Absence smyslu života, stagnace

tak tak.. trochu smutné je, že to u tolika lidí přichází v tak mladém věku. Dříve to lidé zažívali také, ale spíš tak kolem 40 ti let. Mě je 23 a taky to mám za sebou..

dovolim si malou úpravu podle zásad (nejen) Tajemství:
jsem inteligentní, mám důvtip a zvládnu všechno, pro co se rozhodnu" jde o zákonitosti podvědomí, které nezná a nechápe zápory, takže "tohle nesmim zapomenout" si vyloží jako "tohle smim zapomenout"... takže místo slova zapomenout je lepší použít slovo pamatovat...

ano, o Tajemství je tu docela obsáhlá diskuze a nejlepší je, že když jsem si po přečtení Tajemství přečetl jinou knížku, kterou mám už asi 15 let, tak světe div se, ono tam je psáno hodně věcí, jako v tajemství takže komu nevyhovuje Tajemství, jsou i jiné knížky zaměřené nejen na pozitivní myšlení, ale obecně řekněme hledání způsobů, jak žít svůj život podle svých představ

jo, dnešní svět jde velmi rychle dopředu, všechno je výrazně rychlejší, než o generaci dřív... ale pozor na způsob vnímání - syndrom vyhoření neni negativní věc... je to pro člověka velmi důležitý signál, který ho upozorňuje na to, že nežije svůj život tak, jak by měl, jak si uvnitř přeje... a radši zažít syndrom vyhoření, než celej život dělat něco, co mě vlastně ani nebaví a dělat nechci, a na smrtelný posteli pak litovat, co všechno jsem neudělal... žijeme v období velkých změn, spousta lidí se "probouzí", a s tim souvisí jejich větší potřeba změny způsobu života... ale to je na jinou diskuzi

díky, je vidět, že to ani já ještě zdaleka neovládám

jj, ale někteří lidé v ní používají dost silná slova - už ten název "změnilo vám život?" On už vlastně i samotný název knihy "Tajemství".. Žádná kniha nezpůsobí zázrak, ale základní myšlenka je dobrá a člověk se může trochu zamyslet. A je pravda, že takových knih existuje určitě velké množství, já je jen neznám.. tahle je vlastně jediná tohoto druhu, kterou znám

To je pravda, i u mě to vlastně přineslo změny k lepšímu. Žiji teď mnohem kvalitněji a šťastněji. Na druhou stranu si ale nejsem vůbec jistá, jestli z toho všichni dokážou vytěžit změnu k lepšímu. Mám pocit, že někteří lidé si s tím neumí poradit, točí se stále v kruhu a mohou prožít nešťastně velkou část svého života. Tyhle případy mi přijdou smutné. Ale to asi trochu odbíhám od tématu.. Mělo by to být vlákno, které má pomoci

neni zač, všichni se pořád učíme

hmmm, někomu změnilo život Tajemství, někomu třeba prožitý syndrom vyhoření ale chápu, co chceš říct... já osobně taky moc nemusim afektovaný výrazy, ale dovedu si představit spoustu lidí, pro které je tohle první taková knížka nebo film, a tam je po prvním přečtení nebo shlédnutí fakt docela výrazný uvědomění a změna... a možná bych i já na místě některých lidí použil tuhle formulaci jinak těch knih je spousta, ale netroufám si takhle doporučovat... mohlo by být zajímavé pokračování od stejné autorky, ale trošku se obávám různých jiných knížek, které se snaží svézt na vlně Tajemství... osobně si vybírám knížky podle pocitu, případně je otevřu na dvou, třech "náhodných" mstech, a přečtu si co tam je... buďto mě to zaujme, nebo ne... ale co si myslim, že knížkou "Kam se poděl můj Sýr" určitě nic nezkazíš, už jsem jí tu taky doporučoval malá tenká knížečka za asi 170 korun...

to máš pravdu, spousta lidí nedokáže vytěžit nic pozitivního z nějaké knížky, ať je to Tajemství, nebo jiná knížka... tak to prostě chodí... já to vidim u sebe, pokud se člověk vyvíjí, tak mu stejná knížka dá s odstupem několika let jiné informace, protože ten člověk je "schopen" vidět něco jiného neni to nic, čim by ses měla trápit a smutnit kvůli tomu... každej člověk si svým způsobem vybírá a volí určitý atributy svýho života, a zákon příčiny a důsledku funguje vždy a všude

Já to nemyslela ani tak na ty knihy, jako spíš na celou tu situaci - mnoho lidí, ocitnou-li se na dně, nemá sílu (v některých případech mnohdy ani snahu) se z toho dna zase nějakým způsobem odrazit a začít znovu, nebo si sice uvědomí, že něco není v jejich životě v pořádku a třeba se i pokusí s tím něco udělat, ale pak setrvají někde uprostřed, na místě, kde jim sice už není nejhůře, ale také se nedá říct, že by se jejich život zcela zásadně změnil k lepšímu. Zkrátka sice nejsou na dně, ale spokojení vlastně také nejsou. Že z té situace nevytěží maximum. Že se tak nějak přestanou snažit... Ale třeba se mýlím...

Každopádně i proto, že si myslím, že někteří lidé se z toho pomyslného dna nikdy úplně nevyhrabe, když už se tam jednou ocitnou, budou mít vždycky můj obdiv lidé, kteří dokáží druhým pomoci a umí je nasměrovat, pomůžou jim s tou změnou, pokud je nějaká nutná.

Ohledně těch knih máš pravdu

Hlavně myslet pozitivně a neutápět se v nečinnosti; do budoucnosti hledět s nadějí, na přítomnost se dívat s nadhledem a na minulost vzpomínat jen v dobrém

Všem přeji, aby ten svůj smysl života, či po čem se to vlastně pídíme, našli a jakmile ho jednou uchopí, vytrvale se jej drželi a nenechali se od něj už ničím a nikým odradit.

Reaguji na upírek:
máš pravdu, jsou lidi, kteří se ode dna neodrazí vůbec, nebo jen trošku... tam bývá víc důvodů, někdo třeba neví kam se odrážet, někdo neví proč se odrážet, a někomu se líbí být v pozici oběti a získávat od jiných lidí soucit, politování, pozornost...
na svůj věk máš dobrý a rozumný názory, jen tak dál

Reaguji na jirik: