Smazat

Vzpomínky, strach z přítomnosti i budoucnosti

Bylo manželství dobrá volba? Proč pořád vzpomínám na předchozí vztahy? Co mi vlastně chybí a kde je problém? Chci od partnera tak moc? Chlapům asi stále nerozumím...

Ahojte,
tak kde bych začala? Jsem vdaná dva roky. Vdávala jsem se poměrně brzo. Po dvou letech chození, z toho rok společného bydlení. V poslední době nám to příliš neklape. Je to začarovaný kruh. Hlavní problém bych viděla v tom, že spolu neumíme komunikovat. Já jsem dřív byla strašně komunikativní a společenská, můj manžel je takový vlk samotář, který toho moc nenamluví, má rád svůj klid. A moc neumí komunikovat. Je to dáno jeho výchovou. Jeho matka je 4x rozvedená. Každé dítě s jiným chlapem. Dětem se moc nevěnovala...Nechala je, aby se každý staral sám o sebe. Takže spolu moc nemluvíme, nějak to prostě nejde. Když chci mluvit, on zrovna nemá náladu, a pak je to naopak. V posledních dnech mám pocit, jako bych umírala...nějak vnitřně. Jsem mladá, ale mám pocit, jako bych měla už nejlepší léta svého života za sebou.

Další problém je v tom, že plánuji do budoucna děti, ale pochybuju o tom, zda bude dobrý otec. Mám staršího bratra, který má tři děti...často k nám jezdí. A můj manžel se k dětem moc nemá, vydrží s nimi jen pár minut a jde se někam zašít do klidu. Nechává všechnu starost na mně, a pak mi vyčítá, že se mu nevěnuji, že se starám jen o děcka...on na ně prostě žárlí, ale tak by to být nemělo, ne?

Stala se mi další hodně špatná věc v životě a to ta, že mi doktoři přišli na to, že mám dědičný gen, který způsobuje rakovinu. Tudíž je u mě skoro 90-ti % šance na to, že rakovinou onemocním. Byl to pro mě velký šok a rána pod pás. Čekala jsem nějakou podporu od manžela. A ta se bohužel nedostavila. Ani se o mé výsledky nezajímal, když jsem mu to oznámila, tak jen pokrčil rameny a řekl, že tomu nerozumí...a nic víc ho nezajímalo. Nemůžu si s ním o tom promluvit, protože ho to nezajímá a mě to dost tíží. Začínám myslet na smrt, na budoucnost...mám strach a on tu pro mě není. Copak by tak reagoval každý muž? Nebo jsem zbytečně přecitlivělá?

Teď se hodně často upínám ke vzpomínkám na to, co jsem kdysi zažila. A ptám se sama sebe, jestli jsem neměla něco udělat jinak. Věříte na spřízněnou duši? Cítím, jako bych tu svou promarnila. Vzpomínám na svůj první vážný vztah. Bylo to v 16-ti letech. Tak moc jsem ho milovala, byl úžasnej, bylo mi s ním dobře. Ale kvůli mé blbosti po dvou letech tento vztah skončil. Celou dobu se k němu ve vzpomínkách vracím. Přemýšlím nad tím, jestli on nebyl ten pravý? Proč na něho pořád myslím? Pokaždé, když jsem měla vztah, tak jsem si říkala, že ten dotyčný není, jako on. A teď se v tom motám zase.

Jednou jsem se uvrtala do jednoho pořadu v televizi. Potkala jsem tam pana režiséra. Byl to můj nejlepší půl rok v životě. Tolik vášně, jako s ním jsem nikdy s nikým nezažila. Ty jiskry jsem viděla létat Měla jsem s ním pocit, že jsem ta nejkrásnější, nejvíc sexy žena na světě. Dával mi pocit jedinečnosti. Takovou touhu jsem nikdy nezažila. Proč to bylo právě s ním a ne s manželem? Teď se cítím, jako šedá myš, domácí puťka. Která není ničím vyjímečná. Dostudovala jsem VŠ, vím, že to v dnešní době nic neznamená, ale on (má maturitu) to nijak neocení, podceňuje mě. Říká, že VŠ je stejně na ************* léta. Ale já bych chtěla ocenění. Šla jsem za svým snem a podařilo se mi ho uskutečnit. Tak proč aspoň to neocení?

