První rande bylo pohádkové, vzal mě do romantické restaurace, dlouho jsme si povídali a časem se dali dohromady. Vypadalo to, že máme moc věcí společných a naše názory jsou stejné. Problém nastal v tom, kdy jsem zjistila, jak to má časově. On bydlí ve svém, já v podnájmu. Hodně času tráví v práci, kterou má náročnou. Poslední dobou spolu komunikujeme převážně po sms a to tím stylem, že to nejsou žádné zamilované řeči a ještě mi odepíše třeba za 4 hodiny. Spíš se mi zdá, že to skřípe. Viděli jsme se teď po 4 dnech a to jsme se pohádali, protože jsme byli na koupališti o něčem jsme se bavili a já se v tom pak začala ztrácet, tak jsem řekla že nevím a hned to byly řeči, že mě to nezajímá atd. Hádáme se pořád kvůli blbině, např. že jsem nepochopila jak myslel to, co mi řekl, nebo že neznám nějaký song, atd.. Nevím jestli je tohle o vzájemné toleranci a nebo prostě spolu neumíme žít.




Poslat SZ
asi nesplňuje tvé vysněné přadstavy proto máš pocit , že to skřípe.Nevím teda jak ty , ale já radši budu mít chlapa , který je často v práci a je soběstačný než chlapa povaleče ,který se mnou bude 24 hodin ležet na kavalci a vyznávat mi nehynoucí lásku. A to, že se nedokážete normálně bavit , když jste spolu bez toho , aniž se jeden urazil a následovala hádka je prostě chyba v komunikaci a ukazuje na rozdíl charakterů a v takovém případě ani tolerance nepomůže.