fakt nevydržitelné, prostě jsem odešla co nejdál a nic neslyšela.

Reaguji na MKay: No to je pravda, jsem dospělá ale taky bych řekla, že normálně se bránit umím, bohužel tohle není normální Na to jsem fakt krátká, kdo nebyl v mojí situaci a neviděl, že fakt není vlastně jak se bránit, pokud nemám takovou s prominutím nevymáchanou držku jako ona, což bohužel nemám, je těžký tomu věřit. Když na ní člověk vyjede, ona sice na chvíli utichne, ale jakoby si to zapíše a nemůžu tušit co mi pak provede.

No zkrátka, této šikanátorky jsem se nezbavila, neskutečně mě vytáčí dodnes, že je tak strašně zlá a drzá, ale je mi jasné, že má nějaký problém se sebou. Řeším to jak se dá tím, že se jí vyhýbám na desítky metrů.
Docela mě to přimělo pátrat po tom, jaké vlastně na vysoké škole, nebo v zaměstnáních jsou možnosti řešení něčeho takového. Zdá se, že asi když člověk nezmizí, asi mu není pomoci, když si ho někdo na tohle vybere.