Strach z řízení auta

jako se na mě nezlob, ale člověk co nemá nervy na antitalenty by neměl vůbec nějakýho instruktora dělat. A to že je to jenom člověk? já su taky jenom člověk, a neřvu na každýho kor kdybych měla někoho něco učit, jako je řízení auta. Ale stává se to, že někdo to třeba nevydrží

Reaguji na ILChazz:
na mě nikdo neřval a po Praze jezdím normálně ikdyž vím jací hovada tady potkáš

toho mám já

Reaguji na Misy:
No tak to bud ráda, že pokud si měla vedle sebe takovýho nerva, že si to dala.
Vedle mě sedět někdo takovej, tak bych se snad ani řídít nenaučila.
A když to tu čtu, tak vidím, že se takový fakt najdou, ale to je pak peklo.
Kdo jde do autoškoly stím, že už má strach a jako na smulu dostane i takovýho instruktora, tak si myslím, že po autoškole ten člověk řízení snad zavrhne.

Já se na tebe nezlobím ale ono to není nijak extra placené a pro zábavu dnes už pracuje málo kdo.
Tak si alespoň ten žák vyzkouší krizové situace když narazí na cholerického instruktora. na všem je nutno hledat tu lepší stránku věci.

Reaguji na Catastrophe: Já jsem šla do autoškoly s tím, že řídit strašně moc chci. Jenže ten d*bil z toho dělal peklo skoro všem (což jsem zjistila pozdě no...). On ani neřval v provozu, ale spíš po skončení jízdy, což mě teda po každý vydeptalo naprosto strašně . Pamatuju si, jak jsem jednou jen řekla, že se mi zdálo, že se tam vejdu, proto jsem dotyčnou věc udělala, nebylo to nic drzýho... no, naštěstí jsem tam chodila s kamarádkou, tak jsme se pak vybrečely navzájem .

Většinou mě pak vzal taťka někam za město potrénovat, tak to šlo. Já s provozem jako takovým problém nemám, jezdím v tom denně na kole, značky a pravidla znám od školky, ale prostě to auto a spojení s tím d*bilem mě od řízení naprosto odradilo a je mi z toho zle...

A krizových situací je myslím i tak dost, nemusí to ještě někdo násobit svým řevem .

Řízení zas tak složité není, ale úplně každý to také nezvládne.. Je lehké točit volantem, ale mnohem složitější sledovat provoz, stíhat řadit atd., vše najednou... Musíš to zkusit a uvidíš, jak na tom budeš zrovna ty pokud zatím nemáš auto, ani není nutnost mít řidičák, tak se tím zatím netrap

řidičák mám dva roky ze začátku jsem si byla nejistá, tak jsem zkoušela jezdit jen u nás do obchodu a tak, časem se to zlepšilo, ikdyž k silnici mám pořád respekt, podle mě se musíš pořádně vyjezdit, zkus to třeba s přítelem nebo kamarádkou s někým, s kým se cítíš dobře může být pro tebe oporou, je možnost si také doplatit kurz v autoškole ... Ale pokud se budeš stále cítit nejistá a budeš mít strach, tak se holt smiř s tím, že řidička z tebe nebude, takhle bys ohrožovala i lidi okolo sebe.

ono strašně záleží, já měla řidičák od 18, autoškola tak nějak zhrubika v pohodě... pak jsem 7 let neřídila a pak mi táta přivezl do Prahy 12 let starou šunku a povídá: v pátek přijedeš už domů (do Liberce)autem ne? přijela jsem v pátek, ale až za měsíc neb jsme s kámošem trénovali jízdy a trasu po ¨Praze, po 7mi letechh neřízení jsem měla nervy když jsem pro něj měla přijet poprvé 300m ke škole klepaly se mi kolena, zvracela jsem... nicméně se to poddalo, mám za sebou cca 50tis kilometrů - ťuk, ťuk, ťuk bez nehody, nejsem ani řidič srab ani řidič machr...resp. nemachruju nikdy i když si už docela věřím...na řízení už mi nepřijde nic složitého dost mě to i baví a po těch 6ti letech za volantem už je vše tak nějak automatické - řazení, hlídání provozu... s couváním mám problém podélně mezi auta doteď takže podélně mezi auta necouvám radši si zastavím někde dál, kde se tomu vyhnu..

Asi rok po získání řidičáku jsem z řízení měla taky strach, jezdit jsem odmítala, a když už jsem teda řídila, tak s rodiči po boku. Ze začátku jsem jezdila fakt pomalinku, klidně i 30 nebo 40 km/h, za což jsem si od netrpělivých řidičů nejednou vysloužila zatroubení nebo sprosté gesto Často mi chcípal motor, prostě mi to ze začátku nešlo. Takže je jasné, že jsem ze začátku měla velký strach. Když ale jsme s rodiči měli někam jet, tak mě i přes mé protesty přinutili řídit. Když mi to nešlo, tak mě podporovali a radili mi. Takže jenom díky tomu jsem se postupně otrkala a strachu se částečně zbavila. Neříkám, že je ze mě kdovíjaká řidička, pořád dělám chyby, ale řídím o mnoho lépe a troufám si jezdit sama. Takže má rada: sehnat si nějaký zkušený doprovod, který ti poradí a podpoří tě, a hlavně jezdit a jezdit, když najezdíš pár km, půjde to lépe a lépe (hned po získání řiičáku jsem s taťkou jezdila po venkovských a polních cestách - tam sice nezažiješ provoz, ale naučíš se, jak auto reaguje v různých situacích, jak brzdí a tak, což je taky velice důležité). A taky je dobré si trasu předem naplánovat a třeba se tak i vyhnout problémovým křižovatkám nebo zastavování v kopci. Než jsem poprvé vyjela sama, trasu jsem si den předem projela s taťkou.

