Štítím se silnějších lidí

Zajímavé, že v Americe má každý psychiatra (kdo si ho tedy může dovolit) to tam jsou docela wotrkoholici........
Dnešní doba je srašně hektická, plná stresu a lidi od sebe vzájemně odcizuje...A jsou lidé, kteří to psychicky nezvládají. Ano, mají co dělat, chodí do práce, pečují o rodinu atd. ale sem tam ten červík prostě začne rýpat. A já za sebe říkám, že stres zaháním sladkým a když jsi ve stresu často, tak je to problém

Hm, to by mě nenapadlo, kdybys to nenapsala ale podvýživa je způsobená jednostrannou stravou, proto o tom takhle píšu. A ano, máš pravdu, kdyby si dali místo pěti BigMaců jednou denně nějaké kvalitní domácí jídlo 3x denně, tak by udělali líp. Proto nechápu, proč jsou tlustí ti, co by být nemuseli, když stačí tak málo.

Protože třeb amají tak akorát čas skočit v pracovní pauze na toho Bic Maca Neříkám, že to tak praktikuju, ale jsou dny, kdy třeba vynechám oběd protože to prostě nestíhám.........

No tak tuhle módu, řešit stresy žraním, nechápu už vůbec. Když jsem např. byla ve stresu z maturity, tak jsem nebyla schopná do sebe skoro nic dostat a myslela jsem, že je to normální

Koukám kolik je tu odborníků na to, co je a co není nemoc, a za co všechno si můžou sami. Podle mě je obezita nemoc, která má původ v hlavě, stejně tak jako lupénka, rakovina,...a není to jen o silné vůli. Taky nejsem odborník, ale měla jsem atop. ekzém - měla jsem silnou vůli se toho zbavit, doktorů jsem vystřídala dost, zkoušela všechno možné a nemožé a bylo to akorát čím dál horší (fuj, jak jsem to mohla nechat zajít tak daleko) - docela obézní lidi chápu, protože jsem taky nerada chodila v létě mezi lidi.
Pak jsem se dozvěděla něco o pozitivním myšlení, uvěřila tomu, že mám krásnou kůži - a do týdne byl pryč a už víc jak 2 roky se nevrátil. Takže jsem si za to svým způsobem taky mohla sama tím, jak jsem se v tom babrala.

Takže si myslím, že ten impuls ke změně u obézních lidí musí být zevnitř - a nestačí chtít, člověk musí nejdřiv změnit představu o sobě - a k tomu mu moc nepomůže, když mu bude okolí jeho stav připomínat.

K tématu - obezity se neštítím, silnější kluci mě nepřitahují (ale jsou výjimky), ale nepřitahují mě ani blonďáci nebo ráčkování. Ale kdybych zjistila, že se mě nějaká "kamarádka" štítí, asi bych se propadla.

Různí lidé to mají různě - představ si to. Někteří zase řeší stres kouřením což osobně nechápu já
Není to móda, ale cukr prostě mozku pomáhá, vyplavuje se serotonin a člověku je líp. Jasně že je lepší jít si zacvičit, ale někdy je holt snáze dostupná za čokoláda.......
Je to zajímavé, když jsem ve stresu a nemůžu do sebe kvůli staženému žaludku skoro nic dostat, tak čokoláda prostě pomůže........

Však u nás si psychiatra taky můžeš dovolit. Za každou návštěvu zaplatíš jen 30 Kč (jako u ostatních lékařů). Nevím, jak je to s psychologem, jestli ten se platí nebo taky jen 30 Kč, ale psychiatr je jako každý jiný doktor. Trošku mimo téma, pardon.

Reaguji na mity: [/img]]

Panebože....chudinko

Jde vidět, že Prostě koc o zdravém stravování nic neví. Nevím, kde jsi vyčetla, že je zdravé jíst 3krát denně? Furt se tady oháníš Mekáčem a fastfoodama, asi hodně sleduješ americké filmy? Já znám hodně obézních lidí a skoro nikdo se nestravuje v Mekáči. Jsem zvědavá, když třeba přibereš po dětech a nepůjde to dolů, jo vlastně, ty se raději zabiješ

Tak

V zásadě mi tlusťoši nevadí....je to jejich věc(když se na sebe můžou dívat do zrcadla) ovšem vadí když mají blbé řeči na to co jím, jak to jím, jestli obědvám, a že vlastně asi nic nejím když vypadám jak vypadám. Dále taky mi vadi když se musím např. v letadle dělit o svou sedačku s tlusťochem který svým rozměrem zasahuje až ke mě....to mi vadí a je to nepříjemné
Jinak jsou mi jedno a radši se věnuju přemýšlení o sobě a lidech které mám ráda

Reaguji na eileen11:
Chudinka jsi spíš ty, já s nadváhou, narozdíl od tebe, problém nikdy neměla

Byla jsem na tom stejně, ale našla jsem zumbu a taks e třikrát týdně chodím vybíjet na ní Sice nehubnu, protože jak jsem psala, čokoláda je většinou blíže než cvičení, ale zase nepřibírám dál

Jj, já vím, akorát to platí pokud mají uzavřené smlouvy s pojišťovnou a tak je dost problém, najít dobrého (psychiatr musí sednout, jinak se nic nevyřeší). Řešili jsme to s mamkou, když se propadala do depresí a psychiatr za 30 Kč poplatek (tehdy tedy ještě poplatek nebyl ) jí uvrhl do ještě větší deprese, protože zpochybnil vše, co fungovalo (jak můžete pracovat se svým mužem v jedné kancceláři - to není normální, a normální nejsou ani dobré vztahy s dcerou atd. atd.). Dostali jsme doporučení na jiného a dobrého od známých, ale ten bohužel smlouvu s pojišťovnama nemá a my na něj nemáme