Svatba asi prostě bude...

Předpokládám, že jsi dost velká na to, aby ses o tom, zda se máš vdát, neradila na diskuzním fóru. Buď to chceš, tak mu řekni jo, nebo to nechceš, tak mu řekni ne, co ti asi tak máme poradit?

A nebo mu prostě raději řekni to ano, protože daší deníček na toto téma už taky nemusíme vydržet

Reaguji na Lisa: Já se spíš potřebovala vypsat protože v tom mám šílenej zmatek je to bezvýchodná situace. Ty by ses chtěla vdávat snad ve 21?

Tak mu řekni, že se na vdávání ještě necítíš a ať to odloží na to další výročí.

Reaguji na LadyMiss: To je na tom to nejhorší on je hodnej, všechno jen tohle je taková věc, kterou já sice chci ale je to pro nejspíš brzo a on to asi myslí dobře nejspíš se ptal i mího táty spíš asi nevim co si mám o tom myslet.

Reaguji na Bernie: No asi to budu muset říct ale hodně razantně když já si začínám myslet jestli on nekuje nějaký pikle nebo tak něco.

Já se chtěla vdávat od 18, je mi 32 a doteď jsem svobodná 😊 co je špatnýho na tom, vdávat se mladá, proč je mezi lidmi představa, že svatba je konec světa?

Tak mu řekni, že prostě teď se vdávat nechceš, ale to neznamená, že s ním nechceš být. Svatbu až časem. Přijde mi divné, že to pořád nějak nerespektuje...

Což to jo, ale otázkou pro mě je, proč se teda zakladatelka nechce vdávat? Tři roky je na poznání druhého podle mě dostatečná doba. Kdyby to bylo naopak, asi by mě to mrzelo, kdyby mi chlsp, kterýho považuju za svůj osud, vycukával ze svatby, že jako až dýl a já nevim co. Řikala bych si, že má o mně pochybnosti.

Vezmeš si mě?

Ano. ANO miláčku. Za pět let, pět měsíců, pět týdnů a pět dní.
A to je zase moje rozhodnutí a s ním nehneš .

Nic. Jen je to rozhodnutí na 60 let třeba (až se rosim trochu). To se musí rozmyslet. Ani děti nemáš na krku tak dlouho jako případného manžela.

Já se chtěla vdávat na základní škole, nejspíš kvůli těm bílým šatům a dortu. Od střední už ne, vyjma nějakých pár hodinových rumových euforii
Jeho rozhodnutí je požádat tě o ruku. Na to má právo, dělat co chce. Ty máš zase právo udělat co chceš - tedy požádat o odklad Takové věci se nedají vynutit a když ty sama cítíš, že by to nebylo úplně OK a že bys zrovna dvakrát neskákala radostí, nemá smysl kývnout jen aby byl doma klid a partner spokojený.
Mne napadlo, jestli si tě třeba nechce nějak "pojistit" ?

To je právě to co já nechci já mu neřekla natvrdo že prostě ne! spíš sem říkala že mi to příjde brzo a nějak se na to necejtím a důvod je ten že moji rodiče se rozváděli když mi bylo 12 a trvalo to 2 roky než se vůbec rozvedli byla to prostě tahanice a kdyby nebyly svoji táta by si zbalil kufry a tím by to haslo a pro mě to byl horor přece jenom mi začínala puberta a já doteď mám prostě strach ono někomu to určitě příjde jako blbost ale kdo to nezažil neví takže pro mě je to i taková dost nepříjemná záležitost

Reaguji na panda08: a tady je právě ta chyba já mu řeknu o těch rodinných problémech a on na mě kouká a nepobírá, sám rodinu nikdy nezažil

Reaguji na Johannka: To mě ani nenapadlo taková odpověď ale otázka taky je jak by to on vzal

A to já bych se v tvém věku klidně vdávala. Navěsta má být mladá a svěží. Mě bude třicet a připadám si jako vyzobaná kukuřice proti mladým holkám, a je to i důvod proč příteli rozmlouvám svatbu. Už mi to k mému věku ( a vzhledu) přijde nevkusné.