Vzhled partnera

Nikdy se mi nestalo, že by mi okolí mého partnera/objeva pohanilo co se vzhledu týče, navíc já nejsem na šamponky a hezounky, takže nic takového by ode mě ani nikdo nečekal. Horší bylo, když mi kamarádka o novém objevu na férovku řekla, že to je de-il

Jinak já taky koukám na ruce (hrozně se mi líbí žíly), oči, úsměv a ZUBY

Já jsem taky odjakživa na takový typy, co se moc lidem nelíběj - vysoký, hodně hubený a s brejlema Takže mě spís vždycky zajímalo, co rodina a kámosky reknou na chování než na vzhled.
A jinak teda jsem nikdy moc nebyla na dlouhý vlasy a ejhle, soucasnej pritel má vlasy do pasu ale nastěstí je nenosí rozpustěný) ale jinak má brejle a je dost hubenej (ale nějak se mi zacíná vykrmovat)

proč ne? bojíš sa reakce? veď ty s ním budeš, nie rodičia

Také jsem to párkrát udělala
Vzhled upoutá jako úplně první věc každého CO by řekly rodiče a kamarádky, nad tím jsem teda neuvažovala, spíš jde o to aby přitahoval mně. Jinak já byla dřív na takové ty hezounky. Né že teď by se mi třeba nelíbili, ale můj současný objev mezi ně rozhodně nazapadá. Také se mi ale nijak zvlášť nelíbil, až když jsem trochu poznala.

Úplně první věc co mě upoutá jsou ruce a oči. Moje babička zase říkala, že dobrého chlapa poznáš podle bot a uší.

boty chápu, ale ty uši? Jak to babi myslela? To mě zajímá.

Mně se vždycky líbili chlapi co mají vytříbený vkus. Nejvíc se mi na chlapech líbí takový elegantní styl.. košile, šála, kabát, atd. Bohužel můj přítel je pravým opakem, naprosto mu vystačí tak 2 mikiny s kapucí a jedny tenisky na pár let
Snažím si ho trošku změnit k obrazu svému, ovšem on si nějak moc poradit nedá. Ale na vzhledu samozřejmě vztah postavený není. Pro mě jsou důležitější spíše vlastnosti a povaha. To, co si řeknou o něm moji kamarádi mi sice lhostejné není ale na druhou stranu oni s ním nejsou.

Upřímně? Ano, bojím, protože tátu by asi ranila mrtvice a nebo by mně s maminou vydědili
Znám názor taťky na takovou extravaganci a vím, že by mně zabil, kdybych ho přivedla domů
On je totiž taťka stará škola a svým způsobem povrchní, vidí ten "obal" a to mu bohužel stačí k tomu, aby si udělal názor o člověku-byť špatný...

Mě to přijde hrozně vtipný, když spolu někam jdeme a jsme pořád středem pozornosti Svým způsobem se mi to líbí, je prostě úplně jiný...ale toho tetování je prostě fakt moc Osobně je mi to jedno, co si o tom myslí okolí, ale rodiče toho pro mě udělali v životě tolik, že mám pocit, že bych jim tímhle strašně moc ublížila

To ale platí pro generaci našich rodičů obecně, holt vyrůstali v době, kdy jediní, kdo měli tetování, si ho přinesli z krimu, a nedovedou pochopit, že dneska je to jinak.

Přesně.
Mému chlapovi dokonce i pár mužských (normálních) řeklo, že je krásnej chlap.
On byl v rozpacích a mě to fakt potěšilo.

Ahoj dost často přemýšlím nad stejnou věcí, ale myslím si, že je zbytečné zaobírat se pohledy ostatních, to ty s nim přece trávíš čas a ne oni.

Ty jo, to mám stejně Chlap mě musí něčím zaujmout a jedno, co má na hlavě nebo jestli má oblek či džínsy s mikinou. Nikdy se mi nelíbili typičtí krasavci, kteří se líbili dalším 10 holkám okolo, ale spíše takoví sympaťáci, co mají zvláštní charisma. A ze všechno nejvíc poznám, že je to ono, když ani pořádně nedokážu vysvětlit, proč se mi ten člověk vlastně líbí

A u okolí mi je jedno, že se jim třeba vzhledově nelíbí, ale kdyby ho neměli rádi jako člověka, tak to by mi vadilo..

Já se na vzhled moc nekoukám, jen na pár kritérií, která často ale souvisí s chováním - nechtěla bych potetovaného (za prvé to může vadit na případné magnetické rezonanci, při pohovoru, mně se to nelíbí a přišlo by mi, že vyhazuje peníze za blbosti a ještě si působí bolest), dlouhovlasého s mastnými vlasy (to mne nepřitahuje, u mne chlap musí vypadat jako chlap), tudíž ani nějaký šamponek by asi neměl šanci, nesmí mít pivní pupek (chci aktivního muže), nesmí smrdět a vypadat, že o sebe naprosto nedbá (jako bezdomovec). A tím to končí, takže mé nároky na vzhled jsou maličké.

Chlap mne vždy přitahuje spíš svým chováním, vzhled si dokážu oblíbit skoro kohokoli.
Připadá mi, že kdybych měla nároky na vzhled, připravila bych se třeba o poznání fajn chlapíka pro život, protože vzhled si často nevybereme, zatímco na charakteru můžeme makat (a na postavě do jisté míry). Muži to mají o to těžší, že na případné nedostatky nemají make up, řasenku, pěknou podprsenku... A já nejsem žádná modelka, abych měla na vzhled kdovíjaké nároky. Taky si myslím, že prvoplánově hezcí lidé (líbí se téměř všem) většinou nemají kdovíjaký charakter, protože se prostě nemusí tolik snažit, hodně věcí jim projde díky pěkné tvářičce, jsou rychleji sympatičtí apod. (samozřejmě výjimky existují).

vážně? to slyším poprvé..

řeším to i z toho důvodu, že se jednou za čas sejdu s nějakým chlápkem z netu.. když pominu různý exoty co sem potkala, tak většinou nedám nikomu podruhý šanci..
rozumíme si, všechno ok.. ale večer jak zapadnu do postele, tak si pokládám tyhlety otázky.. nakonec chlapovi nedám vůbec šanci, aby mě něčím zaujal či se mi na něm něco zalíbilo.. asi su vážně divná..

je mi jedno jak chlap vypadá. Samozřejmě mi nesmí být odporný, musí mezi námi fungovat chemie, ale jinak je mi jedno jestli je tlustý/hubený, blond/tmavý, vlasatý/plešatý atd. Vzhled partnera jsem řešila v pubertě, teď už mě u chlapa zajímají víc jiné hodnoty