Strach z neznáma

nevím jakou odpověď čekáš, prostě to buď překonáš a pojedeš nebo budeš doma kňučet, že se bojíš; s tím ti nikdo nepomůže, to musíš ty sama

Já sem dycky tvrdila, že na takový akce musí mít člověk povahu. Já ač by to byla super zkušenost takový akce nevyhledávám a sama už vůbec ne.
Ale možná to chce prostě jen jednou překonat a pak si člověk zvykne.

Být "hozená do vody" a muset si umět sama pomoct (i když zpočátku se ztratíš nebo uděláš nějaký ten trapas kvůli nedostatečné znalosti jazyka - je to jazykový kurz, tak nikdo od tebe nemůže očekávat perfektní angličtinu u zápisu) je právě ten nejlepší způsob, jak toto překonat. Nenechala bych si takovou příležitost ujít.

Mít strach z něčeho neznámého je přirozené, ale v tvém případě se opravdu není čeho bát. Jela bys tam na měsíc, ten se dá přežít všude, i kdyby to byla hrůza. Hostitelská rodina je na studenty zvyklá, tvoji spolužáci na tom budou stejně jako ty a že neumíš anglicky? Kvůli tomu tam přece jedeš.
Kdybys jela sama na rok třeba na Nový Zéland a měla strach, tak řeknu ať si to ještě rozmyslíš, ale myslím, že jazykový pobyt v Anglii je úplně neškodný.
Jsi mladá tak trochu odvahy a cestovatelsví, proboha! Doma za pecí můžeš sedět v důchodu...
Ovšem i v tomto případě platí: "Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod"

Jen šup do Anglie . Musíš to prostě překonat - získáš postupně sebevědomí a až pojedeš příště, bude to všechno víc v pohodě. Ty zkušenosti ti nikdo nevezme a rozhodně to bude přínos. Já vím, člověk se vždycky trochu bojí, ale tak odjet domů můžeš při nejhorším vždycky, není to zas tak daleko. A jak už tady psali - je to jen měsíc - to je krátká doba.

Jestli máš strach, že si tam nebudeš s nikým rozumět, tak si předem najdi třeba po internetu nějaký Čechy, co tam žijou - aspoň nějakou domácí základnu. Ale bejt tebou tak se jim spíš vyhýbám (páč s Čechama se pak jazyk učí blbě... )

Já jela zcela samotná na Erasmus do Španělska, neměla jsem zajištěné ubytování, do školy nedorazily moje papíry, bála jsem se promluvit a nikomu nerozuměla...Ale nakonec to bylo fajn, jsem za tu zkušenost ráda Alespoň jsem zjistila, že se o sebe dokážu postarat a určitě mi to zvedlo sebevědomí

Povaha ani není potřeba, spíš momentální odvaha a důvod, proč jet.

Já se ztratím i ve městě, ve kterém žiji celý život, všechno za mě zařizovali naši, všeho jsem se bála a nikam nechtěla chodit sama.
Teď jsem od září ve Skotsku. Sama, rodiče x kilometrů daleko. A je to to nejlepší, co jsem mohla udělat! Teď mi připadá směšný, že jsem se všeho tak bála, nic si sama nevyřídila.
I když v mojí první host rodině host mum pila, neplatili mi, zamykali mě v domě a byli na mě zlí, úplně sama jsem od rodiny utekla, přemístila se o 300 mil dál. S napěchovanýcm kufrem jsem celá uřvaná a totálně paranoidní, že mě vystopujou, jezdila přes cizí města, abych se dostala k paní z agentury, kterou jsem nikdy neviděla.
Tím se nechci vůbec chvástat, jenom poukazuji na tom že i totálně nesamostatný domácí typ toho zvládne víc, než si myslí

Jsem strašně šťastná, že i když jsem rozhodně nebyla typ dobrodruha, že jsem vyjela.
Seber odvahu a vyjeď

Ničeho se neboj Opravdu.Já jsem teď už tři měsíce v Irsku a zezačátku a pořád to je pro mě trochu šok.Taky přesně jako ty trpím strachem z neznáma,nových lidí,povinností..No jenže cizí země tě prostě naučí to překonat.Hlavně v Anglii a i tady Irsku jsou zdvořilí a zvyklí na cizince.Hlavně se pomalu učím ,že my češi máme hned kvůli všemu malé sebevědomí,ale co jsem se tu kolikrát setkala s případy to jsem neviděla...chlap z Pakistánu se hlásil na pozici managera v it firmě a ptal se přítele jak se odesílá email,dále na kurzu jsem poznala Turka kterej uměl anglicky,ahoj a jak se máš a takový ty zákldaní věci a dělal asistenta v dětský nemocnici.A s takovýma a dalšíma se setkávám skoro denně.

