Můj přítel si pořád povídá "sám se sebou"

Reaguji na montaana219: Jo, tak u nadávek mi to jde taky uplně samo

Já to dělám taky. Od různého komentování až po položení si otázky, na kterou si rovnou odpovím. Ale připadám si naprosto normální. Měli jste mě vidět jako malou, kdy jsem měla i imaginární kamarády. To mě ale naštěstí pustilo, teď už si povídám opravdu jen sama se sebou.

Tohle je úplně v pohodě...divný je, když si lidi povídaj v MHD třeba s imaginárníma kamarádama

Reaguji na Erinka:

Já sem jako malá měla imaginárního psa a imaginární děti

Když se mi jednou rozbil měnič CD do auta a CDčka se v něm zasekly tak, ze nesly vyndat ani kleštěma ani šroubovákem, tak jsem chytla takovyho nerva, ze jsem s nim mlatila o zem a křičela: "Já tě zabiju !!" pak mi doslo, ze by me mohli slyset sousedi, aby je nenapadlo zavolat policajty, s domenkou domácího násilí. Nezavolali. Tak už ale zase vím, že nejsem v bezpečí, kdyby se domácí násilí dělo

Reaguji na Lency:
Já měla imaginární i celou třídu, když jsem si hrála na učitelku. Ale tohle děti běžně dělají.

Reaguji na Erinka: to mě fakt rozesmálo, prý celou třídu, to je hezký

Reaguji na ThinkTwice:
No naháněj na sídláku cca 20 dětí, aby si dobrovolně hrálo na školu.

To co říká tvůj přítel mi přijde normální, můj to taky občas dělá i já, myslela jsem si, že si povídá sám pro sebe různé monology s imaginarními lidmi

Mně to taky přijde normální, osobně komentuju nahlas všechno, co mě naštve, nebo je to špatně. Navíc vnímám moc podnětů dohromady, takže se bavím se sestrou, zničehonic zanadávám na něco, co slyším v televizi, pak okomentuju, co slyším venku a ještě tak trochu křičím na počítač To už je asi trochu divné, ale nemůžu si pomoct

Doporučuju ale nenaučit se to i venku ve společnosti přátel. Kdysi jsme byli v hospodě, bavili se o nějakém tématu a já najednou (téměř) zařvala "Severní Korea!", když jsem od vzdáleného stolu zaslechla, jak kdosi řekl, že jednu z největších armád má Korea Jižní Samozřejmě to bylo úplně mimo mísu, kamarádi se na mě koukali jak na zjevení a já netušila proč

Mimochodem, všimly jste si, že samomluvou trpí mnohdy skoro všechny učitelky? A zrovna dvakrát to nikomu nevadí

absolutně normální věc

Reaguji na Erinka: Taky jsem si hrála na učitelku a třídu. Vše imaginární

Potom jsem si taky potichu povídala s kytkama Hrozně jsem je litovala, že je nikdo nezalévá a tajně po škole jsem obcházela třídy a zalévala.

Vlastně do dneška vedu rozhovory s lidma ve své hlavě, jen teda ne nahlas. Dělá to tak víc lidí? Docela se tím bavím, když třeba jezdím tramvají nebo někde vytvrdnu. Například si představuji, že jsem úspěšná ve svém oboru a dávám někomu rozhovor. Nebo že kecám s kámoškou na oblíbené téma. Nebo co bych řekla někomu, kdo mě urazil, kdybych byla v té chvíli víc pohotová

To je normální, dělám to taky. I u Omlazení, když mě něco dostane, tak si to okomentuji - některá témata, zejména ve Vztahy a rodina jsou pro mě silným kafem, že si občas musím ulevit. A pořád vyprávím psovi a kočce.

Tohle jsem dělala taky! Ještě jsem z nich utírala prach kapesníčkem

To je milý! Jo, na kytku mluvím taky - vyhrožuju jí, ať už se nerozrůstá jinak ji nebudu mít kam dát.