Střední škola, nebo učební obor?

A nebude nejlepší když se později rozhodne sám? já být na jeho místě a vědět o tom, že ze mě táta chce mít zahradníka tak mam docela nahnáno. Nic ve zlém, ale tohle není zrovna povolání snů ani dobře placený job. To že má teď dvě trojky neznamená že nemůže zkusit třeba ten gympl.Já tam šla také s trojkami a odmaturovala jsem s jednou a nyní jsem ráda že mě vysvědčení ze základky neodradilo. A v dnešní době bych určitě o výučním listu nepřemýšlela a hnala ho na školu ať studuje pokud má možnost. Pokud nebude tak dobrý, je volba i soukromé školy ne ?

Pokud má rád přírodu a zvířata mohl by ještě zkusit veterinu.Všeobecně nutit dětem své vlastní představy a ideály co by měli v budoucnosti vykonávat za povolání je na nic. Určitě má taky své představy, nechte ho ať dělá co chce on.

Trošku tě vyvedu z tvé mylné představy a vrátím trošku do reality . Maturita ani VŠ ti opravdu nezaručí uplatnění a už vůbec ne větší šance na lepší práci. Některé učební obory naopak nabízejí mnohem lepší uplatnění a vyhlídky práce zvlášť u mužské populace.Dostat zajímavou práci , vyžaduje i jiné atributy než jen vzdělání. Pracujiv HR a dovoluji si napsat , že mám za ty roky praxe opravdu dost vypozorováno a zažito.

A proč ho nenecháte, ať se rozhodne sám? Je to jeho budoucnost a navíc není malé dítě na to, aby věděl, co ho baví. Dvě trojky není špatné vysvědčení. A kdyby nevěděl, tak stále může jít se dvěma trojkama na gympl, kde bude mít další čtyři roky na rozmyšlení. To že maminka chce aby synáček šel na zdravku a tatínek na zahradníka je sice pěkné, ale ptal se vůbec někdo jeho co chce? Popravdě ted už to je asi zbytečné, protože jste jeho rodiče a nechce ani jednomu z vás ublížit. A vůbec, ptal se vás na radu? Prosím, nechte syna aby se rozhodl sám. Vy mu teď sice vybíráte školu, ale budete žít i jeho život a pracovat v jeho budoucím zaměstnání? To, že si na něm budete plnit své sny bude do budoucna vést k tomu, že vám to dá jednou pěkně ,,vyžrat''..

To by si snad měl rozhodnout sám, a neměli by ste ho stavit do takového tlaku. Taky nejsem technický tip a kvůli chemii a fyzice jsem nešla na gympl, protože bych to tam nedávala a teď toho lituju, protože chci jít na VŠ s humanitním zaměřením a musím se sama doučovat spoustu věcí, které sme u nás o proti gymplu nebrali. Jinak já letos budu maturovat, a v naší třídě je spousta lidí co měli na základce čtverky a pořád tam jsou (i když to moc nedávají), takže to že má 2 trojky neznamená, že nemůže na SŠ.

Reaguji na ZuzZzis: Samozřejmě, že jsme se ho ptali co chce. Ale v 16 letech sám neví. Docela by se přikláněl k té zdravotní škole, ale bojí se táty, aby se nenaštval. Není studijní typ. Učí se dost těžko . Není moc samostatný. Musím se s ním učit. Zápasí s matikou, češtinou a fyzikou(to jsou ty trojky) jinak to jde. O veterině jsme také uvažovali( tadv v Hradci Králové je), ale říká se, že to je dost těžké studium a že uplatnění ze střední veteriny moc není, že to je spíš potom na studium na Vš a na to asi nemá. Já myslím, že na té zdrávce by mohl potom udělat nástavbu a říkají, že je o ty kluky v nemocnici dost zájem jako o laboranty u lékařských přístrojů. Neříkám, že čím vyšší vzdělání, tím lepší uplatnění. Ale jako vyučený zahradník by myslím "díru do světa" neudělal.

A co třeba nějaká socpracka? Střední veterinární není zas takový záhul a práce se z ní sehnat dá může si potom udělat ještě nějaké doplňkové kurzy a ty mu zvýší kvalifikaci. Kamarádka teď například po veterinární chce dělat policejního kynologa (má velké zkušenosti se psy).
A jinak - dvě trojky přece není taková tragédie. Já měla na základce trojky 3 - chemie, fyzika, matematika. Hold jsem prostě byla zaměřená jiným směrem, neb na univerzitě si fakt nepřipadám nijak zpomaleně a spolužák z gymnázia, který dvakrát propadnul z chemie, tak si nyní dělá doktorát a má vlastní přednášky v oblasti dějin umění

Mám vystudovanou střední zdravotnickou a že by se to nedalo zvládnout,když člověk chce, to se říct nedá. Učit jsem se samozřejmě musela,ale žádný dlouhý hodiny sezení nad knihama fakt nebyly. Ano, bude píchat injekce, prebalovat lidi atd, ale pokud mu to vyloženě není proti srsti, tak se na to dá zvyknout. Učební obor Zahradník si myslím nemá moc budoucnost, pokud ho to vyloženě nezajímá. Pokud by byl trošku zručný není špatné být vyučený, bydlím v Rakousku a když otevřu noviny, tak se na mě hrnou nabídky práce hlavně pro vyučené a ty peníze jsou přímo pohádkové, ale jak jsi sama napsala, že není moc technický typ,tak bych spíš volila tu zdravku :)

Hele já na základce měla víc jak dvě trojky... vystudovala jsem technické lyceum.. a letos končím bakaláře na stavební fakultě....

ono jestli mu i tvrdíte tohle

tak chudák kluk....

ať si vybere sám, projděte školy, jděte na DOD, třeba ho něco zaujme... vždyť když ho to nebude bavit, tak po roce může změnit školu, svět se kvůli tomu nezboří... já maturovala a spolužák ze ZŠ byl na 4. střední, protože nemohl furt najít tu pravou...