Jsem to nedopsala jelikož se mi přešušilo spojení.Přesně jak ti tu holky radí..ničeho se neboj a vycestuj.Ty zkušenosti ti nikdo neveme a hlavně se hodně otrkáš. Já se třeba teď hledám práci a jelikož jsem vždycky byla taková kuňka tak teď mám co dělat a jak se učit komunikovat. Jinak s jazykem si nedělej starosti.Většina čechů jí má na úrovni lepší ne si myslí.Pak až potkáš ty horší tak tě to v tom usvědčí A hlavně..neboj se nikoho zeptat když budeš ztracená nebo tak..většinou nemrmlaj jak u násHodně štěstí!!

Ahoj.. tak já přispěji svou zkušeností...
Od 15 let jsem jezdila na stáže do Francie... každý rok na 3 měsíce... musela jsem se starat o sebe, nikdo tam se mnou nebyl.. ani internet, maximálně když jsem si z bídného kapesného koupila kartu na volání a jednou za dva týdny jsem volala našim... jezdila jsem takhle do minulého roku... a není to žádná hrůza...
Nikdy se mi nechtělo vracet a pak jsem se už vždy těšila až znova pojedu. Myslím si, že je to skvělá zkušenost a každý by měl takové věci v mládí zažít... naučí se tím samostatnosti apod... seznámíš se se spoustou nových lidí, nabydeš plno nových zkušeností apod... Podle mě jeď a neváhej..

Rozhodně jeď, to každopádně a pokud to máš jen na měsíc, tak není ani co řešit, to uteče jako voda. Já jedu skoro na rok, nechám tu kamarády, rodinu a přítelkyni. Jsem realista a je mi naprosto jasné, že to bude mezi námi znamenat konec, ale ta touha vycestovat po vysoké škole a naučit se pořádně anglicky je prostě silnější. To musí i přítelkyně stranou
Rozhodně jeď, později už to třeba nebude možné.

Nebuď trouba a posera a jeĎ, naučí tě to samostatnosti. Já takhle poprvé vyjela hned po středce do německa jako au-pair, později jsem tam vedla hospodu...
A sama, bez agentur.
Ačkoliv nakonec jsem se usadila v jiné zemi, za oceánem A taky jsem prvně jela jen tak naslepo s kámoškou, ani jsem neuměla místní jazyk, jen anglicky a německy.
Člověka to fakt naučí postarat se o sebe v případě nouze, být schopnej optat se na kde co,...
Prostě dospěješ
Mám kamarádku z česka, podobnej případ jako ty, a kolikrát už ji nemůžu vystát, kňučí jak se jí nelíbí v práci, jak je na prášky, věčně v depresích a je z ní mrzout, ale když mohla odjet do zahraničí a ještě jsem jí pomáhala, tak nakonec stáhla připos...r...a ně ocas a zůstala kde je...
Být tebou tak fakt jedu, a jestli se bojíš poprvé sama, najdi si nějakou partu lidí a jeď s nima, dost kontaktů najdeš i na netu
Zvlášť do Anglie jezdí dost čechů, nebo tam už jsou, třeba na stálo...určitě bys našla někoho kdo by do toho šel s tebou, nebo kdo v tom daném místě už nějakej čas je a trochu se tam orientuje.

Reaguji na Janicek: překonej strach a jeď, jednou by si litovala že si nejela

Holky, díky, že mi tu dodáváte odvahu. Já vím, že měsíc pravděpodobně málo, možná by bylo lepší vyjet spíš za prací... tady v čechách jsem chodila na kdejaké kurzy, loni v Tutoru se mi to moc líbilo, měli jsme úžasnou lektorku, taky jsem se rozumluvila, ale už zase neumím nic.... Moc bych ráda, kdyby mi to nějak pomohlo se rozmluvit....