Tak si pokládám otázku, proč člověk nezažije vše s jednou osobou? Dá se to vůbec? Chtěla bych zažít tu naprostou jedinečnou přitažlivost a touhu. Tu naprostou oddanost. Proč se ve vzpomínkám vracím k předešlým vztahům?




 
arrow
profile_image
Johanita
od 28. 11. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na LauraT: ano! děvčata to pojala dost dramaticky. Může to přijít kdykoliv. Stejně tak to může potkat kteroukoliv z vás, aniž by vám doktoři sdělili nějaké procento. Švagrová prošla ve 25ti letech rakovinou a nyní - 10 let po - má pěknou rodinu a užívá života. Rakovina neznamená nutně smrt. Jinak na tomhle příběhu je smutný, jak se dva lidi po tak krátké době odcizí. Nad minulostí rozjímáš, protože Tě netěší přítomnost. Ty cizí děti bych mu asi neměla za zlé, na vlastní by se určitě tvářil jinak, ale když spolu nemluvíte o pocitech a celkově vlastně o všem, tak je to cesta do pekel.

Reaguji na LauraT: souhlas

Cituji Slunečnice009: a třeba za 50let někdo vymyslí lék na rakovinu...

Já věřím, že něco takového už může existovat a nebo to bude existovat, ale moc tomu nevěřím. Ta planeta se musí nějak regulovat a léky jsou velký business. Uvidíme co přijde

Reaguji na Slunečnice009:
Komunikace je to nejdůležitější v manželství. Nějak opravdu nechápu, proč si brát někoho, s kým si nemám co říct a kdo není vůči mně empatický. Následky musíš přičíst bohužel jen sama sobě.

Cituji True: proč si brát někoho, s kým si nemám co říct

Ona si s ním měla co říct, jak je o pár příspěvků výše psáno, ale po svatbě jaksi zjistila, že nejde se "pořád válet v posteli", tak mu už asi není moc do řeči, no ....

Cituji EleanorWoods: Ono stačí mít jenom malou čivavu

Cituji EleanorWoods: arogant jak prase a jak se přišlo, tak i samá ženská a zvířata úplně nesnášel..

Hulvát a hov*do .... Jj, maličký pes je skvělý lakmusový papírek na prověření kvalit potenciálního přítele

Cituji LauraT: Prohoba, 90% šance že dostane rakovinu přece ještě není žádný definitivní ortel smrti, vzpamatujte se!

Cituji LauraT: kdyby si některé z těch, které tu zakladatelku soudí

jsem dostatečně příčetná... nikdo nikoho nesoudil, byla to má reakce na

Cituji SOLU: velké riziko

arrow
Neprodává v Bazaru

Nechápu jak sis mohla takového chlapa vzít.Dřív nebo později tu pozornost a pochopení budeš hledat jinde.

Cituji EleanorWoods: Každopádně, pokud je tvůj manžel panna, tak tam je to jasné. Ti chtějí mít partnerku jen pro sebe. Děti je nezajímá. Zkušenost i od mého otce, který takto zplodil 4 děti a ze všech si všímá alespoň trochu mě + zkušenost od mých ex. Pro ně je primární partnerka.

no no no... pár chlapů "pan" znám a svá děcka milují. Ten můj i "cizí" (z rodiny) a vlastní chce víc než děti chci já.

Každopádně bez komunikace manželství dlouho nevydrží. Pokud to nejde mezi partnery samo (myšleno jejich společnými silami bez třetí osoby), není od věci partnerská poradna. Rozhodně to nenechávat vyhnít...

Cituji dadabus: Hulvát a hov*do .... Jj, maličký pes je skvělý lakmusový papírek na prověření kvalit potenciálního přítele

100% jo. Kdo nemá rád zvířata, ten nemá rád lidi

Reaguji na Kaja555: tak to asi úplně o tom horoskopu nebude, ale kamarádky přítel také hladil bříško jak se těší na prcka a dva měsíce po porodu nezájem a že si všímá jen toho dítěte. Světe div se proč asi ))

Cituji EleanorWoods: 100% jo. Kdo nemá rád zvířata, ten nemá rád lidi

taky si myslím
Ale zároveň chápu, že někdo má radši určité druhy zvířat a např. kočky ho moc neberou. Někdo je třeba vyhraněný pejskař a kočku by do bytu nechtěl.
Nebo se někdo bojí hadů (já ne).

Cituji EleanorWoods: tak to asi úplně o tom horoskopu nebude, ale kamarádky přítel také hladil bříško jak se těší na prcka a dva měsíce po porodu nezájem a že si všímá jen toho dítěte. Světe div se proč asi ))

asi ne... a sledovat jen sluneční znamení je jen část (ještě je ve hře ascendent a spol.).
Jinak toho se nebojím - spíš u sebe, že případného mateřství budu mít plné kecky. Partner se už teď má k dětem mnooohem víc než já (má i víc zkušeností z rodiny). Jinak co znám ještě teda jednoho chlapa pannu, tak ten by pro své děti (dnes už dospělé) dýchal.

Tak snad to zakladatelka nějak vyřeší. Přeju hodně sil.

 

Téma Vzpomínky, strach z přítomnosti i budoucnosti je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:

  • Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
  • Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
  • Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené