Strach z řízení auta

No, zmiňuješ tam ty ulice, to mi nepřijde jako zcela dobrý nápad, tam máš prostě všechno - ostatní řidiče, chodce, děti vybíhající zpoza zaparkovaných aut apod., myslím že nejjednodušší je začít někde mimo město, v nějaké lokalitě, kde je menší provoz. Co třeba rodina, nebydlí někdo na takovém místě?
Takhle jsem tedy začínala já, a až když jsem si to trochu osahala, tak ve větším provozu. Stejně mi to chcíplo třeba na světlech která jsou na sjezdu z Jižní spojky na Vídeňskou, a než jsem nastartovala, tak byla znova červená. A co jako. Lidi dělají, jako kdyby byla zelená asi stejně často, jako zatmění slunce.

Autoškola to vyřeší v tom smyslu, že tam má instruktor druhé pedály a do značné míry může zabránit nějakému horšímu průšvihu. Jasně že machři budou troubit, ale všichni ostatní - kteří se nijak neprojeví, takže si toho nevšimneš - si uvědomí že je to autoškola a budou předvídat, že řidič může udělat chybu.

Ale z důvodu který píšeš jsem si na auto nálepku "Z" nedala; chlapi říkali, že "někteří řidiči" takovým autům naopak dělají naschvály.

Reaguji na Janča92:
Není jedno v čem jede člověk,který se bojí a tím je nebezpečný všem ostatním.
Prostě zaplatit autoškolu s instruktorem,protože hovado není ten kdo troubí,ale ten co se klepající posadí za volant se slovy "se musím vyjezdit" a děj se vůle boží.Sorry,ale až tě jednou někdo takový sejme na silnici,tak možná ty i ostatní pochopíte,že holt ne každý má talent sednout si za volant.

Chápu tě, trvalo mi skoro 3 roky, než jsem začala pořádně řídit. Radím vzít nějakou pohodovou zkušenou kámošku, co ti všechno v klidu vysvětlí a jeďte někam za město, nejlépe na nějakou polní cestu a tam se nejprve nauč auto pořádně ovládat.
Pak postupně vyjeďte do nějakých vesnic, prostě do minimálního provozu a postupně přidávej. Hlavně proboha nejezdi hned do města do velkého provozu dokud si nebudeš v autě aspoň trochu jistá!
Takhle jsem to měla já a dnes už řídím naprosto v pohodě a strašně mě to baví a to jsem na tom byla asi jako ty Nebo potom jak radí holky, zaplatit si jízdy v autoškole, ale jde to i bez toho.

Ahoj, taky tě chápu..mě řízení bavilo, ale pak se mi "stala" nehoda...Vůbec ani nevím jak...ve vteřině a v 10 kilometrové rychlosti a připletl se do toho člověk. Do auta jsem nesedla rok..z představy, že stačí minuta a můžu někoho zabít, aniž bych jela rychle nebo bylo napitá....Určitě doporučuji poprosit někoho, kdo je klidný a kdo tě podpoří a bude s tebou zezačátku jezdit. U mě to byl zrovna chlap, dodal mi sebevědomí, kdežto mamka, ta na mě už 50 metrů před křižovatkou ječela "brzdi!!" Takže tu jsem z auta nadobro vykázala. Nejradši ale jezdím sama...(kdyby se něco stalo, ať nemám nikoho na svědomí). Ze začátku to byl boj, nervy, pořád jsem se ohlížela, abych něco nepřehlídla...Ale chce to vážně jezdit, jezdit..nejdřív třeba na bočních cestách, na vesnici, pak ve městě dopoledne a až budeš úplně v pohodě, tak do provozu. Dneska už se nebojím a řízení si užívám....I když nejradši stejně dopoledne...objednávám si na dopoledne i všechny kosmetičky, úřady apod. Ale přirozený respekt by ti zůstat měl.

Měl někdo z Vás podobný strach? a jak se mu to povedlo překonat?

