Straním se lidí, dá se to změnit?

introvert se nikdy nezmění na extroverta zrovna tak jako z extroverta nikdy nebude introvert , nač měnit co je ti přirozené..

Podle mě to změnit jde, ale chtělo by to ze začátku hooodně přemáhání a bylo by to asi dost složité, takže na to prdím Jsem zarytý introvert, dodneška nechápu, že jsem si vůbec někoho našla, že jsem s ním začala komunikovat Ve společnosti cizích lidí jenom sedím a čumím a jenom ta jejich přítomnost mě vyčerpává. Nerada se s někým bavím, snesu jen rodinu a pár lidí co dobře znám.

Reaguji na micicenka: "...max. zvíře a přítel..jiní mě obtěžují, nezajímají mě, nechápu proč poslouchat, řešit a přemýšlet nad jejich problémama.."

Přesně moje slova. Nejvíc se mi vždycky líbí, když potkám nějakého rádoby známého a on/ona se mě začne ptát jak se mám, co nového a tak...stroze odpovím a sama se nezeptám, neb mě nezajímá jak se ta dotyčná osoba má Je to hrozné, ale je to tak..cizí lidi mě nezajímají.

Zajímavé téma, holky můžu se zeptat, co děláte za práci, popř. za obor ve škole? Já musím říct, že jsem se z poloviny našla v tom, co jste tu většina psala - miluji samotu a nesnáším když někoho jen tak potkám např v MHD, protože ráda cestou přemýšlím, poslouchám muziku, nebo něco čtu. Na druhou stranu pracuji v organizaci s lidmi, tělesně, duševně postiženými a chci ještě studovat sociální práce. Jsem tedy dost často mezi lidmi, mám spousty kamarádů a známých, kamkoli vejdu, tam někoho známého potkám a každý večer mám vlastně možnost být někde ve společnosti. A když jsem, tak se bavím, rozhodně nemůžu říct, že bych ve společnosti byla nervózní nebo nešťastná. Pokud takhle funguji týden, potřebuji pak minimálně tři večery být jen doma, v tichu, dělat si své věci, s nikým moc nemluvit a užít si čas pro sebe a jakmile mi někdo napíše nebo zavolá, tak mi to strašně vadí. Tak nějak mě tyhle dny samoty "dobijou" a pak mám zase energii chodit mezi kamarády a bavit se. Jsem tedy spíše extrovert, i když samotu miluju stejně tak jako společnost? A máte to taky některá takhle napůl? Jinak ještě k tomu, jak tu někdo psal, že extroverti jsou povrchní... ano znám pár takových lidí, ale rozhodně ne většinu. Možná se to tak může zdát, když ten člověk nemá problém navázat kontakt a bavit se o "všem", ale rozhodně si nemyslím, že by to bylo tím, že jsou povrchní..

ta jejich přátelství s mnoha lidmi jsou povrchní, ne oni

Reaguji na Lilliana:
to chápu, ale bylo tu řečeno:

Tak to jsem měla namysli, že se to samozřejmě může zdát, ale nemyslím si, že to tak je z většiny.

Souhlasím s tebou a myslím si, že to u většiny neplatí. Stejně tak by se to dalo říci (nebo nějaká jiná špatná vlastnost např. namyšlenost) o introverech.

Já si docela stojím za tím, že opravdoví extroverti (takoví ti, co potřebují být každý večer někde ve společnosti, co se okamžitě s každým kamarádí atd.) skutečně bývají povrchní - rychle se zamilovávají a odmilovávají, málokdy se umí nad nějakým problémem zamyslet do hloubky, celkově hrozně málo přemýšlejí, jako by nechtěli jít k jádru věci, spíš zůstávají na povrchu - ono je to i logické, na nějaké hlubší dumání nemají čas a prostor, když jsou skoro pořád ve společnosti, a nevyhovuje to ani jejich naturelu, protože mají potřebu se neustále bavit a řešení problémů (nebo vůbec dlouhé koumání nad něčím) je obtěžuje. Takže já si takových lidí moc neumím vážit.

