Chtěla bych vás poprosit o radu, o vaše zkušenosti.. A nejlepší by bylo kdyby mi někdo konečně řekl, jo udělala jsi dobře, nebo naopak ne, byla to blbost.. I když vím, že na tuhle otázku nejde asi odpovědět a všechno ukáže až čas..
Přítel mě požádal o ruku, ale radosti vystřídaly spíše jen starosti. Nijak se nemůžeme shodnout na společné budoucnosti. Přítel si navíc s jeho rodičema myslí, že chci všechno hned a hrozně rychle. Jsem špatná ta já?
Mám dilema. Otec mi nabídl, abych nastoupila u nich v podniku. Nejedná se o naši rodinnou firmu, ale o pobočku jedné zahraniční, kde je otec šéfem. Otec mi práci nabídl s tím, že se uvolnila dvě místa a hledá někoho s mou kvalifikací.
Má na prvním místě svůj byznys nebo jsem já ta netolerantní partnerka? Je normální, že na mne nemá přítel čas a je mu přednější vše ostatní? Jak to máte s Vašimi partnery vy?
S přítelem jsem chodila necelých 5 let, jsou to 3 týdny, co jsme se rozešli. Máme bohužel hodně společných přátel a dostala jsem se teď do takové blbé situace a potřebuju poradit.
Tak se to stalo i mě. Mám docela spokojený život, bydlím s přítelem a bohužel mi nějak když jsme něco řešili na počítači řekl své heslo na facebook..
Seznámení s klukem, který je zadaný, rád flirtuje, ale nezmiňuje se o své přítelkyni. Říká, co oči nevidí, srdce nebolí. Jednou řekl, že jsme kamarádi, ale těm by se snad svěřoval a nemluvil formou "já" "Já" "já". Nedochází mu, že je ženská taky jen člověk a člověka tak oblbuje?
Jak již z názvu vyplývá, udělaly jste někdy tu chybu, že jste odmítly skvělého člověka, později si uvědomily svoji chybu a chtěly ji pak napravit a získat ho zpět?
Ráda bych věděla,co snesete od svých nadřízených?Jsem v jedné pražské firmě přímou podřízenou jedné fúrie a nevím co s tím. Jistě spousta z Vás mi tu bude doporučovat ať změním práci a odejdu a tak,ale to si prostě nemůžu dovolit...