Strach z tělesné výchovy

Naprosto souhlasím, ale...

Bohužel, sama jsem zažila ma.g.ora tělocvikáře a tak chápu že se chce někdo tělocviku vyhnout. Jakmile přestaly mrazy, trávili jsme hodiny na stadionu - atletika pořád dokola - i když pršelo nebo pařilo slunko, tělocvikáři to bylo fuk. Tělocvikář po nás řval, kolikrát i sprostě. Děs. Pořád jsme dokola běhali jak trotli, jen zimu jsme strávili v tělocvičně - to mě jediné docela bavilo. Jelikož v atletice vážně nevynikám, dostala jsem vždy na vysvědčení za 3 - což mě taky docela štvalo.

To je rada člověka, co s koordinací těla a tedy se sportem neměl nidky problémy Vždy jsem pořádně poslouchala, ale nikdy jsem to pak (zejména v gymnastice) neudělala.....
Jinak u mě nebyl problém se spolužáky, ale s profesorkou, která nás natvrdo známkovala a já málem měla zkažené vyznamenání trojkou z tělocviku (a to jsem se fakt snažila, ale některý věci prostě člověk neudělá Je to tak blbý, když člověku kazí vysvědčení něco, co opravdu ale opravdu nemůže ovlivnit.... ). Skončilo to osvobozením z tělocviku (důvodem byl můj přespříliš rychlý růst, špatná koordinace a riziko úrazu z důvodu rychlým růstem oslabených kostí, pokud si dobře pamatuju - bylo mi 11. ) na druhé pololetí. Další rok už jsme měli normální tělocvikářku, která oceňovala hlavně snahu a osvobození už jsem nikdy nepotřebovala.....jen jsem měla potvrzení, že kvůli astmatu nemůžu běhat delší vzdálenosti, což bylo opodstatněné.....Pak už jsem jen měla na lyžáku zakázané sjezdovky (a to mi doktorka zakázala sama od sebe, já bych jezdila ráda), což naše drahá profesorka (opět ta samá) vyřešila tak, že mě nechala na běžkách sjíždět sjezdovku

Jinak mě tělocvik a zejména naše do sportu zapálená třída, pro kterou neexistovalo obyčejné zapinkání si pro srandu ale vše se hrotilo jako by šlo o olympiádu, totálně znechutili sport.......Teprve loni jsem konečně našla něco, co mě baví a co dělám dobrovolně......
Takže rada zakladatelce - pokud se necháš osvobodit z TV, tak ale dělej nějaký sport alespoň sama. Já kvůli znechucení sportu tělocvikem asi 4 roky nic nedělala a na stavu těla je to setsakramentsky znát.......

Běž k tý doktorce, stejně nechápu na co ty de**lní těláky jsou ... akorát žáky stresujou, copak na základce to ještě chápu ale na střední absolutně ne ... to se akorát holky vočumujou a pak pomlouvají že tahle má malý prsa apod. a stejně je to k ničemu

Reaguji na Patty: Já strach z těláku překonávám už hodně moc dlouho, a nehodlám si kvůli němu ničit dál život ! Prostě z něho mám strach, každej máme něco...nemůžu za to že se mi v dětství smály a mě to zůstalo až dodnes ... Ikdyž vím že budeme v tělocviku dělat třeba voleyball kterej miluju a hraju ho skoro pořád, mám i přesto strach a když se bojím už i toho co mi jde ... to už je hodně zlý nemyslíš?!

Ne, já uvolnění se ze školního tělocviku nevidím jako vyhýbání se překážkám. Já chodila na sportovní zš, a jak píše bakalářka, školní tělocviky mi dost znechutily pohyb tím jak nám to furt cpali. Např. paní slečinka učitelka, nafintěná pizdička, co obsouložovala ženatého kolegu z kabinetu, dávala holkám, co byly oplácanější, automaticky dvojky z tělocviku, i když byly třeba na sport šikovné...

Radím ti sežeň si uvolnění, vyhneš se stresu, který je zbytečný, ušetřený čas můžeš strávit studiem a potom budeš mít volné odpoledne, aby sis mohla v klidu a pohodičce jít dělat pohyb, kterej tě bude bavit

Souhlas. Tuhle jsem četla úžasný názor pár poslanců, že když zvýší počet hodin tv ze 2 na 3 týdně, tak že budou bojovat s dětskou obezitou. Houby - naopak mají možnsot pohyb dětem ještě více znechutit.
Mě by přišlo fajn, kdyby si mělo vítě možnost v rámci TV vyzkoušet různé druhy pohybu (ne jen atletiku, gymnastiku, míčkové hry a možná plavání), aby si pak mohlo vybrat, co ho baví a čemus e případně bude dál věnovat.......

