Ahoj
Letos jsem odstátnicovala na VŠ a získala titul Bc., šla jsem s přítelem na navazující magisterské studium, ale byl to obrovský omyl, vyúka je na hrozné úrovni, takže jsme se rozhodli, že školy zanecháme a půjdeme pracovat do Prahy. Přítel už tam je, našel si práci, sice ne bůhvíjak perspektivní, ale pro začátek si myslím, že dobrou. Já jsem stále ve městě, kde mám školu a práci si hledám. Největší problém je však můj otec. Nemůže pochopit, že nechci studovat, že nechci magistra. Myslí si, že s titulem mgr dostanu automaticky práci. Byla jsem na spoustě pohovorech a můj titul Bc. nikoho nezajímal, všichni se samozřejmě ptali jen na praxi. Otec to nechápe. Žije v jiné době, kdy se s titulem mgr bez praxe automaticky dostávalo nejlepší místo v kraji. Snažila jsem se mu to vysvětlit po dobrém, říkala jsem, že chci osamostatnit, že mi nevadí dělat nějakou práci, ke které nepotřebuji titul (třeba prodavačku), on to prostě nepochopí, pořád se odvolává na naši rodinu, že je to ostuda, že nemám v životě žádné cíle, že přítel pro něj není chlap, když dělá to co dělá atd. Otec má zkrátka představu a já mu ji bourám. Nakonec dodal, že pokud školu nedodělám, tak domů můžu jen na návštěvu. S mamkou problém nemám, žije odděleně a podporuje mě. Oba je mám ráda, ale tohle chování je nesnesitelné.
Ještě dodám, že ona škola je opravdu hrozná, nic mi nedává, jsem zvyklá studovat, vzdělávat se a tam jsem bohužel v menšině. Nečekala jsem, že to takové bude. Uvažuji, že si mgr dodělám časem na vysněné škole, ale to není hned.Nemluvě o tom, že brigádou si nevydělám tolik, kolik bych chtěla a chci se finančně už osamostatnit. Bojím se, že mým odchodem se změní vztahy se mnou a tátou, budu mu lhát, že dělám na nějaké skvělé pozici, jen aby on byl klidný a nemusel se za svou dcerku stydět. Je mi fakt do pláče, když vidím, jak třeba přítele jeho rodina podporuje a jsou rádi, že má práci a pomalu se šplhá kariérně výš..Máte někdo podobnou zkušenost?



. Přeju ať to dobře dopadne
Poslat SZ
Galerie obrázků