Ano,řidičák mám 20let,strach jsem měla a mám,neřídím,zkoušela jsem to překonat-kondiční jízdy,asi 3x jsem řídila na dálnici a nic víc...opravdu jsem to nepřekonala a nepřekonám.Jak sednu do auta-mám křeč!
Štve mě to.ale neudělám nic.

Tak já mám podobný problém... Řidičák nemám, přítel jo, ale bojí se jezdit a doufá, že se to naučím já... jenže já mám taky strašný strach, že budu mít zpomalené reakce, že nebudu umět jezdit plynule, tak se do autoškoly nemůžu přinutit nějak... Vidím to denně, všude samý pomníček a já nechci jednou, abychom skončili v příkopě... ať už mou vinou, nebo někoho jiného... protože můžete jezdit sebevíc dobře, ale pak to do vás napálí nějaký ožralý blbeček a vy ve vteřině přijdete o celou rodinu... bojím se toho, ale zároveň vím, že je to asi potřeba v dnešní dobře, když potřebujeme rychle třeba do nemocnice nebo tak...

Ahoj, taky mám tento problém a koukám, že je nás víc. Kvůli práci musím začít řídit aktivně. Bohužel od té doby co mám řidičák (asi 3 roky) jsem nikdy neměla možnost sednout za volant pravidelně a vyjezdit se. Když mám řídit po městě v provozu, řešit pruhy, parkování, odbočování vlevo jsem v nervech a dělám strašné chyby, jakmile se dostanu na výpadovku, je to dobrý (ještě teda mi nejdou připojováky). Vím, že musím jen jezdit a jezdit a nabírat zkušenosti a tím se toho snad zbavím. Dala jsem si to jako předsevzetí do tohoto roku.

Ahojky, řeknete mi co vás donutilo si ten řiďičák udělat, když tady máte většina z řízení strach? Vím, že v dnešní době je to téměř nezbytnost, ať už kvůli práci, nebo později dětem, ale nějak se nemám k tomu do té autoškoly jít. V prvé řadě mám strach, jak už jste také psaly, z řízení samo o sobě (křižovatky, stresové rychlé reakce apod.), a pak se bojím abych nedopadla tak, že po dostání průkazu ho zavřu do šuplíku a už za volant stejně v životě nesednu, takže vyhozené peníze.

Reaguji na mněhně: Já jsem autoškolu dělala v obou případe proto,že mě tam přítel dokopal, trvalo to nějakou dobu,ale nakonec jsem podlehla a dokonce si říkala,že to třeba bude lepší. V té autoškole to nebylo špatné, postupem času jsem se uklidnila a dokonce jsem udělala jízdy na poprvé,ale poté co jsem po autoškole sedla poprvé bez instruktora do auta, tak jsem se bála a bojím se i nadále a není moc věcí,které by mě motivovaly do toho auta sednout. Nevím odkud jsi,ale Praha je v tomhle třeba jednodušší v tom,že velké a nepřehledné křižovatky jsou ve většine případech řízeny semaforem takže tam zase tak moc chyb udělat nemůžeš, v menším městě to samozřejmě může být horší,ale zase to budeš mít s autoškolou natrénované.
To, že RP po autoškole používat nebudeš se může stát, takových lidí je spousta ve finále asi záleží na Tobě jak moc se budeš snažit jezdit a snažit to překonávat. Já jsem to zatím moc nepřekonala a RP mám od září 2013.

