Tak mě asi konečně dostihla ta pověstná zodpovědnost za domácnost...Problém je v tom, že mi to prakticky pokaždé leze pěkně na nervy. Vlastně ani nevím,proč sem píšu (někdo by možná řekl "takové nesmysly"),ale asi to musí ven. S přítelem spolu ještě ani oficiálně nebydlíme,ale trávím u něj spoustu času a tudíž se spolu staráme i o domácnost. Na přítele si stěžovat nemůžu-rád mi totiž s čímkoli pomůže. Co se mě týče nevadí mi praní,žehlení,utírání prachu,vytírání,mytí nádobí,starání se o zvířata,luxování,mytí oken-prostě dá se říct,že všechno doma udělám,i když to není moje nejoblíbenější činnost. Ale co mě dokáže vytočit do nepříčetnosti je to, když něco udělám a za chvíli to není znát. Chápu,že prach se prostě udržovat na 100% nedá a dřez taky nebude věčně prázdný,ale trefil by mě šlak,když jeden týden vyžehlím hromadu prádla,další týden tam jdu a je všechno zmuchlaný a můžu to dělat znova...Přítel mi tvrdí,že je to zmuchlaný už když si to bere z komínku-což je nesmysl,protože to skládám,takže to vidím jen jako výmluvu. Nemáte některá nějaký tip na to,jak udržet prádlo nějaký čas vyžehlené? Přítel se sice dá se říci snaží tu skříň udržovat,ale je to prostě chlap a nikdy to není úplně dokonale srovnaný. Já mám pak pocit,že vůbec žehlit nemusím,když to ani neni vidět.Přijde mi to jako věčný boj....



Poslat SZ
Většinou příteli předám prádlo složené, ať si ho uloží do skříně, a když mě vytočí a čerstvě vyprané a složené prádlo někam hodí, tak si další várku skládá sám. Vykašli se na to a zbytečně se nerozčiluj.
Jednou už jsem chytla nerva a asi 2 týdny jsem nežehlila,ale pak jsem si připadala blbě,že přítel nemá ani vyžehleno a tak jsem vyžehlila a tak to držím...Je to fakt hrůza-člověk by řekl,taková malichernost,ale jak to dokáže naštvat...