Na lidi působím namyšleně a arogantně

Asi z nějakého důvodu si mysleli, že jsi namyšlená....
Neusmíváš se třeba málo?

O mě si také někteří lidé myslí, že jsem namyšlená a arogantní, ale stačí se na někoho usmát a najednou jsi sympatická a milá

Reaguji na Nikol.a: Snažím se neřešit, co si ostatní myslí, ikdyž je to někdy těžké. Jestliže tě ti lidi sprostě urazili, vůbec bych se s nima dál nesnažila o přátelské vztahy.

Reaguji na Michaela18: Souhlasím, taky si o mě plno lidí myslí, že jsem namyšlená.. Přestala jsem to vnímat, je jen na nich, aby si udělali obrázek. A většinou až mě poznají, spoň trošku, tak změní názor

Taky sem to zažila, možná proto, že jsem zažila období "popularity" kdy sem se líbila najednou velkýmu množství kluků ve městě a stouplo mi to do hlavy je to dávno pryč. To je ale jedno. Mluvila jsem o tom s těmi lidmi, co si to o mně mysleli a vždy mi řekli, že tak přísně koukám a neusmívám se, nejsem zas tak milá, přitom jsem měla vždycky strašně velký srdce a pro bližní sem se mohla rozdat. Tak jsem se zamyslela sama nad sebou. Úsměv je tak krásná věc, která dokáže druhého potěšit, přitom nic nestojí, tak proč ho nerozdávat jen tak Když je mi s někým fajn, je mi sympatický, tak proč bych k němu neměla být milá? říct něco hezkého, zajímat se o něj..? určitě bych se mohla víc rozepsat.. Ale podle mě je základ ten úsměv a třeba i ton hlasu, jak s lidmi mluvíš udělá hodně

V práci se směju prakticky pořád - záchvaty smíchu jsou tam denně, jelikož jsme výborná parta... Ale že bych šla po ulici a usmívala se jak jelito, to asi fakt ne.

Je to těžké, jelikož to pomlouvání a šuškání, jak si nemám ani na co tolik myslet je fakt děsné..

Stalo. Hodně lidí mi už od mých -nácti let říkalo, že působím nepřístupně a namyšleně. Po bližším seznámení ale změnili názor.
Naštěstí se to postupem času dost změnilo.
Naučila jsem se usmívat, abych lidi tolik neodrazovala - a vyplatilo se.

Nejde o to, usmívat se jako b*lbec, ale mít nasazený takový ten pozitivní ksicht.

jo ten přesně nemám, takže taky tak působím... no a je mi to celkem jedno, je to prostě můj "ksicht" dle mě se tvářím normálně, třeba za chůze, no to že to tak nevnímají ostatní mě moc nezajímá kdo mě pozná, ví ...

Já taky ne.. A je to mi to víceméně fuk
Ti, co mě znají, vědí, že jsem hodné děvče (dnes mi ten můj řekl, že mi rostou rohy a andílek nejsem ani náhodou), a ti ostatní mě nezajímají
Ad zakladatelka: pokud chceš působit mileji, usmívej se, ne, jak blázen, jak už bylo řečeno, ale tvař se pozitivně. Ale když jde o ty lidi, co tě urazili, tak na ně bych se zvysoka vytentočkovala..

jj . . . taky nechápu, kde na to ti lidi chodí a to se vždycky když někoho zdravím snažím hezky usmívat - a stejně jsem prý namyšlená . . . často si myslím, že je to prostě závist. nedávno se mi dokonce stalo, že jsem si psala s bývalou spolužačkou ať se někdy staví na kafe a tak, a ona mi odepsala dotazem: pořád jsi tak důležitá? fakt mě zklamalo, že si tohle o mě celá léta myslí a až teĎ mi to zrovna takhle dala na jevo. a popravdě už jí nechci vidět, nestojí mi za to . . . hlavně že namyšlená mi vždycky připadala ona a nidy bych si nedovolila jí v přátelském dopisování napsat něco takového.

Nechci se na všechny okolo usmívat. Tvářím se tak jak se tvářím a kvůli okolí to rozhodně měnit nebudu.

Taky působím namyšleně a arogantně, prý se tvářím přísně. Nijak to neřeším, protože to bych si asi musela nechat přešít ksicht. Kdo mě zná, ví že taková nejsem a ostatní mě nezajímají.

tak takReaguji na Michaela18:

Nečetla jsem celou diskuzi, ale i tak přidám svůj příspěvek.
O mě si to také lidé myslí, dokud mě nepoznají blíž. Řeklo mi to tolik lidí, že to ani nepočítám, dalo by se říct, že snad všichni se kterými se ted stýkám. Nevím, čím to je a ani mě to nezajímá. Takže mě ani nezajímá, jak tomu zabránit, abych tak nevypadala. A ty bys podle mě měla udělat to samé. Kdo tě bude chtít poznat tu šanci ti dá a potom přijde na to, že jsi milá holka, kdo ne, no tak co
Holky, jen mě napadlo, jak jsem letmo projela očima tu diskuzi není to tím, že jste pěkné?