Vadí mi děti

něco na tom je....

Ale i na tom, že pokud je to denně, ty návštěvy dětí, a zakladatelka je introvert, tak si asi každý den nepozve kamarády, když si chce po práci odpočnout...

Mám to asi hodně podobně jako dadabus

Ale vím, že mě děti vadily i když jsem byla sama dítě.. když mi bylo 12 a přijela sestřenka s dcerama 4 a 2 roky tak jsem byla hotová.. tehdy jsem ty mladší hrozně přitahovala, furt si se mnou chtěly hrát, furt chtěly být se mnou, furt mojí starší ségře brala kosmetickou taštičku, chtěla se líčit, když jí to moje máma sebrala tak se vztekala - hrůza.. ted naštěstí se to změnilo a je to vzájemný - dětem se u mě moc nelíbí a mě se nelíbí u dětí na narážky od okolí jsem si tak nějak zvykla, ale je to smutný, že ještě v dnešní době má společnost docela zažitý, že každá ženská má porodit, automaticky děti milovat, rozplývat se nad nima apod.

Co se návštěv týče - jak psaly holky výš,, prostě to musíš tolerovat.. nebo vypadni z baráku když přijedou a budeš mít klid.. já vždycky byla radši zavřená v pokoji nebo jsem po kamarádce chtěla na chvíli "azyl"

Mimina mi moc nevadí, sice mi není příjemný když brečí, ale furt je to "příjemnější" než ty školkové děti.. to je pro mě asi nejkrizovější věk..

Ale určitě v tom nejsi sama Já si kamarádky-maminky domů klidně pozvu, ale bez dětí.. naštěstí to většina z nich chápe a netahá je ke mě

Jo! Mimina nic nedělají, ale malé dětí jsou pro mě tak otravné . Zrovna tu na návštěvě zase máme jedno školkové dítě a jedno mimino, další batole před chvílí odešlo. Já se tu jednou zblázním. Ne, dneska v pohodě, jsem v dobré náladě, ale většinou mi to fakt pije krev.

Krusta tak to čo píšeš, máte celkovo nevychované lidi v rodine. Nie len deti. S ničím takým sa nestretávam, a naše dieťa je vychované. jednou bol známy u nás a jeho syn začal skákať po sedačke a ja som rázne povedala svojmu synovi, ať neskáču, že to sa nedelá a čo urobil ten táta u nás na návšteve? Okamžite začal blbnúť so svojim synom a tým ho podporil v skákaní. Ostatne tento šovinosta si viac krát dovolil ignorovať ma a tudíž sa s ním už nestýkame. Problém niesu deti ale rodičia.

Průšvih ale je, že ty rodiče okřikovat tak nějak nemůžeme (natož jim plácnout přes zadek! )

Problém je, že rodiče jsou taky bývalý děti, který někdo nějak vychoval a něco jim předal. Proto nemají všechny tyhle úvahy žádný řešení.
Nejlepší by asi bylo děti moc nevychovávat, ale to by bylo možný jenom za předpokladu, že by ty děti měly takové rodiče, od kterých by pozorováním a napodobováním mohly pochytit jenom kladné vlastnosti a správné charakterové postoje. Což asi nehrozí... ale bohužel si myslím, že často za tím zvrácením osobností stojí právě výchova, kterou sice většina rodičů myslí dobře, ale prostě jí děti ničí... protože sami už taky přemýšlejí v programech, které jim předal někdo, kdo sám byl výchovou vzdálen své vlastní přirozenosti. Aneb: Musíš se chovat tak nebo tak (i když to třeba nemá logiku), musíš v životě dosáhnout toho a toho (i když chceš dělat jiný věci), musíš se chovat podle těchto pravidel (i když nedávají smysl), nesmíš přemýšlet takhle, protože to není vhodné (proč? protože to někdy někdo tak určil?) atd. atd.
Jinak Krusto, víš, kolik věcí nám zničil náš pes, když si zkoušel schopnosti svých zoubků? Ono to není jenom o dětech a jejich výchově, ale prostě o tom, že každé mládě si potřebuje vyzkoušet, co dokáže (i ve špatném slova smyslu). To je prostě Příroda - ta tvoří, ale i ničí
Jinak já taky nejsem milovnice cizích dětí, vadí mi např. jejich řev. Ale vlastně mi ještě víc vadí, když na zkoušející a zvídavé děti řvou jejich rodiče. Myslím tím to, že na ně prostě jenom řvou, aby něco děti dělaly nebo nedělaly, aniž by jim vlastně vysvětlili, proč... Měj pochopení, ty cizí děti kolem tebe třeba zase provokuje tvůj nepřátelský postoj

pardon, spletla jsem si deníček.

yvonne_s no, průšvih je hlavne sám človek. Jeho deti, to je len taká kopia dospelého.