Mě spíš přijde povrchní takhle všechny házet do jednoho pytle (bez urážky). Já sama bych se s takovými lidmi o jakých píšeš nedokázala stýkat, neměla bych si s nimi co říct. Neznamená, že když člověk rád chodí do společnosti, že se nutně každý večer musí s někým seznamovat, zamilovávat, atd... jsou tací, ale já tedy skoro nikoho takového neznám. Např antropologové, politologové,psychologové apod. samozřejmě extroverti většinou jsou, jinak by svoji práci nemohli dělat a já mezi těmito mám kamarádů spousta, ráda se s nimi bavím, protože to jsou právě ti, co se dokáží dostat k jádru věci, mají rozhled ve světě a spousta zkušeností. Ale to už jsme trošku OT..

Hezky napsané,jako kdybych to psala já. Navíc mě vadí tlachání kadeřnice,pedikérky, manikérky když mi dělá vlasy či nehty a pořád mele a mele.............. já se třeba nechci bavit, nemám náladu a křečovitě se bavit abych prostě odpověděla mi fakt dělá potíž.kolikrát nevím co odpovídat. většinou chci mít klid a na nic nemyslet a užívat si procedury a neodpovídat na ty jejich kecy, kolikrát mám pocit že se musim vyloženě nutit.

Ano ano,mám to přesně taky tak, prostě problémy cizích lidí mě nezajímají,mám svoje vlastní a nemusím je dávat světu na odiv a svěřovat se kde komu.
Mám ráda svoji rodinu,pár milých lidí v okolí,knihy,zvířata, a ostatní jde mimo mě. Jsem spíše zamlklá,moc toho nenamluvím. Taky mě obtěžuje odpovídat na otázky a poslouchat tlachání o ničem,třeba u kadeřnice.
Jak tu už někdo psal,také když vidím někoho známého,raději přejdu a nechci aby si mě všiml. To samé v autobuse,obchodě a tak. Když si budu chtít pokecat,tak si ho najdu, ale takhle ne.Je to unavující.

Reaguji na Jully:
I extroverti můžou mít hluboká přátelství. Jsou obklopeni mnoha lidmi, ale to neznamená, že všichni tito lidé jsou jejich kamarádi a mnohdy je ani oni sami nenazývají kamarády. Skuteční přátelé se dají spočítat na prstech jedné ruky - to platí jak u introvertů, tak u extrovertů.

Reaguji na DanielaM:

přesně tak.

Ahoj , jsem na tom stejně jako zakladatelka. Mám přítele kterého vídám 5x týdně večer/ někdy přespí. kamarádku mám jednu, tu vídám tak 1x do měsíce a tak 2x do měsíce jsem s mamkou. Zbytek jsem sama a vubec se nenudim. nevadí mi být i několik dnů sama v domě a na zahradě , že třeba ani nikam mezi lidi nejdu. A bydlím na samotě
Vidím výhodu v tom, že až budu na mateřský (už brzo), nebudu si připadat jak některé matky popisují "odřízlý od světa, samotný mezi 4 stěnama apod" Jsem na to zvyklá a měnit to nehodlám. Přítel furt někde lítá , ten nevydrží chvilku doma...takže se navzájem docela nechápeme. Podle mě spokojený člověk sám se sebou vydrží.

Přesně to je JEDEN z problémů, které v tom vidím. Přítel s nimi pořád někam chodí teda. A tím, že je v tomhle jiný, máme prostě někdy dost spory. Občas i vím, že mu vadí, že s ním chodit nemůžu a ani nechci.
Ale není to jen o příteli, je to často pak o neoblíbenosti tam a tam, protože jak tu bylo řečeno, asi působím chladně nebo namyšleně nebo nevím.

Jinak celý ten tvůj příspěvek je pravdivý o)) Neměla bych se přizpůsobovat těm pro mě nesprávným, ale najít ty správné.