Reaguji na Lathi:
Být tebou tak si dokoupím nějaké jízdy v autoškole a jdu do toho teď než se ti to narodí. Myslím si, že potom (až budeš mít dítě) se budeš bát ještě víc, hlavně kvůli tomu,že ho budeš mít v autě. Já na tom byla podobně. V 18ti řidičák vše OK ale pak jsem nejezdila (měli jsme škodovku a s ní sem si byla nejistá) a teď po x letech (je mi 27) jsem začla..vlastně už od léta (ale ne nějakčasto) Začátky byly těžké ale už jsem schopná jet i sama do vedlejšího města. Mě nejvíc vadí chodci...na přechodech nejsou vidět, přechází si jak chtějí i mimo přechod. A trochu mám problém sama se sebou třeba když mi něco nejde tak mám pocit,že na mě každý kouká a říká si jak sem neschopná. Lepší je to když v autě nejsem sama. Občas mám pocit,že auto řídí mě než já jeho Důležité je jestli řídit auto chceš sama kvůli sobě. Pak to chce jezdit (přes vesnice, navečer, v neděli kdy je menší provoz apod) nejlépe s někým a postupně si volit město, větší provoz atd...Jen tak se naučíš, zvykneš si a pak už ti to tolik nepřijde

Já jsem si dělala řidičák v 18, jako většina ostatních spolužáků. Od té doby jsem ale neřídila - nemáme auto a zatím pořízení neplánujem. Musím se přiznat, že v životopise to hned vypadá líp, že mám řidičák, dnes ho snad vyžadují všude (samozřejmě se nehlásím na pozici obchodního cestujícího s vlastním vozem). Až budu potřebovat řídit, zaplatím si kondiční jízdy (doufám že si budu ještě něco pamatovat). Za volantem jsem se cítila s instruktorem po boku docela fajn, ale jinak mám z aut hrozný respekt, hlavně když jedu na kole po silnici.

Taky si myslím, že by to chtělo, aby sis zaplatila několik málo hodin jízd v autoškole- za to se stydět nemusíš. Já jsem auto nikdy neřídila, neustále mě někdo vozil a strašně mě to štvalo., Jenže já jsem se na to, abych si udělala řidičák pořád psychicky připravovala a připravovala a připravovala.... Nakone mě podnikání donutilo k tomu, abych si pořídila auto a ten řidičák si konečně udělala- já jsem se toho totiž celý život strašně bála ze stejných důvodů, jako ty........Mladým lidem jde jakékoliv učení rychle, ale já jsem si řidičák dělala, když mi bylo 44 let- a to jsem o tom vůbec nic nevěděla, ani na co je který pedál.....Jak jsem řidičák udělala, tak jsem se strašně bála jezdit, tak že ze začátku- asi měsíc, se mnou jezdil manžel a pak jsem zjistila, že když jsem v autě sama, tak že se můžu líp soustředit na auta, chodce, značky, trolejbusy atd....Taky na mě řidiči troubili a nadávali mi, dělali blbé posunky a mě to štvalo, ale vykašlala jsem se na ně....Úplně nejdůležitější je jezdit, jezdit, jezdit....Začala jsem jezdit hned, rychle jsem získávala jistotu a za půl roku už jsem permanentně rajzovala 2x týdně po dálnici 250km tam i zpět...Pořídila jsem si navigaci ( mám totiž špatný orientační smysl- nebo spíše ho nemám vůbec), tak že se všude ztratím...no a bylo to vyřešené...A teď, po několika letech, jezdím jak ďábel.... Nesmíš se bát a musíš pořád jezdit- čím víc, tím líp- o to rychleji získáš jistotu a bude to brnkačka...

