Jak říct rodičům, že už nechci studovat?

Chtěla jsem jít na pedák na učitelku do mateřský školy, ale nepodala sem odvolání. Což sem fakt pohnojila. Jiný co měli míň bodů jak já se tam dostali. Prostě sem to vzdala dřív než sem měla. Jako teď. Promyslela jsem to a zkusím dodělat prvák. Příští půl rok bude matika a ta bude asi rozhodující!

Reaguji na Ema.S: To se stane, byla jsi pod tlakem a zapomněla na to, ono ten maturitní rok toho je dost..strach z maturity, což až zas taková věda není, jak se z toho dělá, ale člověka to dokonale vyblbne. Do toho vidina přijímaček, a teď už se vidíš, jak nic z toho neuděláš a všichni tě budou mít za totálního idiota, co nedal maturitu na první pokus, nedostal se na vejšku, a může jít leda do fabriky (což neodsuzuju, naopak ty lidi obdivuju, vstvat tak brzy a dělat celý den na nohou..mám odzkoušeno v rámci brigád, sranda to není..). Pokud máš nervy na druhý semestr, určitě do toho jdi, a nakonec uvidíš, třeba tě to chytne, jak už tu někdo psal.. Já jsem prostě jen věděla, že jsem "stvořená" - nadneseně, pro něco jinýho..(místo vysněný angliny s francouzštinou jsem skončila na češtině v Brně na fildě).

Tak já se taky podělím o svůj příběh, snad vženu do téhle diskuze trochu jiné zkušenosti

Po střední jsem nastoupila na vysokou, obor, který mi byl vždy velice blízký, bohužel mě ale pár prvních měsíců zklamalo, nebylo to vůbec to, co jsem od toho očekávala. Nápor byl veliký a já se rozhodla, že to skončím. Ukončila jsem tedy školu před zkouškovým (Ano asi si hodně lidí řekne, že jsem byla líná, ale já v tu dobu ještě dělala během školy práci, tak jsem z práce lítala na přednášky, pak domů, a druhý den zase do práce a tak dokola) Psychicky jsem to prostě nezvládla a skončila s obojím. Bohužel. Do měsíce jsem si ale našla jinou práci, protože jsem nějak musela platit bydlení, domů jsem se vracet nechtěla. Začátek byl těžký, ale já chtěla dokázat všem těm, co se mi vysmívali, že bez školy nejsem nic, že to není pravda, a že člověk svůj život může ovlivnit i bez nějakého bezvýznamného diplomu. Dělala jsem denní a noční směny a po práci jsem se učila potřebné informace na pozici, která se mi moc líbila a vlastně byla mým životním snem. Půl roku jsem se připravovala na pohovor. (Pro svůj sen jsem udělala víc, než holky, co ráno vstávaly v devět, aby na jedenáctou byly ve škole, doma měly navařeno a uklizeno rodiči a prakticky o víc než studium se nemusely starat.) Vzali mě a dnes pracuji 5. rokem a práci bych neměnila. Podařilo se mi v mé práci postoupit, o peníze nouzi rozhodně nemám, ale jsem šťastná hlavně proto, že mě práce naplňuje, nemám sice žádnou vysokou školu, ale nikdo, kdo mě zná, o mém vzdělání nepochybuje. Bývalé spolužačky teď pracně shánějí práci a po třech letech studia zjistily, že jim jejich obor vlastně nic neříká, jen jim do budoucna sliboval slušný příjem, který se ale bohužel taky nekoná. Ony se na MĚ dívaly skrze prsty. Z mého hlediska na nějakém kusu papíru nezáleží. Záleží na tom, jak se rozhodnete v životě. Co pro to uděláte a jak to uděláte. Dnes si nemyslím, že jsem o něco méně, než jiní, co ten diplom mají. A i přesto, že budete mít jednou peníze, pohodlí a postavení, neznamená to, že budete v životě šťastné

Reaguji na M.Steel: Teda, to gratuluju..chtělo to určitě hodně úsilí, taky jsi s tím mohla snadno praštit a vrátit se k rodičům. A kdo říká, že si ten titul jednou nedoděláš, práci máš očividně skvělou, takže by asi nebyl problém si dálkově dodělat nějakej ten Bc. nebo i MgrIng titul - samozřejmě pokud ti to čas a náročnost práce dovolují.

Reaguji na KatyM: Víš, život nastavuje různé nástrahy a třeba jednou ten diplom potřebovat budu. Lidé jsou slepí a nadutí a někdy se moc řídí pravidly, takže neříkám, že ten den jednou nepřijde a já si tu školu budu muset dodělat a třeba i ráda Asi by to v životě byla nuda, kdybychom jednou něčeho dosáhli a z toho čerpali po zbytek našeho času takže já budu ráda za cokoli, kam mě život zavede...

Na kusu papíru fakt nezáleží, záleží na tom, co ten papír reprezentuje, není diplom jako diplom Neříkám, že každý potřebuje k životu vysokoškolské vzdělání, jistě jsi spokojená i bez něj, ale diplom z kvalitní vysoké v perspektivním oboru JE úspěch, lidi pro něj tvrdě makají několik let a opravdu na něm záleží, neb je spousta kvalifikovaných pracovních pozic, na které se bez toho 'kusu papíru' nikdy nedostaneš
Přijde mi, že tak jak se některé tvoje 'kamarádky' dívaly skrz prsty na tebe, tak se ty díváš na studující a diplomované.