Naopak bych řekla, že dnes jsou určité učební obory i výhodnější.

Ty se učíš se šestnáctiletým klukem ?! .... no zas, je pravda, že kdyby mne máti přivázala ke knížkám, taky ze mne mohlo být něco studovanějšího
Mne taky hned napadla ta veterina, jednak je to docela lukrativní obor a pak - pomáhat zvířátkám mi přijde přece jen jaksi vzletnější, než, jak píšeš, přebalovat a ještě si u toho nezřídka nechat nadávat. Injekcím se sice nevyhne, ale ty zvládnou píchnout i něžné křehké studentky ( tak třeba v Krevním centru jde ani ne o injekce, ale řádně tlusté odběrové jehly ) - a kolikrát dokonce s až přespřílišným entuziasmem

Na tu musí být uni - VFU Brno.

Nechce se stát kadeřníkem? Vydělá si pěkně, práce tvořivá, když bude zručný, dveře se netrhnou.

pokud takto tápá, já bych mu doporučila nějaký přírodovědný gympl nebo všeobecný gympl, anebo ještě zdravotnické lyceum. Známkám bych velkou váhu nepřikládala, třeba na gymplu uvidí, že se musí fest snažit a začne se učit sám. Ono často ty větší požadavky pak vyhecují. Veterina je velmi velmi těžká škola a pro nestudijní typ to bude utrpení (teď mluvím o VŠ). Ještě nějaké ty sociální práce by určitě taky šly, jenže tam je otázkou, jestli má představu, co vše taková práce třeba v domově seniorů obnáší...

Pokud se přiklání k tomu zdravotnictví, tak to lyceum by určitě mohla být dobrá volba, třeba se mu to nakonec zalíbí a pude i na VŠ - tam je pak uplatnění větší a těch bakalářských zdravotnických oborů je hodně. Pokud by přesto se školou válčil, tak i tak snad najde se SŠ uplatnění. A hlavně ho podpořit v tom, ať kašle na to, že se tatínek bude zlobit, že si třeba s tátou promluvíš.

Jako ty výuční obory jsou fajn, ale pokud ho to k žádnému řemeslu netáhne, tak je těžké něco zvolit. Perspektivní jsou v tomto hlavně ty technické. Většinou ani na té škole člověk nepozná, jestli je to ono, to až pak tou prací.

Otázkou je, jestli není tak nesamostatný právě proto, že mu pořád pomáháš...

Ja měla v devítce trojky aspoň čtyři a určitě mě nenapadlo, že bych kvůli tomu nešla na střední. Příjímačky jsem dělala na třech školách a vzali mě všude, pak už jsem si jen vybrala. Mám zdravotnické lyceum, je to obdobné jako gymnázium, ale předměty jako chemie a fyzika nejsou tak náročné jako na gymnázium. Kdyby šel na tu zdrávku, mohl by si pak udělat třeba jen výšší odbornou, ta není tak náročná např. sanitáře, farmaceutického nebo zdravotnického laboranta, dentálního hygienistu nebo zubního technika (pokud je teda manuálně zručný).. Ja šla na farmaceutického laboranta a pokud by si prošel tím lyceem, které je trošku náročnější, tak ta vyšší škola už je pak procházka růžovou zahradou. A jestli má rád přírodu, tak by se mu to určitě líbilo, je to hodně zajímavý a řekla bych pokud je aspoň průměrně inteligentní tak je to naprosto nenáročný studium.. až na tu latinu teda

A ptali jste se ho, co by chtěl dělat on? Je to jeho budoucnost, chápu, že jako rodičům přirozeně na budoucím uplatnění a vzdělání záleží, ale uvědomte si, že i když by jste ho donutili dělat něco, co bude uspokojivé pro vás, co on? To pro vás nebude horší ho vidět nešťastného se vzděláním v oboru, který mu nic nedává, než ho prostě nechat ať si o své budoucnosti rozhodne sám a je šťastný? Jsem ráda, že já když jsem se rozhodovala kam půjdu na střední školu, rodiče si na mě neuplatňovali žádné své nesplněné sny ani na mě neměli nároky kam bych měla jít atd. Podle mě to ani není normální přístup, za tři roky při studiu bude dospělý a tak má právo si rozhodnout co bude dělat on sám. Neříkám, že se vám to bude líbit, ale jeho spokojenost a štěstí by pro vás mělo být prioritní. Takže ho nechte chudáka si vybrat zaměření, které bude chtít on. Podle toho jak jsi ho popsala, to je určitě rozumný kluk a tak si zajisté vybere dobře v úměře svých cílů a možností.