Milá zakladatelko, pokud jsi neřídila víc jak 10 let, tak by jsi měla jít na kondiční jízdy do autoškoly. Nejspíš Ti totiž bude dělat problém již základní ovládání auta, věci, které bys měla mít zautomatizované (a po autoškole je většinou lidé alespoň částečně zautomatizované mají). Bude to bezpečnější pro tebe i pro všechny řidiče okolo a není to žádná ostuda. Navíc instruktoři v autoškole jsou většinou profíci, takže bývají klidnější a trpělivější......A až zase zvládneš základní techniku řízení, tak bych začala jezdit svým autem ale nejprve s doprovodem a postupně zvyšovat obtížnost jízd a případně ubírat doprovod...Prostě to bude běh na dlouhou trať a nebude to jako mávnutím kouzelného proutku, s tím se smiř. Ale je to cesta jak to zvládnout.
Jinak není ostuda nemít řidičák, moje mamka ho nikdy neměla a nějak to prostě zvládla. přinejhorším existují taxíky a je to rozhodně lepší, než být vynervovaná za volantem. takže pokud by se Tvé pocity nezlepšovaly, tak to nelam přes koleno a nesnaž se to za každou cenu překonat, nemuselo by to dělat dobrotu. Nalijme si čistého vína, ne každý patří za volant (neříkám, že je to Tvůj případ) a to v zájmu bezpečnosti všech.

Jo a Ztko jako samolepku nedoporučuji, spousta řidičů si k Tobě víc dovolí - víc, než by si dovolili v autoškole, protože tam vědí, že je instruktor.......Slyšela jsem o vytlačování z pruhů a takových věcech, takže ztko fakt ne......

Tak přesně takoví lidé do autoškoly a za volant nepatří. jestli to teď máš dobrý tak ok, ale teda mít takovýhle stavy kvůli autoškole, to je dost děsivé..:A děsivá je představa, že bych tě někde takhle potkala.......... fakt autoškoly se snaží jen vydělávat, protože v takovýhle stavech by tě měl instruktor z toho auta prostě vyhodit. za volantem je kromě příliš samolibého chování nejhorší začít zmatkovat a hysterčit. BTW jak jsi dala jízdu při zkoušce? Možná to popisuješ moc sugestivně, ale nějak si endovedu představit, jak Ti někdo mohl ten řidičák dát......

Jinak já mám řidičák 9 let, ze začátku sjem měla taky respekt a cca 3 roky jsem jezdila jen s doprovodem - jiným zkušeným řidičem. pak jsme s kamarádkami vyrazily do Vídně a prostě jsem půlku cesty odřídit musela, byly docela hnusné podmínky ale tím, že jsem to zvládla, jsem se přestala bát jezdit úplně sama (ale podotýkám, že jsem nikdy nebyla za volantem vystresovaná a nehysterčila jsem). Dneska už sedám za volant v klidu a pohodě a situace se obrátila, výhradní řidič jsem já, neboť přítel nevlastní řidičák, takže na dovolené běžně najezdím k 1000 km a letos mě čeká i řízení v USA No a vzhledem k tomu, že přítel si chystá si řidičák dělat, tak budu zanedlouho v roli dozoru

BTW si představ, že já měla první dvouhodinovku - párkrát jsme objeli cvičné parkoviště, pak jsme parkrát objeli blok baráků no a pak mě instruktor vyslal jet přes půlku Prahy (z Hostivaře do Nuslí) v páteční odpolední špičce....jela jsem 20-30 km/hod., přilepená na volantu, ale byla to taková škola, že další jízdy už byly naprosto v pohodě...Dokonce jsem v AŠ i bourala (ne mou vinou, brzdila jsem a chlap za mnou to nečekal a neměl dostatečný odstup) ale měla sjem super instruktora, nechal mě okamžitě sednout za volant zpátky a donutil mě dořídit hodinu....

Nic proti, ale tohle je strašně krátkozraké.....Protože sice řidičák máš, ale nemáš absolutně žádné zkušenosti, nemáš nic naježděno a pár jízd s instruktorem Tě nevytrhne.....Co když tě pošlou ze dne na den na druhý konec republiky? To je jako s angličtinou - není úplně ok si psát do CV jak ji člověk umí, když se pak vůbec nedomluví a nerozumí ničemu......
BTW můj přítel si nedělal řidičák právě proto, že neměli auto a byl by mu k ničemu....Teď si ho chce udělat, protože já auto mám a jeden řidič v rodině je přeci jen dost nepraktický (jak už jsme se v létě přesvědčili)