Vždy říkat pravdu nebo raději milosrdně lhát?

Lhaní neschvaluju. Ale jsou situace-vážné situace, kdy je ta lež třeba ku prospěchu věci. V běžných situacích nelžu-když se mi něco nelíbí, nebo někde, tak to řeknu rovnou, i to jaký k tomu mám důvod. Ale když jsem byla ve zdravotnictví, tak říci některým pacientům jejich diagnózu prostě nešlo-zlomilo by je to psychicky-tam třeba tu lež chápu. Nebo konkrétně já taky lhala rodině o mém zdravotním stavu-měla jsem rakovinu a prognóza nebyla dobrá, věděl to jen přítel, ostatním jsem lhala-nechtěla jsem, aby mě litovali a nechtěla jsem trápit rodiče. Takže milosrdná lež ano, ale záleží na situaci.

Ja si myslím, že keď si na tom mieste prvý a posledný krát a už sa tam nevrátiš, tak by som kludne použila malú milosrdnú lež Pokial je to miesto, kam sa budeš vracať viackrát tak by som zvolila skôr tú pravdu, lebo nebudeš si každý krát vymýšlať dôvody odchodu - to už by bolo aj nápadné

Osobně si nemyslím, že říkat vždy pravdu je nejlepší. Milosrdné lži typu - to je ale hezký dům, ten dárek se mi moc líbí, hezká holčička, ten dort vypadá chutně, ale já teď držím dietu - nedám si - jsou podle mě většinou vhodnější než pravda

Když se mi něco nelíbí, řeknu NE a dál to neokecávám, tak nemusím lhát. A vzhledem ke mně mám radši, když se mi taky říká pravda. Lži mě štvou

Reaguji na zabvicka:

osobně milosrdné lži moc nemusím, ale zase držím se zásady, že pravdu lze říct slušně. Čili pokud se ti někde nelíbí, řekni na rovinu - nezlobte se, ale tohle prostředí mi nesedí, přesto děkuji, že jste mě sem pozvali - nebo tak něco.

a co takhle - slušně, ale upřímně, ten dům není podle mého vkusu, ale hlavní je, že ty jsi spokojená, protože ty tady budeš bydlet, děkuju za dárek, je milé, že sis vzpomněla, krása není to nejdůležitější, hlavně že je holka zdravá...

Já říkám věci na rovinu a na plnou hubu. A to samé čekám od svého okolí ke mně. Nesnáším lži a ani milosrdné. když se zeptám, jestli mi třeba sluší nová barva vlasů, tak chci vědět pravdu a né třeba to, že mi sekne a přitom vypadám jak idiot.
Takže za mě pravdu

Na rovinu. Ale jsou situace, kdy je nějaká ta milosrdná lež tolerována, ale dle mě není nad upřímnost. Je fakt, že hodně lidí neslyší pravdu rádi a jsou raději, když se jim maže med kolem huby

jen proboha ne před tím dítětem...

tady bych se k té milosrdnosti přeci jen přiklonila

Je rozdíl říci něco typu "Necítím se tu dobře" a "Stojí to tu za p.d", člověk nemusí být hned hnusný... A hlavně pokud jsou ty případné výmluvy (např. "Musím odejít, protože...") časté, tak to působí dost nápadným dojmem.

Milosrdná lež je podle mě něco jiného - už zmíněný dům, účes nebo zdraví apod.

Přiznám se, že v určitých situacích "milosrdné lži" praktikuji Někdy je dle mého názoru skoro "nutné" (resp. výhodnější), jde zejména o okruh takových těch neosobních vztahů - zde většinou kalkuluji.
Co se týče rodiny a přátel, když chce dotyčný slyšet upřímný názor, většinou chodí za mnou (například v situaci s tím účesem nebo novým oblečením, ale samozřejmě jsem vždy slušná)
Já to mám prostě rozděleno takto....

Souhlas

Prostě jsou v životě situace, kdy je pravda to nejdůležitější. Nikdo se ji nesmí dozvědět.

Dítě sice nemám, ale kdyby mi tohle až ho budu mít řekl, tak se pěkně urazím Každá máma si myslí, že je to její dítě nejhezčí a říct tohle.. no nevím, je to dost netaktní. To radši mlčet.

Reaguji na DragonLady: Naprosto souhlasím.

Reaguji na zuzak: Reaguji na Cassidy01:
Jedná se o lidi, které už v životě neuvidím, ale neodcházím ihned, jak to řeknu. Ještě cca měsíc u nich budu.

Reaguji na DragonLady:
Právě nad tím jsem přemýšlela, že výmluva typu "Musím odejít, protože babičce se přitížilo" bude znít trošku divně.