Změna je život

Ahoj Kači, zažila jsem něco podobného. Před 2 lety jsme se museli odstěhovat z domu, kde jsem vyrůstala, kde jsem žila celý svůj život řeknu ti, že to pro mě bylo nepředstavitelné a ještě ke všemu se stěhovat do bytu! Já byty ráda nemám a vždycky jsem říkala, že bych tam žít nemohla...JENŽE...život ti tak někdy promíchá karty, že musís prostě i tam, kam nechceš! První dny pro mě byly peklo, chtěla jsem odtud pryč, plakala jsem..ale to je asi přirozené a možná je to i dobře. No a samozřejmě, že nejlepším lékem je čas...časem tu změnu přijmeš a naučíš se s ní žít. Držím ti pěštičky!

Reaguji na Lejlaaa:
Ahoj, moc děkuji za podporu, snad to taky zvládnu =( Jsem hrozná na tyhle věci, vždycky se vracím ráda domů a je mi dobře JEN doma, nikde ani jinde přes noc nespím, maximálně u babiček, ale jen na jeden den, pak musim zas domu
Ach jo..

Reaguji na Kaaaciii:
kam se stěhuješ a proč? kolik ti je let?

Reaguji na sunnymoon:
Nechci o tom nějak moc mluvit, ale jsou v tom peníze
Je mi 18 a budu se stěhovat i s mamimkou Bydlíme spolu doma

Ahoj,
zažila jsem něco podobného, naši se rozváděli, musela jsem se stěhovat z rodinného domečku do bytu. Taky jsem si říkala, že bych tam nedokázala být, nechtěla jsem se stěhovat, měla jsem kámoše, spolužáky, plakala jsem každý den a když jsem si vzpomněla, dokonce jsem i zvracela, už je to hodně dlouho. do rodné vesničky jezdím každý víkend, je mně tam o hodně líp než ve městě, takže se to dá zvládnout, ale je to těžké, drž se )

jasně chápu, kdyžse ti o tom nechce mluvit nemluv....a neboj určitě to zvládneš, mně je sice už 24 let, ale za posledních 7 měsíců jsem se stěhovala 5x (zní to jako vtip co? ale není), prostě mi to nikdy nesedlo, bo něco nedopadlo jak mělo, a na konci měsíce mě čeká stěhování další a doufám, že už poslední a věř mi, není to taková sranda, jak to zní....je to těžké, tak doufám, že to s tebou a maminkou dobře dopadne, zabydlíte se, víš jak, hlavní je, že se máte navzájem....že v tom nejsi sama....ono to půjde....držím palečky

Reaguji na sunnymoon:
Děkuji moc
Potěší to, když člověk slyší, že se to dá..
WoW to jsi normálně rodilá stěhovačka hehe.. tak snad ti to výjde naposledy..
Doufám, to bude dobré.. =( ach jo

Reaguji na Sisi1610:
Já bych se sem asi vracet nemohla =( kdybych viděla, že tu bydlí jiný lidi... grrrrrrrr.. ale děkuji za podporu!

Já už si stěhování zažila tolikrát, že za DOMOV považuji každé místo, kde jsou mí blízcí. Jinak to vlastně ani nejde.
A třeba ti tato změna přivede do cesty nové přátele, možná tě to místo bude inspirovat... Kdo ví.
Každopádně - použiji můj oblíbený citát:
"Změnu vždy doprovází nepohodlí, dokonce i změnu k lepšímu".

Reaguji na Kaaaciii:
bude to dobré!! neboj

Ahoj,
já jsem 15 let žila v malém městečku s mamkou, babičkou a dědou. Když jsem šla na střední přestěhovali sme se s mamkou do většího města, nikdy sem to tam neměla ráda. Z rodinného domku jsme se přestěhovaly do malého bytu, nenáviděla sem to tam a nemyslela sem si, že by to mohlo být ještě horší. Bohužel je. Letos jsem nastoupila na vysokou v Brně. Pořád pendluju mezi "domovem" a kolejí. Necítim se doma nikde. Mos bych chtěla mít s přítelem malý domeček, ale to zatím nejde =o(

Já za poslední čtyři roky 10x

Reaguji na sunnymoon:
Děkuji opravdu! =*
Reaguji na PetraMarilyn:
Hmm, taky to koukám nemáš lehké.. =( To mě mrzí,snad Ti to výjde s přítelem a budeš se někde cítit jako doma.. Určitě..

Ahoj,

je vidět, že s maminkou máte hezký vztah a máš u ní zázemí. Vím, že je těžké opustit místo, kde se cítíš dobře. Přeji Ti, aby si vše zvládla a spolu s maminkou si vytvořily nový domov, do kterého se obě budete rády vracet.

Drž se