To si mě asi špatně pochopila Já jen podotýkám, že v soukromé firmě ti diplom nezajistí skoro nic. Možná o 1-3 tisíce víc na platě, což není zas taková výhra za ty roky studia a dřiny. Je to spíše smutné. Takže jsem na nikoho nepohlížela skrze prsty, ale spíše s lítostí. Taky jsem ani neřekla, že studovat už nehodlám, ale má životní situace byla jiná a já jsem jen zhodnotila to, jak na ni pohlíželi ti, co prakticky mohli "jenom" studovat, nemuseli se starat o bydlení a práci. Pozastavuji se nad tím, že bez diplomu rozhodně nejsem o nic méně člověkem ani ve srovnání s titulovaných profesorem nukleární medicíny Na to spousta dnes studujících lidí zapomíná, ohrnují nos nad lidma, co se prostě zařídili po svém Uznávám, že ve státní sféře na některých pozicích je třeba mít diplom, ale taky jsem nemluvila o tom, že zrovna po takovém životním štěstí toužím Záleží jen na tom, co od života čekáš... Já jsem si asi přála něco, na co jsem diplom nepotřebovala, nic víc jsem neřekla A taky jsem chtěla trochu upozornit na to, že ten opravdový život je o úplně něčem jiném a že nakonec v té úplné lidské podstatě na tomhle vážně nezáleží...

Až budeš zase jednou soudit, čti pozorně. To je jen dobře mířená rada

Ok, od věcné debaty týkající se vzdělání a pracovního uplatnění k lidské podstatě

Jestli sis někdy myslela, že hodnota člověka a samotné jeho člověčenství má co dělat s dosaženým vzděláním, pak sis musela projít hodně smutným obdobím pocitu méněcennosti. Ještě že ses z toho dostala

Ne, to jsem si právě nikdy nemyslela Jen jsem mluvila o tom, že spousta lidí, bohužel většinou těch vzdělaných se dívá na ty bez školy skrze prsty Bohužel taková je doba no, byli jsme v tom vychovaní, je to škoda, ale je to tak. Je tu tolik témat, kdy mladé studující holky ohrnují nos nad starší generací, která skončila střední školou. Stačí trochu pohledat, můžeš si počíst. Ale proto jsem možná zabrousila do otázky lidské podstaty, aby si ti, co si myslí že ostatní bez školy jsou nuly s nadutýma mozkama, uvědomili, že nejsou o nic víc ani míň oproti jiným lidem Spíme, jíme, sexujeme a tlačíme hromádky úplně stejně

A mimo to, taková věcná... je dobře, že reaguješ zrovna ty na můj příspěvek, jelikož se tě vcelku dost týká. Neznáš mě, nikdy si se mnou nemluvila, vůbec nevíš jak kvalitní nebo nekvalitní člověk jsem a přesto ti stačí jenom jedna informace o tom, jak se stavím ke vzdělání, aby si měla potřebu mě tady shazovat? Mimo to, já myslím, že jsem ti odpověděla dost jasně, jak se k celému tomuto tématu stavím, řekla jsem ti i argumenty, které vyplývají z mé vlastní zkušenosti. Ano já ne vždy souhlasím s ostatními, ale většinou tu píšu z toho důvodu, aby se dalo na věc pohlížet z více úhlů Ty si mi na můj příspěvek neodpověděla nic, co by tady někoho obohatilo v pohledu na danou otázku. Akorát mě tady zesměšňuješ a shazuješ. Tak prosím příště vynech:

Protože ty do té věcné debaty zrovna moc nepřispíváš....

Já ti řeknu jednu věc a tuhle pseudofilozofickou diskuzi s tebou ukončím - člověk, který je se sebou spokojený nemá potřebu se neustále v každém (!) příspěvku s někým srovnávat, přesvědčovat ostatní o svojí hodnotě a nenápadně se strefovat do lidí, kteří se rozhodli obohatit o nějaké to vzdělání, i když jim to třeba nepřineslo materiální zisky (přece v lidské podstatě nejde o peníze ne? )

Reaguji na ILChazz: Absolutně si nepochopila nic... ale očividně chceš mít na vrch, tak dobře... měj si.

přesně tak u nás to samé . Takové ty zábavnější předměty jsme začali brát až v letním semestru v druháku. Přítel, který chodí na práva, se takové "blbosti okolo" přestal učit až na konci třeťáku a pak si pochvaloval,že teprve po třech letech si přijde, že chodí na práva.

A pokud někdo tvrdí, že jsou na pracáku lidi s VŠ a berou práci za pásem, tak to težko. Na ÚP se přihlásí všichni absolventi,tak proto tam jsou a rozhodně neberou práci za pásem ! Já jsem práci dostala hlavně díky VŠ a pohovor probíhal: vidím, že máte VS, tak to tohle asi ovládáte. - za hodinu mi volali,kdy můžu nastoupit.
Takže být vámi nerozhodnými, které se ve zkouškovém trápí a chtějí to vzdát, tak nebuďte slabé, zatněte zuby a přežijte školu. Ta dřina se později vyplatí, ať si říká,kdo chce co chce .

Hodně štěstí u zkoušky a pevnou vůli v učení

Reaguji na Loisina: no a spostu lidí nemá takové štěstí u pohovoru, obejdou spostu nabídek a nic, titul není všechno....

Reaguji na rencaa:
to vím....neříkám, že tohle byl můj první pohovor Popravdě jsem si ráno před pohovorem řekla, že pokud to zase nevyjde, tak budu chudá studentka a štěstí přálo.