Co děláte, když jste smutní?

Já taky brečim, poslední dobou brečim často....sype se na mě moc věcí a nějak to nezvládám, tak si doma vždycky pobrečim a je to a když dobrečim, tak si řeknu, stejně s tim nic nenadělám, prostě to tak je. A takhle se to opakuje.

Většinou zavolám kamarádce, sedneme si u vína a já se jí pěkně vyzpovídám To mi většinou od trápení odlehčí nejvíc Nebo mi taky pomáhá sport..pořádně se někde vybít..

Vybrečím se, pustím si hudbu, zajdu se psem na procházku a ještě jím . Nebo si jdu s kamarádkou někam sednout, třeba na víno nebo pivo.

Brečím, někdy nadávám (sobě i na ostatní - ale jen v duchu), pokud je to ve dne, tak jím/vařím/jdu se projít/čtu si... Když večer, jdu si lehnout, pláč mně unaví a spím pak jak mimino

Nejhorší je, když mi brečet nejde nebo to zrovna není vhodné, to se pak klepu, nejsem schopná moc mluvit, nevnímám...

Taky, ale většinou když už jsem prošla fází akutního breku a potřebuju se vzpamatovat a zase fungovat

Mě je celkem jedno co dělám, jen potřebuju být ve společnosti např.když se pohádám s přítelem, většinou hledám útěchu u kamarádky která je už 2 roky po rozchodu a nedaří se jí z toho dostat, u té najdu asi nejvíc pochopení, zajdem na pivko nebo tak něco, představa že sedím doma a brečím by mě ještě víc dorazila...někdo chce být sám a vybrečet se, někdo zas vyhledává společnost,aby zahnal smutek a špatný myšlenky-a to je můj případ

Já pohybem... unavit tělo je pro mě jediným spolehlivým způsobem, jak trošku vypnout hlavu. Navíc to vyplaví hormony štěstí... a čověk má pocit, že něco dělá...

Já tu třeba ted brečim asi hodinu a půl , snažila sem se cvičit, na jídlo nemám ani pomyšlení, tak sem si pustila nejdřív hudbu, ted nějakej film. Klidně bych i někam jela, ale pohled na mě je hroznej, pokouše to nebudu.

takže jak to čtu to máme všechny podobně...moc Vám děkuji za přízpěvky...přežilo nás to tolik tak to snad přežiju taky .) škoda že není něco co maže paměť...

Reaguji na Lulča: Taky si to zrovna říkám, nejhorší je, že vim co přijde jestli to bude pokračovat. Nakonec to moje tělo neunese a budu mít uplný vyčerpání organismu jako vždy.

Reaguji na DragonLady: Taky většinou až co si pobrečím

mě pomůže jenom spát.. ráno je mi vždycky líp, nějak mi přijde že večer všechno prožívám a ráno je mi všechno jedno

Nejdřív ani nemyslím na to, jak se rozveselit, ale máchám se v té depresi, co nejvíc to jde není to asi to nejlepší řešení, ale já si nikdy nedokážu pomoct. Většinou si pak ale pustím nějakou hudbu (hlavně nic pomalýho a depresivního) a mám v počítači dvě složky fotek ze dvou akcí, na kterých jsem byla s kamarádkama a ty mě vždycky rozesmějou. Ty fotky můžu vidět milionkrát a stejně se jim budu smát. Takže doporučuju si projít třeba nějaký vzpomínky, kdy ti bylo fakt dobře nebo vyrazit ven s kamarádkou. Hlavně nebuď sama a nepodporuj v sobě ten smutek! Držím palce be happy!

Reaguji na tereza2708: děkuji

Přitulím se ke své starší fence, všechno jí řeknu, a ona na mně tak chápavě kouká..., a hlavně- nenadává mi. A pak vezmu na procházku svoji mladší fenku, ta dělá takový psí kusy, že mně vždycky rozesměje. Pro mně je ta němá tvář nejlepší psychiatr

Rozhodně nebýt doma.. To akorát člověka utrápí.. Nejlepší je vyrazit mezi lidi..