Nenávist versus Láska. Opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost...aneb když nenávidím svého přítele víc než ho miluji. Jediné co mi zbylo je nevyřčené MILUJI TĚ
Ideální vztah, který mě až děsí a nebo jen pochybnosti z budoucnosti? Já sama nevím, jak to popsat asi jednoduše potřebuju slyšet slušnou kritiku, že si mám víc vážit přítele.
Tak po po více jak roce jsem tu opět s deníčkem. Týká se mého přítele a jeho pohledu na starost o domácnost. Nevím jak ho "donutit", aby mi doma alespoň občas pomohl. Nepořádek mu naprosto nevadí a ignoruje ho, jen aby nemusel hnout prstem. Radeji lezí v posteli s notebookem a hraje celé dny jen hry. Teď byl 14 dní doma. A já ho žádala, když jsem odcházela do práce, aby za ten den např. jen vyluxoval... chci podotknout, že pidi byteček. Vrátím se z práce.... a najdu ho opet v pc. Nevyluxováno. Když se zeptám, proč to neudělal, tak prý neměl čas a luxování ho nezajímá. Tak jsem mu řekla, zda to nemůže udělat další den, jen něco zabručel a další den opět nic neuděláno. To už jsem se rozbrečela. Bohužel takto to je stále a já už nevím jak dál. Všude dělá strašný nepořádek, přijdu domů z práce utahaná a do večera to zase dávám do kupy, abych to další den zase našla v původním hrozném stavu.
Je životní křivka jednou dole a pak zase nahoře? Mám pocit, že má křivka byla doposud hlavně nahoře a já nevím co teď, když zažívám asi krizi? Jsou vám tyto pocity taky známé?
Budu psát o mé cestě životem. Po škole, jsem se rozhodl, že odcestuji do zahraničí za prací. A budu tam sám, bez přítelkyně, rodiny a prátel. Chtěl bych si vyslechnout, vaše názory.
Přítel pronajímatel a zároveň spolubydlící a přítelkyně nájemník. Jaký máte názor na placení nájemného příteli, v jehož bytě bydlíte? Nájemným mám na mysli příspěvěk za to, že vám někdo poskytuje přístřešek. Nikoliv nájemné ve smyslu měsíčních záloh za vodu, elektřinu, plyn....
Proč se člověk jen tak s někým rozejde, když je vše hezké a láska se změní v nezájem?
Jde spíš o to, se vypovídat a poptat se těch, co mají zkušenost s tím, že se staly mladou maminkou (záměrně, ne nechtěně). V poslední době se ve mě i přes můj poměrně nízký věk bouří mateřské pudy a já přemýšlím, jestli je to jen chvilková slabost, nebo už mě to jen tak nepustí :)
Dají se podle vás zvládat dvě vysoké školy a přitom ještě pracovat? Máte s tím některá osobní zkušenost? S volným časem samozřejmě moc nepočítám......