Co děláte, když jste smutní?

moc smutná nebývám, ale když jsem unavená tak si pustím na plný pecky gunsnroses, nejlépe you could be mine třeba třikrát dokola a pak jsem ok

brečím, lituju se, pak se vztekám, pak se mi někdy "podaří" se s někým pohádat:/...
Občas mám tendence hledat viníka, když nenajdu / uvědomím si, že nenajdu (že si za to třeba můžu sama), přemýšlím dál, co budu se situací dělat.

Přítel mě vždycky hodně podpoří, tak jsem pak vždycky ráda, že na to nejsem sama.

jinak jestli to trvá roky, doporučuju zvážit návštěvu odborníka. Někdy je třeba problém velmi dobře řešitelný, ale laik na to sám nepřijde.

Pobrečím si a pak tančím, na hlasitou hudbu se jakkoliv hýbu prostě to ze sebe dostanu. Pak jsem naopak dost veselá. Tancem jsem se mimochodem zbavila agrese kterou jsem v sobě často dusila hrozně dlouho.

holky zkuste tohle když už to nepomuže proti depresi, až trochu odezní, rozesměje to

Reaguji na bejbee:
tuhle mám taky ráda, i to video

Hudba, seriál Přátelé, spánek..

Začnem robiť to ,čo ma baví. Fotím, upravujem,zahrám si na klavíri,idem sa prejsť, zaspievam alebo upadnem do sebaľútosti popri počúvaniu depresívnej hudby,plačem , spravím nachvíľku zo seba toho najväčšieho nešťastníka na svete a zrazu je všetko ok

Reaguji na kytylienka: já to dneska vyřešila asponˇna chvilku.) vykecala jsem se kamarádce a koupila vysněný foťák ať jsem na čas zabavená.

Někdy mi pomůže kopa dobrýho jídla, někdy hudba na kterou mám zrovna náladu, nebo si koupit něco pěknýho na sebe, teď přes léto mi pomáhá jít na brusle Ale jsem člověk co se v tom sám dusí, nikomu nic neřeknu ani když se mě někdo ptá co mi je tak řeknu nic a dusím se v tom sama...

Reaguji na _BaRuSa_: no ja bych se chtěla vykecat třeba všem ať mám více nazoru, ale nevěřím lidem...

Reaguji na Lulča: To já moc taky ne, ale já to nedokážu říct ani těm nejbližším jako je mamka s kterou mám třeba dobrý vztah, ale někdy to ze mě vypáčí, ale trvá to pěknou dobu.

Reaguji na _BaRuSa_: jj jak se rozkecam je to ok, ale nejhorší je začít..někdy se mi ani nechce..

Buď se dojebu ještě víc anebo se snažím být mezi lidmi, hlavně ne doma

...aj ja sa niekedy v tom smútku utápam, resp. kedysi dávno som to "s obľubou" robievala, postupujúcim vekom na to už dlabem. Púšťala som si depresívnu muziku na prehĺbenie toho smútku. Tak som sa poľutovala a ono ma to potom prešlo. Ale inak teraz asi najviac pomáhajú detičky (nie moje, tie ešte nemám) a ich "starosti" . Pri nich sa najviac nasmejem..

jdu si zaběhat, zaplavat do fitka...a pak si dám doma koupel se sklenkou vína pustím si nějakou příjemnou muziku řeknu si, že to dál nebudu řešit a je mi krásně