Máte také pocit, že už se nikdy nezamilujete?

no já ten pocit mám, poprvý jsem za svůj život byla s někým koho jsem fakt bezmezně milovala i s jeho chybama a já myslela že i on mě. Teď se z toho nějak nemůžu vyhrabat. Na jednu stranu nechci být sama, chci prostě aby mě měl někdo rád, abych se měla o koho opřít, kdo mě obejme, pohladí dá pusu a zbytek těch věcí. Ale prostě nikdo se nevyrovná tomu dotyčnému, takže pak mám vždycky akorát pocit že si lžu. Prostě myslím, že zamilovat se člověk může mockrát, ale jen párkrát bude cítit něco tak intenzivního a hlubokého

Já jsem měla jeden vztah, ale žádný terno, měla jsem ho ráda moc, ale že bych se z něho posadila na zadek, to asi ne, víc jsme byli kamarádi asi... Taky mám pocit, že to nikdy nezažiju...

Reaguji na psychologyZero: ano, něco takovýho právě zažívám. Žádný terno to neni, ale mam ho ráda a z mý strany rozchod určitě nehrozí, nesla bych to asi doost těžce. Každopádně bych také chtěla zažít třeba lásku na první pohled s tim, že mam pocit, že je to prostě ON... A ani by to na první pohled být nemuselo.

Reaguji na hambala: ano to znám... jakmile nekdo zacne mit vetsi zajem utikam nasto honu pryc....

Ano, mám pocit, že už se nikdy nezamiluji. V současnosti jsem ve vztahu s rozumu. Předtím jsem byla zamilovaná třikrát, z toho jednou platonicky. I když to nakonec nedopadlo a bolelo, ty růžové brýle byly nádherné. Strašně moc bych chtěla být zase zamilovaná!! Je mi 27.

Přesně.... Je to prostě taková droga...
Já jsem zakladatel tohoto tématu. Světe div se, asi po týdnu od založení jsem se zamilovala... Jsem v tom vztahu dále, ale je to shodně o toleranci a překonávání...Ten dotyčný byl zakoukaný také ale po nějaké době to asi vydrželo jen mě (ale já jsem extrém, nejradši bych aby na mě ten dotyčný myslel kudy chodí, měl na očích jen mně a to 24 hodin denně nonstop celý život
Jsme spolu přes rok...chtěla bych začít plánovat budoucnost ale asi jsme každý jinde...Mě je 27, jemu 26..on teprve dostudoval, začal pracovat...já pracuji již 6 let. Chtěla bych zkusit společné bydlení, ale on se na to údajně ještě necítí..nevím, jestli někdy bude..nechci ztrácet čas...už se mi to stalo 2x..já plánovala, dotyčný na společnou budoucnost neměl ani pomyšlení...
Takže nevím jak a co dál..

bohužel mám byla jsem zamilovaná pořádně jen jednou a to dopadlo špatně, ještě teď mě to občas bolí....jinak jsem už strašně dlouho vůbec nepotkala muže, který by mě nějak zaujal, natož abych se zamilovala....tak nevím, jestli mi prostě nesedí čeští muži a měla bych se porozhlédnout jinde nebo je to všude stejný, to mám pak asi smůlu)) ale tak ještě nejsem tak stará, tak pořád doufám, že to ještě přijde))

Taky se hlásím do klubu. Zamilovaná jsem byla opravdu pořádně dvakrát v životě. Poprvé to vyšlo a byli jsme spolu skoro čtyři roky, podruhé to dopadlo naprosto katastrofálně a i když už tomu bude skoro rok, ještě jsem se z toho tak nějak neotřepala. Zatím mě všichni chlapi jen zklamali, ať už jsem zamilovaná byla nebo ne, takže v dnešní době jsem v takové fázi, že nevěřím naprosto nikomu vůbec nic a to mě hodně drží zpátky. Dřív jsem byla víc otevřená, nebála se do něčeho jít, ale po těch všech zkušenostech rovnou všechny chlapy odepíšu a dá se říct, že se něčemu skoro až vyhýbám. Takže moje šance na nějaké zamilování jsou nula nula nic.. čeho se ale po tom všem obávám o dost víc je to, že nikdo se už nikdy nezamiluje do mě. Všude vidím krásné holky na každém rohu tak si říkám, proč by zrovna o mě měl někdo zavadit.

Xtery, Lady. I - kolik je vám?

Reaguji na consuelaleachim:
je mi 21, člověk by si řekl, že to ještě není žádný věk, ale od svých 30ti letých kamarádek a starších generací pořád dokolečka poslouchám jaká je to škoda, jak moc a v kolika lidech jsem se takto "brzo" spálila. Přijde mi, že mám city opravdu neuvěřitelně otupělé. Žádnému chlapovi už nevěřím ani Dobrý den.. Jinak dodám detail, že v tom mém 4letém vztahu byla poslední cca dva roky a půl pořád nějaká delší pauza .. takže jen pro upřesnění aby to nebylo divné, že moje zkušenosti stojí jen na těch dvou chlapech

Reaguji na consuelaleachim: 24...

Holky a není to tím, že si představuje lásku jako z filmu a prince na bílém koni?

Mám ten pocit taky, zažila jsem jednu velkou lásku a ty vztahy potom, co jsem měla, tak to nebylo takovy, jaky to bylo. Člověk to pozná. Mám pocit, že poznám už jen takovou tu jinou lásku...ne tu pravou :-/ ale je mi 21, takže mám fúru času před sebou, třeba to ve mně zase vzplane ale taky jsem hodně vybíravý člověk, takže...ale zatím jsem ráda, že jsem ráda. Nyní si užívám toho, že jsem sama a pokud se někdo objeví, tak budiž, ale moc šance tomu nedávám

Já jsem se ve všech zklamala opravdu hodně ošklivě, resp. každý mi lhal v opravdu hodně závažných věcech jako třeba zatajení jejich pravé přítelkyně, braní tvrdých drog, apod. Po tom posledním výtečníkovi se ze dne na den uprostřed největší idyly a mém dojmu o nalezení konečně toho pravého, slehla bez jediného slova zem, a to byla poslední kapka. Takže jediné co by mi stačilo, aby ke mě byl dotyčný upřímný.. jenže to chci v dnešní době asi moc

Reaguji na Elienka: tak je fakt, že si teď dávám dost pozor a nikomu jen tak nevěřím...a možná ty nároky jsou taky vysoké, ale na druhou stranu, nemohu moc ovlivnit to, že mě někdo nepřitahuje, nezajímá mě a není mi s ním dobře... navíc myslím, že hodně chlapů dnes opravdu bohužel za moc nestojí a není to zrovna lehké..:/já jsem ten typ, co radši bude sama, než abych se do něčeho nutila, jen abych někoho měla...:/
ale tak nejsem zatím nějak zoufalá, stejně cítím, že teď potřebuju hlavně pracovat na sobě a srovnat si spoustu věcí v sobě, možná bych momentálně ani nebyla schopná plnohodnotného vztahu...ale prostě občas přijde ten pocit, že se bojím, že se už nikdy nezamiluju, když jsem byla za celý život jen jednou (nepočítám pubertální platonická zamilování))