Manžel mě zbil

podle mě není tak jednoduché jen tak odejít kvůli jedné události a sama bych to asi neudělala, jsem naivka ... Ale já bych mu asi dala jasně najevo, že tohle si ke mně dovolovat nesmí a že to bylo jednou naposledy... A při další podobné události nebo náznaku bych už ale asi fakt odešla... Podle mě prostě jednou se to může stát, obzvlášť pokud jste se při tom pošťuchovali a bůh ví, jak to ve skutečnosti bylo, jestli jsi ho vážně nějak nevědomky "donutila", ale pokud by se to stalo ještě jednou (ať už z tvé viny nebo jeho), zbalila bych mu kufry a hodila je z okna

To je velké plus, ze vztahu se ti bude odcházet mnohem lépe.

jancysska
to jsme naivky dvě
jsem z toho fakt v šoku a zpětně si něco z toho večera ani nedokážu vybavit....
prostě to nějak dopadne, ale nejsem magor, abych se nechala týrat...otevřeli jsme pandořinu skříňku....

ahoj, předně držím palce, ať už to dopadne jakkoliv, tohle není vůbec hezká situace jenom bych chtěla odlišit "bití" a facku. Jednoho svého ex jsem jednou uhodila, byla to pořádná facka a vůbec nevím, kde se to v tu chvíli ve mě vzalo, opravdu zapracoval afekt. Takže prosím neházet do jednoho pytle, že když to někdo udělá jednou, udělá to víckrát, já už bych to v životě neudělala a myslím, že to podobně může mít i nějaký chlap. Přijde mi, že Tě to mrzí a že se Ti od manžela nechce odejít, i tohle chápu a možná bych, jak už někdo psal, ještě počkala než odejdeš. Třeba zjistíš, že už k němu nemáš důvěru a stejně odejdeš, ale aspoň jsi to zkusila a udělala pro vztah maximum. Samozřejmě při sebemenším dalším náznaku podobného chování konečná

Taky bych hned neodcházela, až když by se to opakovalo. Mohlo to být v afektu, to dokážu svým způsobem i pochopit. Máma s tátou se před rozvodem strašně hádali, často jsem se tátovi divila, že už mámu nepraštil, já jsem totiž měla chuť to občas udělat. Z jednoho incidentu bych hned nedělala radikální řešení, důležitá je v tomto případě hlavně komunikace.

Nemyslím si, že je zakladatelka týraná. Sama psala, že se to stalo po sedmiletém vztahu po prve. Rozhodně se jejího manžela nezastávám, ale pokud sebe označuje za rapla, pak jen ona nejlíp ví, co bylo příčinou jeho ataku. Víc se, myslím, k tomu nemá cenu vyjadřovat.

Ahoj, já myslím že poradna je dobrý nápad, totiž pro Tebe. Někdo nezávislý se podívá na váš vztah a položí Ti pár otázek. Šla jsem taky kdysi do poradny, když jsme měli s exmanželem krizi a opravdu mi to pomohlo se rozhodnout jak dál.

Navíc, pokud jsi na něm psychicky závislá, jak píšeš, tak něco víc není v pořádku.
Pokud nemáte děti, tak máš velkou šanci nezkazit si život a začít později jiný vztah a lepší!

Já bych nemohla s chlapem, který by mě zbil, spát... ani mu důvěřovat!
Pro napadení neexistuje žádná omluva, žádná.

Zamysli se, jaké máš možnosti. Podle toho co píšeš, já vidím jediné řešení - rozvod. Neříkej zatím manželovi o tom, pokud se tak rozhodneš. Může opět reagovat agresivně.
Ale obrať se nejdříve na právníka a řekni mu vše. To že Tě jednou napadl, je dost silný důvod na rozvod.
Držím palce!

Stalo se mi něco podobného. S přítelem jsme se dlouze hádali, štouchali a jemu nakonec asi ruply nervy a schytala jsem to. Ne nějak hodně...pak ho to hrozně mrzelo. A zatím se to neopakovalo a je to déle jak rok. Bylo to vypjaté období, taky jsem měla torchu blbé poznámky a asi jsem byla urejpaná a on klidas nakonec vybuchnul. Nedělala bych z toho hned dramatické závěry. Někdy se něco takového stát může- ale ne jen tak nebo kvůli tomu, že s ním třeba nesoulasíš. Je třeba to posuzovat případ od případu. My do sebe bušíme ze srandy, tak je asi pak už jednodušší to udělat i ve vzteku, ale nestává se to, to ne. Jen že tehdy byla ta situace týden dusná, já jsem rýpala a on pak už vzeky vybuchnul a potřeboval mi asi zavřít pusu. V podtsatě se nedivím, ale tehdy jsem byla hodně v šoku, cítila se ponížená a nikomu to neřekla. Pak jsem se na to podívala s odstupem a uzanala, že jsem si o to trochu koledovala. Nejsem putka, jsem dost výbušná a právě si myslím, že ten klidas to pak ze sebe jednou potřebuje dostat. Samozřejmě tě nemůže seřezat!!

