Ahoj holky, dostala jsem se do dost blbé situace a nevím, jak ji vyřešit. Omlouvám se předem, jestli bude deníček zmatený. Přesně takové pocity teď mám.
Je mi 26, před sedmi lety jsem se přestěhovala do Plzně. Poznala jsem přítele z Chebu a společně jsme se k sobě nastěhovali. Jsme spolu 5 let. Kdo prošel moje dřívější deníčky tak ví, že jsme si několikrát vzájemně ublížili, ale vždycky jsme to slepili. Požádal mě o ruku a já souhlasila. Nicméně ke svatbě nedošlo, i když jsme se měli brát letos v červnu. Hodně se hádáme a to poslední dobou hlavně o budoucnosti. Já bych chtěla děti a společný bydlení v našem a ne v podnájmu jako doposud. On to chce taky, ale furt říká postupně postupně... už dlouhou dobu. A samozřejmě bez výsledku. Přes to vše mi je s ním dobře a miluju ho.
Naskytla se mi však úžasná pracovní příležitost v Opavě, kde mám rodinu, zázemí. Znamenalo by to však opustit přítele. Ten mi narovinu řekl, že za mnou by nešel. V Plzni bych měla jen poloviční plat.
Mám pocit, že ať se rozhodnu jak chci, budu nešťastná. Navíc mám pořád deprese z toho, když vidím, kolik mých vrstevníků se vdává, žení nebo má děti a já bych měla začít od nuly. Nehledě na to, že jsem v Opavě nikdy s nikým nechodila a je to celkem malé město, takže šance na seznámení je malá.
Co byste dělaly vy, holky? Děkuji předem za názory.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Sophiina volba
Poslat SZ
Jinak ukázka toho jako moc tě (NE)miluje je, že ti na rovinu řekl, že s tebou nepůjde.
Cituji onsall: ukázka toho jako moc tě (NE)miluje
Těch ukázek je ve všech těch deníčcích tolik, že by to vydalo na samostatný deníček ... 
Včetně té "vyšumělé" svatby .....
Mít se současným přítelem dítě by byla největší chyba, jakou můžeš udělat. Odmítnout tu práci by byla druhá. Máš štěstí, že přišlo něco, co tě nakopne a donutí ke změně, tak si to nenech proklouznout mezi prsty. Chceš snad nejlepší roky života (26 fakt není žádný věk, prober se) strávit ve vztahu, který jede už jen setrvačností a s chlapem, kterému na tobě nezáleží? Stejně se rozejdete, čím dřív to bude, tím líp pro vás oba.
A já myslela, že jste se už rozešli... Dámy výše mají pravdu, taky sleduju tvůj vývoj a jediný co bych řekla je - zvedni kotvy, neboj se začít nanovo, vždyť je proboha JEN 26 let!
Myslim, ze Sophiina volba byla horší 
A k tvému problému. Přítel si vaši společnou budoucnosti není jist. Jinak by se tvůj sen o rodině začal plnit. Lepší začít od zacatku a ne ztrácet cas ve vztahu, který se ne posouvá.
Začínala jsem nový vztah ve 27, v nové práci ve 28 (spíš skoro ve 29) a všechno bylo a je báječný, takže to že ti je 26 je naprostá paráda, fakt není potřeba z toho dělat konec života.
Galerie obrázkůSouhlasím se vším, co tady bylo napsáno a jenom doplním, že argument, že v Opavě by ses s nikým neseznámila mi přijde docela směšný a zoufalý. Copak tvým hlavním cílem je mít chlapa? Ať už je jakýkoliv, hlavně, že nějaký je? S tímhle postojem se na omlázku setkáváme docela často, ale asi mě to nikdy nepřestane překvapovat.
Reaguji na mroskvicka:
Přesně tak - přišlo ti právě to nakopnutí neboli impulz, kterej jsi potřebovala, aby ses konečně rozhoupala ke změně. Ale ty si zase hledáš nějaký důvody, proč to nebrat v potaz a zůstávat v tom, co tě štve. Na co vlastně doopravdy čekáš?
Jak už jsem psala předtím: Zamysli se - cítíš se dobře, jsi šťastná, máš co chceš, a nemáš co nechceš, cítíš, že vlatně nemáš svýmu životu co vytknout? Jestli ne, tak je to důvod ke změně. A jo, změna nebo opuštění čehokoliv samozřejmě vždycky znamená určitý riziko... Jenže o tom je život, nemůžeš nic získat, aniž bys o to zabojovala.
Reaguji na mau-mau: Tvoje příspěvky mám moc ráda a vždy s nimi souhlasím. Umíš se dobře vyjádřit.
26... krásný věk.... ještě máš kupu času. I na toho nového chlapa! Ale nejdřív bych se zaměřila na novou práci, kamarády, užívat si života a ten ON přijde.
Mně je 31 a taky jsem před podobnou volbou, ne teda opuštění chlapa, ale táhne mě to geograficky jinam, kam on chce až cca za rok (takže by byl vztah na dálku)... no to je fuk.
Hodně štěstí!
Tak hned na začátek - ujasnit si, kdy chtějí partneři rodinu potažmo vlastní bydlení by se mělo vyjasnit hodně brzy a průběžně o tom mluvit, jinak dojde k tomu, že jdou od sebe. Například my s přítelem jsme spolu tři roky..celé tři roky jasně víme, že děcka chceme kolem 28ti let. Dříve ne. Vlastní bydlení chceme za tři roky. Je nám oboum 23 let.
Co se práce týče, přítel má práci, kterou může dělat kdekoliv a bude mít stejné peníze. Já dělám práci, kde se mi může naskytnou dobrá pracovní příležitost a to klidně na druhé straně republiky a máme vyjasněno, že pokud se tak stane - půjdeme.
Podle mě prostě hodně vztahů krachuje na tom, že spolu dva žijí a přitom se bojí zeptat nebo mluvit s druhým od důležitých věcech. Co to je za vztah?
A k tobě - vrat se k rodině na přítele kašli. Sama snad vidíš, že přítel je sobec.
