Vadí mi děti

A to jsou jako tvoje děti nebo teď úplně nechápu tu situaci?

Reaguji na plasicka: Né, já děti nemám. To mě ani nenapadlo napsat. To by bylo hodně smutné, kdyby mi vadily vlastní děti.

No tak co to tam máte za děti, když nejsou tvé ? Samozřejmě tvé pocity docela chápu, ale je rozdíl, jestli se u vás jednou za čas vyskytnou nějaké děti z rodiny na návštevě, nebo jestli u vás bydlí nějaká tvá sestra s dětmi, nebo ... ?

Mám to úplně stejně, s tím rozdílem, že tento svůj názor klidně řeknu. Někomu vadí psi, mně děti. Samozřejmě se setkávám s názorem, že jsem pitomá, ale nevidím důvod, proč bych měla děti automaticky milovat. Vadí mi a necejtím se v jejich přítomnosti dobře. Lidi v mém okolí to vědí a holt je ke mně netahají (a když jo tak to má hodně zajímavý průběh ), stejně tak já netahám svého psa tam, kde vím, že není zcela vítaný.

přesně tak.... zda je to denní záležitost nebo jednou za měsíc....?

já to s dětmi obecně mám podobně, ale děti mých kamarádek mi nevadí. Kámošky své děti vychovávají tak, že mě prostě zatím neměly šanci ty děti vadit... že si vteřinku pořve miminko nebo se vzteká starší dítě, to se dá pochopit. A ony před "cizíma" ty děti prostě tolik nezlobí jako doma - vždycky když je chválím, tak prý že ne vždy jsou tak hodné.

Pokud jsou ty děti ale třeba ve stejné domácnosti den co den, tak se asi rozjedou mnohem víc. To já neznám. Naštěstí,

Já se s dětmi nemám kde stýkat - maximálně na mne nějaké někde mává z opačné strany cesty, takže machruji, že mi jako "nevadí", pokud je nemám doma - ale je fakt, že rozpatlané osobní věci bych rozdýchávala jen velice těžce a o psovi ani nemluvím
Pochopila jsem to zatím tak, že zakladatelka s nimi nuceně žije v jedné domácnosti, asi i bez možnosti vlastního pokoje, ... to bude asi docela hardcore !
Mne tedy děti vadí spíš v tom smyslu, že na ně nejsem zvyklá a tedy nevím, jak se k nim mám chovat, když už nedejbože náhodou potkám třeba známou s děckem, apod. Pak jsem lehce v rozpacích, protože na žvatlání mne opravdu neužije, nějaké drsné vtípky taky nejsou na místě, ať si známá nemyslí, že právě jdu z desátého pokusu o IVF a nedejbože ji závidím ... Samozřejmě, myslím malé děti, s těma většíma už člověk nějakou řeč najde.

Deti sa všeobecne delia na dobré a
cudzie

Reaguji na krusta:

To je v pohodě já taky nezářím nadšením když vím, že ke mě někdo s malýma dětma jede. Nesnáším jak malý děti jezdí rukama po zdech , ochmatávaj futra ,skáčou mi po bílé sedačce a všude nosej pití který cintaj,

Díky bohu, že nejsem jediná "divná", že mi takové věci vadí. Příjde mi, že většina lidí to bere u dětí jako samozřejmost, že prostě něco zničí, umažou atd. Naštěstí se mnou domácnost nesdílí žádné dítě, ale velice často jsou tady děti na návštěvě a mě to hrozně ničí. Jsem introvert a chci si po práci, kde jsem v kanceláři s pěti lidma (což to mě hodně ubíjí), doma odpočinout. V rodině teď máme spoustu dětí a u nás je každý zvyklý, že si tu chodí, jak se mu zachce. Prostě návštěva se dopředu neohlásí a najednou se tady objeví. Já si třeba nechám na zahradě u bazénu opalovací krém, balzám na rty atd. a když příjdou děcka, tak mi třeba ten balzám opatlají a krém taky v klidu jejich rodiče použijí na namazání dětí. Vím, že je to malichernost, ale mi to prostě vadí a nemůžu si pomoct.

Sice jsem tu nechtěla psát o sobě, ale když už jsem to načla, tak ještě dopíšu, že se nechci stěhovat pryč. Teprve jsem začala pracovat, ještě budu dálkově dodělávat školu a celkově jsem tady spokojená a stěhovat se do "vlastního" nechci. Já jen aby mi tu někdo nevpálil, že když se mi doma nelíbí, tak ať se odstěhuju.

To asi ne , prarodiče jsou z vnoučat poprděný takže tolerují kde co , rodiče jsou s tím zas smířený , neb jim nic jiného nezbývá a cizí se zas přetvařují a pak tě pomluví za zády

Nojo, ale ono to tak je. Mně u bydlení u našich taky vadilo dost věcí. Třeba, že čekám frontu na koupelnu, někdo mi sežere z ledničky moje jídlo, nebo že si bratr půjčuje a nevrací věci. Zase vzhledem k úspoře nákladů na bydlení to není tak strašný.

Věci si schovávej a dětem se vyhni. Ono tě to časem přejde. Ale jak já řikám, člověk musí být dostatečně dlouho mimo jejich dosah, aby si to taky pořídil.

Já dítě chci mít a vím, že ho budu nade vše milovat, i když kdybych mohla ignorovat věkem se snižující šanci na početí, tak bych s tím asi ještě dost let počkala Cizí děti mi vadí, nemusím je. Kamarádku s dítětem mám zatím jen jednu a musím říct, že i když mi malá nevadí, tak by mi vůbec nevadilo, kdyby se projednou našeho setkání na kafi neúčastnila. Ale jsou asi dvě věci, které mi vadí ještě víc, než děti samotné. 1) když dítě zlobí a rodiče to ignorují. Kdyby moje dítě někomu něco zničilo, ať už opalovací krém nebo cokoli jiného, rozhodně by si do budoucna zapamatovalo, že to se fakt nedělá........ 2) tlachání o dětech. Připadá mi, že velkému počtu žen po porodu přeskočí a už se nedokážou bavit o ničem jiném kromě dětí Jinak pokud ty děti jsou tvoji příbuzní, tak na ně klidně můžeš být rázná. Konec konců, ty jsi tam doma, ony na návštěvě, jak píšeš....