Začínam sa trápiť. S priateľom som 1,5 roka. Ale poslednú dobu to začína byť zlé. Už od začiatku nášho vzťahu priateľ pri našom sexe pozeral lesbické porno skoro stále....
Štastný život - ženskost, koníčky, přátelé - dospělost. Jak dosáhnout všeho výše, když to není přirozeně dáno, či si neuvědomujeme zda to v sobě máme.
Je mi 36, mám desetiletou dceru, jsem rozvedená… Možná si ještě někdo vzpomene na můj soukromý příspěvek ohledně nepodařeného vztahu s partnerovými téměř dospělými dcerami z prvního manželství. Po dlouhé úvaze a vzájemných nekonečných diskuzích jsem tento vztah ukončila, nebyl perspektivní do budoucnosti a víc bral, než dával. Moje současná story bude na delší vyprávění.
Jsme s přítelem 2 měsíce odděleni a nyní chce abych mu poslala nějakou "fotku" u které by mu bylo "dobře". Jenže já ještě nikdy žádnému klukovi takovou fotku neposlala.
Žárlím na přítele a jeho like na fcb ostatních holek,je to normální nebo se tím nemám trápit???S přítelem chodíme spolu už rok, na fcb máme že jsme ve vztahu
Přijde na mne kýchání když jsem hodně vzrušená. Mám tenhle problém už od puberty. Nijak moc mně to nevadí. Je to spíš úsměvné než problém. Nevím zda se s tím někdo tady setkal?
Obtěžuje nás neustálý řev rozmazleného dítěte sousedů a oni nic nechtějí řešit. Máme se s tím smířit? A je taková situace v soužití v paneláku normální?
Přitahueš mě ale ne zase tak moc. To je věta, kterou jsem slyšela od svého přítele. Smířit se s tím? Odejít? Nebo začít se měnit k obrazu jeho? Nevím si s tím rady
Bojím se lidí a vůbec si nevěřím. Chtěla bych se dostat ze sociální fobie a nevím, jak na to, proto prosím všechny, kdo mají podobnou zkušenost jako já o pomoc.
Neustálé hádky kvůli blbostem, matčino poučtování, výčitky, domlouvání, jak malému děcku, kritizování. Matčin pocit, že bez ní bych nepřežila.........