Když už mě doma nic nedrží a konečně můžu začít jinak tak to nejde. Mám pocit jako bych se nemohla hnout z místa. Cítím že bych potřebovala změnu ale neustále přemýšlím co vlastně bude to pravé. Stále hledám sama sebe a nedaří se mi to. Zažily jste v životě něco podobného?
Čauky holky, budu psát o mém problému, který je pro mě snad neřešitelný..možná se Vám to bude zdát jako blbost, ale mě to trápí už delší dobu a nevím jak to řešit.
Zdravím omlazenky :) Pokusím se svou situaci popsat co nejsrozumitelněji, i když mám v hlavě takový chaos, že se předem omlouvám, pokud to bude nesrozumitelné.
V květnu jsem odstátnicovala a od té doby si hledám práci...Nemám známosti a konkurence je velká, takže se mi zatím nepoštěstilo a když vidím, že jsou na tom bývalé spolužačky stejně, začínám být zoufalá... Mám sice brigádu, ale tam si vydělám opravdu málo... A teď k mému dilema...
Věc ohledně vztahu...platí to? Svoboda, žárné žárlení a podezírání, více pohody = Víc pozornosti od partnera? Dřív to tak bylo, to mi pořád psal, pořád mě chtěl vidět, jel zamnou třeba ze školy, spal u mě a druhý den ráno jel zase zpátky i když to dělat nemusel, nikam nechodil a psal si místo toho semnou...ted jsem na něm závislejší, víc vyzvídám, podezírám, vyčítám a přijde mi, že proto už se na mě tak netěší, není ze mě tak hotový a chce být klidně raději sám
Muži mé odmítnutí zřejmě neberou moc vážně, a já nevím, co s tím. Ráda bych od vás slyšela nějaké rady, jak se chovat a jak reagovat na pozvání, když prostě nemám zájem..
Mám pocit že žiju s bláznem a už nezvládám to jak se ke mně chová .kamarádství se přeci nedá vrátit tam kde bylo když sem s ním žila skoro rok a chtěl se mnou žít a budovat
Nevím jak dál. Cítím se hrozně. Jsem zamidrákovaná absolutně bez sebevědomí a nesnáším vše kolem sebe a to včetně mě samotné.Okolí si myslí jak je vše super.
Můj krátký vztah, o kterém si absolutně nejsem jistá jestli takhle bude moci pokračovat nebo ne?..Problém s vyjádřením emocí přítele a problém s jeho bývalou přítelkyní. :)
Mám vůbec ještě možnost být někdy šťastná, sebevědomá a zamilovaná? Lze vylézt z této propasti a vrátit se zpátky do života a začít si ho užívat? Můžu se vůbec ještě někdy cítit přitažlivě a žensky?