Co mám dělat proti závisti - bohužel z mé strany

vosmajda
Jsi napsala: A ty síly na vyhazov z práce a smrt babičky prostě nemám, vyplýtvala jsem je na trápení kvůli pitominám.

Nejspíš to tak je. Asi se hodně trápíš kvůli hloupostem, viď? Když si někdo známý často stěžuje, že je život zlej, říkám - A kdo nám slíbil, že bude jen veselej a příjemnej?

Co se týče babičky, je mi Tě moc líto, pro mne moje babička taky znamenala moc ...

Už jsem psala i ve vláknu o pláči, že nebrečím ani na pohřbech a vypadám tam jako cynik, protože už jsem všechno vyplakala kvůli blbostem.

To jde, fakt, vyplakat?
To máme každý svůj příděl slziček, a když je vypotřebujeme, už nemáme z čeho brečet??

vosmajda
Vosmajdo, spoustu lidí ani nenapadne, že jsi cynik - jen proto, že nebrečíš na pohřbech ...

A přiznám se Ti, že se mi stalo před pár lety, že jsem taky nemohla brečet, i když jsem byla děsně smutná - já, jindy ubulená ženská. Nějak to nešlo ... Ale neboj, zase se dostaneš do formy jako já

plakat se přece nedá na povel.ty pořád hlavně řešíš sebe,šíleně se řešíš.jak co kdy dělat,jak to vypadá,co na to druzí.zbývá ti vůbec čas pomyslet,jak se cítí ostatní.a kdyby se každý cítil jako ty,nemyslíš,že by vlastně taky řešil jen sebe?
věř,že ti druzí tě řeší daleko méně než si myslíš,tak už sebou nebudˇtak posedlá.

Kdyby mě řešili méně, bylo by to fajn, jenže co chvíli slyším něco o sobě, co mě nepotěší, taky bych byla ráda, kdyby se přestali mnou zabývat.

vosmajda
Jsi trochu paranoidní (všichni o mě mluví), trochu kompulzivní (úzkostná kontrola věcí), trochu vyhýbavá (nemám žádnou cenu pro nikoho, nic mi nesluší, téměř nic na mě není hezkého) a trochu narcistická (ta závist) no a samozřejmě i histrionská (navzdory všemu jsi ráda středem pozornosti, viz i tady na Omlazení ta Tvoje témata, což moc nejde dohromady s tím, že by sis přála, aby se Tebou lidé přestali zabývat). Máš moc nízkou sebeúctu a z toho také ty depky. Holka, to je úděl, to Ti fakt nezávidím. Skoro bych Ti přála, abys byla vymyšlená.

Tu paranoidní bych vynechala, protože si to nevymýšlím. Každou chvíli o sobě něco zaslechnu, ne že bych si něco vztahovala. Mluví o mě, ale se mnou moc ne. A kompulzívní? Já právě myslím, že jsem nezodpovědná, že kontroluju málo.

Dyk já neříkám, že to děláš pořád. Ale někdy Tě to tak prostě popadne, no. Ostatně kompulzivita nemá s odpovědností moc společného.

No jasně, to říkají všichni.
Jistěže ale některé Tvoje rysy budou dominantnější, ale neznám Tě natolik, abych řekla, které.

já mam pocit,že ty i víš.ty cítíš dokonce,kolik pravdy je v názorech těch,co ti tu radí.ale chceš donekonečna ubezpečovat.i to je přeci způsob,jak se tebou někdo zabívá.a vztahovačná jsi šíleně.to já byla taky.celý život jsem si myslela,že do mě moje matka jen a jen reje,a když jsem jí začala pozorně sledovat,zjistila jsem ,že reje do všech.
takže vosmajdo,je asi pravda,že tě druzí drbou či kritizují,ale věř,že ti samí lidé drbou a kritizují nejspíše každého!
takže si toho přestanˇvšímat,fakt komunikuj hlavně víc sama se sebou a ono to snyd vyšumí.

omluva za nehorázný hrubky,jak píšu rychle

Tak jsem ti řešila závist, anic se nezlepšilo, spíš zhoršilo. Ztratila jsem práci a většinu kolegyň tam vzali aspoň na brigádu, ale mě zatím ne. Tohle už by záviděl snad každý. Leze mi to na mozek, jsem vděčná za dny, kdy někam musím jet - na pracák, do pojišťovny, k mamince, ale zase si říkám, co když potkám šťastnější kolegyně. Den, kdy jsem doma, je to utrpení, sice se snažím udělat nějaké resty, ale netěší mě to, ani nebaví. Teprve podruhé jsem celý den doma a je to hrůza. Dřív jsem naříkala, jak má člověk doma něco dělat, když přiletí ve tři odpoledne a je unavený.

vosmajda
Tak zajdi ze závistí k psychologovi-určitě se to dá zmírnit jako žárlivost s kterou jsem bojovala já...myslim si že je to hluboko v tobě,ale fakt se to dá zmírnit...nestyď se tam zajít,psychologa má dneska skoro každý

vosmajdajá tě i docela chápu, není to tím, že ti manžel přestal říkat, jak jsi krásná, že ti to sluší?
Ten můj mi ted dává najevo, že jsem stloustla, když je v televizi nějaká hubená bruneta, hned slyším, ta je pěkná, nebo přál bych si štíhlou vysokou, asi mi to dělá i scvhálně, víš co pak dělá moje sebevědomi? Když pak někde jdeme a on se ještě otočí, vraždila bych, ale ani ne tak tu ženu, líbí se mi většinou taky, ale svého muže....jenže on neví, že já se líbím zase jiným ¨Snažím se hezky oblékat, líčila jsem se vždy s vkusem a pár kilo po porodu fakt nechápu, že s tím má takový problém

Moje kila navíc nezpůsobily děti. Sice po prvním jsem vypadala pod psa, ale po druhém jsem byla pěkná ženská. Ta kila asi naskákala ze sedavého zaměstnání. A o to jsem teď přišla - takže kdo ví.