On 41 let ona 31 let. Měli 5 let vztah na dálku 14 dní byla tady, 14 dní v zahraničí. Pak mu ale přiložila nůž na krk kdy řekla, buď si mě vezmeš a já přídu do ČR, nebo se prestěhuješ ke mě do zahraničí. Rozešli se, on se už ženit nechce a deti ma už dospělé. No a tady začíná můj příběh...
Ahoj holky. Nevím jestli čekám na radu (a jestli se mi dá poradit) nebo se jenom potřebuji „vypsat“ a tím si to i tak urovnat v hlavě…a třeba znovu slyšet takový ten „vnitřní hlas“ (nebo se tomu říká intuice?), který nás většinou vede dobře. Každopádně budu moc ráda když sem písne někdo, kdo třeba prožíval podobné pocity.
Kamarádka se bude vdávat a mě mrzí, že mě nepozvala na svatbu. Známe se od dětství, v pubertě jsme bývaly nejlepší kamarádky, co si svěřovaly všechny tajnosti.
Strašně ráda bych s někým navázala vztah, ale většinou všechno utnu už v začátku a nevím, jak z toho ven. Ráda bych slyšela názor ostatních a urovnala si vlastní myšlenky.
Chci se přestat trápit a nevím jak.. Chtěla bych se s váma podělit o své trable, zajímají mě vaše názory a rady, nebo třeba podobné zkušenosti a zážitky.
Jak se chovat k ex-příteli, když chci dát vztahu ještě šasnci, může odloučení vztahu prospět? Mohou si lidé po čase svoji láasku uvědomit? Jaké máte s touto situací zkušenosti?
Nikdo není tlustý,je jen jinak prostorově vyřešený... To si bohužel ale někteří lidé nemyslí a vidí lidi s obezitou jinak než ostatní....ale...mají důvod???