Úmrtí pejska v rodině

Poměnko, je mi to moc líto.
Víš, tady pomůže jen čas...

...nevím, jestli to bude pro tebe útěcha, ale já třeba věřím, že se po smrti všichni shledáme. Nejen s lidmi, ale i se všemi zvířecími miláčky...

Povím ti jen to, že měl velké štěstí, když umřel v klidu a na stáří, taky mohl dlouze marodit a trápit se... pokud je nějaké psí nebe, určitě tam teď skotačí s fenkami

Nám umřel pejsek v březnu. Byl půl roku nemocný, brácha ho i ten jeho poslední den rozdýchaval, až k nám přijela veterinářka a uspala ho. A věř mi, že to bylo velmi těžké rozhodnutí....Bolí to dodnes a když si na to vzpomenu mám hned slzy v očích. Ale hned jsem sedla k počítači a před 14-ti dny jsme si byli pro nového pejska přikládám fotku Chce to čas...Musíš se s tím vyrovnat sama. V tomhle Ti nikdo jiný asi nepomůže.

...to je mi líto...
Ale prostě je to život. Smrt patří k bytí stejně, jako narození a tedy si smutek odplač, vzpomínej a třeba časem si pejska zase pořídíte.

To je mi moc líto Vím jaké to je, měli jsme 12 let dobrmanku a umřela, když jsem byla těhotná. Plakala jsem několik dní Hodně sil, bude líp.

Je mi to líto Vím jak moc to bolí a nebudu ti lhát - jen tak to nepřejde. 15.5.2014 mi zemřel kokřík. Bylo mu přesně 11 let a 9 měsíců. Nějakou dobu byl nemocný - měl problémy se zadníma nohama. Denně bral tabletku Aulinu na bolest, ze začátku zabíral, pak už míň. Pořád byl schopný chůze - sice pomalu s občasným upadnutím, ale vždycky se zvednul nebo jsme ho zvedly my a pak už se zase "rozchodil".
Ten den, kdy odešel, se už ale nemohl postavit ani s naší pomocí, prostě se neudržel a nožičky se mu podlomily. Přemýšlely jsme, že zavoláme veterináře - byly jsme s mamkou rozhodnuté počkat do dalšího dne v naději, že "to přejde".
Odnesly jsme ho do pelíšku, daly piškůtek a on usnul. Odjela jsem a hodinu potom mi volala mamka, že už ho nemůže probudit.
Je to maličko přes dva měsíce a při psaní tohoto komentáře bulim jak želva.

Jednou jsem slyšela: "Smrt ve spánku je luxus, který si může dovolit málokdo." Tak za to buďme rády, protože kdo jiný než ti chlupatí miláčkové si to zaslouží.

Mimochodem, pláč je pro mě nejlepší "lék". Občas mě to prostě přepadne, když si zavpomínám na ty krásný chvíle, nebo jenom když vidim psisko podobné jemu - a že si jich ted sakra všímám...
Kamarádce pomohla koupě nového kamaráda, ale já bych to nedokázala - myslím že by to bral jako "zradu" protože to byl šílenej závisláček a žárlivec

Brouček maličkej, jedině se mu ulevilo..mysli na to jak se teď má skvěle v psím nebi a jak má milon hraček, lítá všude po loukách s dalšíma pejskama a je mu moc dobře. Pejsánek je takový chlupatý miminko, věčně na nás závíslé a bohužel s náma nemůže žít celý život Pořádně se vybreč a mysli na něj na broučka, jak se má teď dobře. Hodne sil..
Napiš o něm něco, jak vypadal, jaký byl, co rád dělal, kdy byl nejštastnější?

Je mi to moc líto Škoda, že psí život je tak krátký .... Váš pejsek měl štěstí, měl u vás dlouhý a spokojený život a když přišel jeho čas na poklidný odchod, byla jsi s ním.
A když Ti ani tohle nepomůže, tak se řádně vybreč, v tomto případě se opravdu není za co stydět...

Reaguji na panda08: Tady nesouhlasím, že první pes je miláček a druhý už je jen pes. Každý pes má nějaký úkol na tomto světě a když se pak musí odebrat za duhový most vždy to moc bolí a je jedno zda byl první či pátý. Je to člen rodiny, kamarád bez přetvářky a to že žije kratší dobu než člověk je jediná vada co má. Já mám čtvrtého pejska po jezevčíkovi a dvou RR, konečně vymodlenou fenečku německého boxera. Zlatou z venku i zevnitř Každý pes měl své místo v mém srdci, každý byl jiný, žádný pro mě nebyl jen pes.

Poměnko vím jak to bolí, ale dopřej mu odpočinek, odešel bez bolesti a trápení. Zůstane ve vzpomínkách s tebou. Svou roli dohrál a pokud byl super kamarád tak dobře. Nezůstávej dlouho bez nového pejska, rána se dříve zacelí. Nezapomeneš ale nikdy, stále budeš srovnávat a někdy i s úsměvem. Rozlučte se s ním hezky a pak už se netrap, i když to bolí tak vše se zahojí. Je fajn, že jsi s ním byla až do konce, jistě si to zasloužil. Já mám slzičky i dnes po čtyřech letech když si vzpomenu jak jsem musela nechat uspat mou přiotrávenou 10letou fenku RR. Zůstala mi po ní dcera a ve svých 6letech zjistila, že nikdy nebyla sama a že to neumí a tak chátrala, že jsem jí musela kamarádku pořídit. Dovezla jsem si boxerku a ona ji miluje jako svou. Každý večer ji celou olíže a dá spát ráno očistí oči a uši Každý kdo to vidí nechápe. Boxerka je teď březí (termím na konci srpna) a ridgebacka ji dělá ochranku Věřím že i o štěňátka se budou starat společně. Jsou to moje holky ušatý a bez nich můj život není úplný. Držím palečky ať to zvládneš a máš šťastnou ruku při výběru štěňátka.

To je mi líto Moje zlatíčko bude mít letos 13 let a už prodělala pár operací a bere prášky na srdíčko. Je to takový miláček, že až odejde, tak nevím co budu dělat. Pamatuji si, když jsem byla malá a umřel mi jeden pejsek, to jsem brečela půl roku každý večer. Nikdo nevěděl co se mnou. Čas a nebo si rychle pořídit jiného pejska. Někomu to pomáhá..

To Ti je teraz asi strašne smutno Ja som si ešte pred rokom poplakala za psíkom čo nám zomrel pred piatimi rokmi. Teraz už som na ňu skoro celkom zabudla ... vlastne som na ňu myslela pred týždňom. Na chvíľku.

Ako? Veď zomrie.

DěKUJI VAM VŠEM MOC MOC,TED SEM OTEVRELA POCITAC A MOC STE MI POMOHLY, DĚKUJI!