Čím víc se snažím, tím víc jsem špatná a tím větší mají všichni nároky. Členové rodiny se spíše nenávidí, než milují a hoví si v pletichách.Matka je hysterická, pro otce jsem jen hladový krk, sestra je velmi zasažená rodinnými vztahy a babička je největší rodinný agresor. Potřebuji vaši radu: za cenu psychického zdraví dokončit VŠ a vydržet nebo se spakovat a žít vlastní šťastný život?
Začali jsme s scházet, viděli jsme se 8krát a on pořád nevěděl, jestli se chce vrátit. Řekl, že to nechce ukončit, ale neví, jestli se mnou chce být, protože už mě nemiluje a tak jsem řekla, že to ukončíme a on, že to nechce, že by si to chtěl uvědomit. A potom mi řekl, ať si to rozmyslím .. to, jestli mu napíšu. Už opravdu nevím, co se mu honí hlavou, mám mu napsat, nebo čekat?
Holčina si myslí, že má alergii, protože jí to řekla její maminka, ale alergie se nikdy neprojevila a neprojevuje.Funguje naprosto bez problémů.......
Zajímali by mne vaše názory a zkušenosti ( ať už vlastní nebo cizí ) na vztahy, které vznikli v zcela jiném prostředí, než v jakém by pak měli pokračovat - a jestli by vůbec měli pokračovat.
potřebovala bych znát názor na jednu věc. Vezmu to rychle, ptže jinak bychom tu byli opravdu dlouho.
Nevěra..poslední dobou se mě tohle téma začíná dost dotýkat, ne osobně, ale lidsky a trápí mě to. Proto bych se chtěla zeptat na názor možná "zkušenějších". Jak to máte s nevěrou?
Vše se najednou změnilo, když si dcera našla přítele. Je protivná, zlá, neustále se osapuje a veškeré hezké chvíle, co jsme spolu prožívaly jsou pryč..
Po šesti letech vztahu jsme se stále nikam neposunuli, nechce se stěhovat, o budoucnosti nemluví, nebo se vymlouvá na peníze. Přitom mě ujistil, že se mnou bydlet chce, ale moc to tak nevypadá.
Ahoj, vím že tenhle problém uvidíte jen z mého pohledu, ale přísahám, že si tohle nevymýšlím a je to přesně tak jak píšu, a prosím vás o radu, pište svoje zkušenosti a názory, díky :-)