Chtěla jsem se někou svěřit a říct těm, kteří jsou v na mém místě, že přijde lepší! Určitě každý někdy zažil neopětovanou lásku, takže tady je můj příběh.
Léta běží a nastal čas na miminko. Třicítka na krku, manžel na krku, práce na krku..tak i na mě došlo a tikot biologických hodin neúprosně tiká. Ale ouha asi to nepůjde tak snadno...
Jsem s přítelem několik let, před 2 lety se zamiloval do jiné, ale asi po měsíci si vše uvědomil a prosil mě o odpuštění. Od té doby se ke mně chová hezky, ale pořád mám problémy, které se týkají té holky.
Potkejte v Německu krásného Řeka, do kterého se beznadějně zamilujete na první pohled.. Naštěstí stejně jako on do vás. Jenže pak přijdou na řadu rodiny.
Věčné nedorozumění s přítelem - on si myslí že je všechno no problem, a proč mi furt něco vadí. Kdežto pro mě to no problem není. Štve mě to a hned je problém na střeše..
problem s komunikaci . Mám nějak reagovat ? Stale se opakujici problem ... pokud mne nekdo zaujme a vypada to i na oboustranny zájem probíhá to vždy stejně ... zezacatku velky zajem , posleze komunikace řídne , až se z dotyčného stane totálně mrtvý brouk .
Zažily jste šťastný návrat k bývalému partnerovi? Pokud ano, funguje vám to? Jak dlouhá doba uplynula od rozchodu, než jste se k sobě našli zpátky cestu?
Mám delší dobu přítele, se kterým máme skvělý vztah. Jenže já bych to ráda posunula dál. Chtěla bych s ním bydlet, něco budovat, protože vím, že lepší už to nikdy nebude, on čeká nevím na co..