Reaguji na Sabinkaa:
Napsal mi tam jen "ze zdravotních důvodů" toť vše...prý nikomu nic není do toho, co mi je, nebo není..je to něco jako lékařské tajemství
Jinak jsem způsobílá vykonávat tělesnou výchovu

Jinak taky jsem si ted vzpomněla na ZŠ. Měli jsme mladého učitele, asi 25 let, nehorázný de*il. Dodnes si pamatuju jak na nás 12 holky řval Dělejteeee běhejteeee,co to je za běh tohletooo,to je hrůůza a takhle pořád dokola. Některým holkám dal i menší pohlavek ... ono záleží hodně na učiteli, díkybohu že mi ted máme normální učitelku ...

Moc Vám všem děkuju moc jste mi pomohli, aspon vidím že v tom nejsem sama a to mi hodně pomohlo ) My jsme v prváku dělali na známky kotouly a stojku, a ted v druháku budeme dělat znovu kotouly, stojku a plus k tomu i hvězdu na známky, já to prostě neumím, a představa že budu dělat před celou třídou něco co neumím, to mě hrozně moc děsí ... já chodím do školy hrozně moc ráda, baví mě to, mám tam hodně moc kamarádek, mám je ráda a celkově celou tu školu hlavně praxi ) ale ... v den kdy máme tělák se prostě moje natěšenost změní v depresi a nikam se mi nechce ... dřív, když měla mamka takovou dcl blbou práci a chodila do práce hrozně moc brzo, tak jsem bývala sama doma .. a když jsem věděla že máme v ten den tělocvik, mívala jsem záchvaty breku... vlastně, první věc kterou jsem měla v hlavě hned jak jsem se probudila bylo "dneska mám tělocvik" ... zabíjí mě to ... já vím že ulovnění není řešení, ale k čemu mi budou stojky nebo hvězdy? copak je budu předvádět svým zákazníkům? ne-e já halvně musím umět stříhat, to mě baví a kvůli tomu do školy chodím, a chci si střední užít, a ne mívat záchvaty breku a stresovat se každej den ! za to tělocvik opravdu enstojí

Reaguji na bakalářka: No já měla na základce v 8 a v 9 třídě tělák 3x týdně, ale tam mi to ani tak nevadilo, protože jsme měli a tělocvik pana ředitele a tn byl hodnej když viděl že mi něco nejde, tak mě nenutil .. vlastně, on byl hodně zaměřenej na voleyball, takže jsem cvičila pořád a těšila jsem se ... ale jakmile ted děláme ěnco na známky, tk se prostě bojím ..

Klidně si uvolnění zařiď, lepší, než kdyby ses trápila. Mě tělocvik nikdy nešel, skoro všecky učitelky mě buzerovaly...

Pak jsem nosila dlouho korzet a po něm jsem nemohla běhat, míčové hry, gymnastiku apod, takže jsem osvobození měla a bylo to. V té době jsme navíc měli pěknou babiznu, která neustále ráda ponižovala holky, co nebyly zrovna sportovní hvězdy.

S další učitelkou, která byla už rozumnější, jsem se pak domluvila, že aby mi mohla dát známku, tak že se budu protahovat chvíli v rohu tělocvičny, budu tam mít třeba míč a budu si dělat pár cviků, co mi napsali na rehabilitacích. A to bylo super. Moc mě to bavilo. I ostatním holkám dovolila se jít třeba protáhnout místo skákání přes kozu, nebo když měly menzes.

Třeba by se s vaším učitelem taky dalo nějak mluvit o individuálním programu

Reaguji na Jana291995:
Strach je naprosto přirozený a každý se bojí něčeho, ale znovu opakuju, že je to jen psychika. Je to všechno jen v tvé hlavě. Někdo se ti kdysi smál, tak to máš zafixované. Říkáš že máš hodně kamarádek... tak proč se jich tedy bojíš? Vždyť ti tam nikdo neubližuje, nikdo se ti nesměje... je to jen nějaký podivný strach z něčeho, co se nekoná...Nebo tyhle současné spolužačky se ti někdy smály?

Reaguji na Patty:
To je jako bych se člověka, co se třeba bojí pavouků zeptala ježiš, co se jich bojíš, dyť ublíží ti nějak? neublíží, nic ti neudělaj, tak se jich neboj a nevyhýbej se jim....

Nevidím důvod, proč si znepříjemnovat život něčím, čemu se můžeme vyhnout a nahradit něčím stejně užitečným a příjemnějším

Reaguji na Patty:

Je to asi jako strachem z plavání- moje kamarádka se v deseti letech topila v dvou metrovém bazénu a dodnes nevleze ani do dětského bazénku, jaký má vybudovaný strach. To překonávání překážek je sice pěkná teorie, ale je rozdíl mezi výzvou a vyloženým strachem, kdy člověk nespí a nervuje se.

Určitě k doktorce zajdi. Já mám uvolnění z TV taky a "nedostatek" pohybu si vynahrazuji jinak. Třeba pravidelným pilates, posilováním.
Tělocvik na školách není o ničem jiném než sedřít člověka z kůže. Učitelky většinou sedí a jenom dávají povely. Nic dobrého na tom nevidím.