Já si dělela řidičák až v 21 letech, mám ho 4 roky a nikdy jsem se jezdit sama nebála. Už od začátku jezdím v kuse i přes 100km a bez problému. Sem tam mě auto ze začátku chcíplo, ale co, nic si z toho nedělám. Nejvíc jsem se vyjezdila v Praze cestou do školy. Kdo se nebojí jezdit v praze, tak u nás v republice se jinde bát už nemusí.
Čeho se bojím, tak to je, že by se mi rozbilo auto nebo bych píchla. To by pro mě byl horor.

dnes, 19:05:36 - Připojeno během spojování:
Strach z jízdy autem

Řidičák mám cca 4 měsíce, zkoušky jsem udělala v pohodě na poprvé, ale mám strach jezdit. Dělají mi problém rozjezdy a já mám naprostou fobií z toho, že mi někde při zastavení zdechne auto a já ‘‘zkolabuju‘‘ provoz. Asi je to zapříčiněno tím, že už jak jsem dělala autoškolu, tak hned asi 3 jízdu mi zdechlo snad 3x po sobě auto na červenou a zamnou, se utvořila úplná kolona, instruktorka mě v tom nechala doslova vymáchat a nepomohla mi do té doby, než jsem se rozjela. Mě to tenkrát tak strašně vystresovalo, že se do teď bojím jezdit přes semafory a vůbec mám z jízdy autem strach. Vím, že bych se měla na ostatní řidiče vykašlat a soustředit se jen na svoji jízdu, ale prostě mi to nejde. Jakmile někde stojím a za sebou vidím auto, tak už se klepu abych se rozjela. Tak se chci zeptat, zda jste některá měla taky takový, nebo alespoň podobný problém?
Jsem z toho už opravdu zoufalá, všechny mé kamarádky už jezdí a já si připadám jako naprosté poleno, co se to nikdy nenaučí…. Omluvám se za slohovku, ale musela jsem se vypsat.

Ahoj, naprosto tě chápu, taky jsem měla podobný problém. Autoškola v pohodě, pár měsíců po tom taky, poté mi to jednou chcíplo v křižovatce do kopce a já se za boha samou nervozitou nemohla rozjet, za mnou kolona jak blázen, všichni troubili, no hrůza, když si na to vzpomenu. Od té doby jsem do auta sednout nemohla, musela jsem ho prodat, koupila jsem si místo toho auto s automatickou převodovkou a od té doby jezdím ráda a bez "chcípání" ... Takže moje rada - pořiď si auto v automatu

Taky mi to ze začátku moc nešlo, ale teď jezdím jako profík Chce to, aby ses fakt nebála a pořád jezdila, co nejčastěji a nejlíp někam, kde jsou kolony. Mně stačily 3 dny na to,a bych se to naučila, když jsem každý den stála v koloně cestou domů ze školy. Pusť si písničky, co máš ráda a uklidni se. Když ti to chcípne, tak co, to se stává, napodruhé se to povede.

Reaguji na Melismeg: To si na tom docela dobře, já nemám řidičák 4 měsíce, ale 4 roky a nejezdím vůbec. Odmítla jsem kvůli tomu třeba i dobrou práci (podmínkou bylo řízení). Nejezdím, mám strach, když už se odhodlám, tak řídím jedině automat, abych nemusela ještě řešit zdechávání, řazení, parkování v kopci a nevím co ještě. To, že ti okolo mě řídí, mě neštve, spíš mě udivuje, že jim to jde (i když jak komu). Rozhodně mě "neřízení" omezuje, nemůžu někde vyzvednout přítele, když potřebuje, když se pije, já jako abstinent, bych mohla řídit a neřídím. Prostě znám svoje limity a nehodlám pokoušet osud a ohrožovat sebe nebo ostatní, protože nevyježděnost a nezkušenost jsou fakt nebezpečné. Teď jsem ti asi nepomohla, ale někdy je lepší poslouchat svoje instinkty, možná fakt nemáš na řízení buňky, málokdo si to dokáže přiznat a buď to dál zkouší nebo se různě snaží, ale výsledkem je leda to, že prostě ten člověk není dobrý řidič a jen tak nebude a ohrožuje lidi kolem, včetně sebe. Je důležité si sebekriticky říct, že si fakt teda poleno a prostě používat mhd nebo nohy a být "bílá vrána", protože dnes je ŘP skoro povinnost nebo tvrdě trénovat, ale pokud možno někde na dědině, mimo provoz a až budeš schopná rozjíždět se a jezdit bez stresů, tak přidávat na náročnosti a brázdit město.