Já jsem dala ex pěstí.. A to vážím o nějakých skoro 50 kg méně než on
Co se týká případu zakladatelky.. Já za sebe osobně vím, že ve vztahu, kde by na mne někdo vztáhl ruku, bych být nemohla. Ale..

Jenže zase, ať už ho vyprovokovala jakkoliv, tak by to prostě nikdy, nikdy neměl udělat..

uteč!

ano já jsem tam taky napsala, že se to stávat nemá a nesouhlasím s tím samozřejmě, ale vždy jsou dva pohledy a proto jsem to napsala.
Já bych upřímně nevěděla co mám dělat a asi bych vyčkala co bude...ale fakt nevím no.

Maminka mého přítele taky takhle dostala, po sedmi letech vztahu, kdy byl klid (upozorňuju, že ona je taky doost urýpaná) dostala pár facek, potom ji tahal za vlasy po zemi. Pak se jí omlouval týden, ona si říkala, že už to nikdy neudělá, když to předtím neudělal...za měsíc jí zlomil žebro, později jí zase zlomil žebro...pořád jsou spolu, ona mu to vždycky odpustí, on je hodný, koupí jí dárky (hlavně věci, které v afektu rozbije) a jsou spolu spokojení....nechápu, já bych nesnesla, kdyby na mě partner vztáhl ruku.
Nevím, jak až tě uhodil a kvůli čemu jste se hádali - asi bych, pokud od něj odejít nechceš, si to vyříkala, s tím, že už se to nikdy nestane - a pokud by se to opakovalo tak opravdu nohy na ramena a utíkej.

Reaguji na mroskvicka:
Tak někomu ve vztahu nevadí bití nebo jiné hrubé zacházení od partnera, jiný by s tím nedokázal žít. Zakladatelka píše, že je z té události v šoku, tak je jasné, že ji to vadí.

Exmanžel si dovolil jednou na mně vztáhnout ruku a byl konec, a rozvod. Už jsem si nedokázala představit s ním dál žít, natož s ním spát! To byla absolutní ztráta důvěry.
A tu já osobně ve vztahu s partnerem zásadně potřebuju.

Naštěsti jsem po rozvodu takového muže potkala a nemusím toto řešit. A je mi moc líto žen, které to řešit musí a snažím se přispět radou. Bez přehánění. Protože vím jaké to je.

Nulová tolerance! Pokud to byl schopen udělat jednou, udělá to znova. Věř mi, vím o čem mluvím. Tomuto tématu jsme se na univerzitě věnovali 2 roky a vyslechli spoustu případů. Výsledky jsou si velmi podobné. Nicméně ani jeden neskončil tak, že by to manžel už nezopakoval, naopak. Pět procent takových případů končí smrtí ženy a většinou i dětí. Tady opravdu žádné omlouvání, žádná poradna, sebrat se a odejít (nebo ho vykopnout). Dojít si na policii by taky neuškodilo. Nejhorší na tom je, že většina těch žen toho svýho násilníka ještě omlouvá! Jsou to věty typu: "on už to nikdy neudělá", "on za to nemohl, stalo se to v hádce", "je mu to líto". Většina z případů co znám (není jich málo) podobně začínala. Muž se styděl, omlouval se, kupoval květiny a za pár týdnů žena skončila v nemocnici s daleko těžkými zraněními. Je to ubožák a pryč od něj! Být tebou bych se obrátila na odbornou pomoc pro radu co dělat. Ale lhát ti nebudou. Nebudou ti říkat, že se to stalo jednou, byla to náhoda a bla bla bla. Budou upřímní a pak bude jenom na tobě jak se zachováš. Každopádně hodně štěstí.

Taky myslím, že je to pravděpodobné... Moc mě mrzí, co se ti děje. Na druhou stranu máš štěstí v neštěstí, protože nemáte děti. Ber to tak, že je obrovská pravděpodobnost, že to chlap udělá zase (přečti si nějaké příběhy žen - vše je na jedno brdo) a vážně chceš riskovat, že tě za pár let bude mlátit před dětma nebo do toho zahrne i je?.Hodně síly