Náš vztah se nikam neposunuje

Pleteš se dost, no.

vyjde.

A nemohlos e to v Tobě probudit, protože jsi prostě vnitřně nespokojená? BTW nidke jsi tu nenapsala, kolik let tedy vlastně spolu jste.... Já osobně bych to tipovala na typický přechozený vztah, který začal někdy na přelomu dvacítky (možná id řív), kdy nebyl prostor ho posouvat dál a teď jste an tom takto.... Jás e taky budu vdávat po 3.5 letech chození ( a 2 a 3/4 letech bydlení), protože to pak jde prostě rychleji a vztahy se tudíž nemají takovou tendenci přechodit.
Jinak nemyslím si, že Váš vztah oživí to, když Ty budeš flirtovat s jinýma, to fakt ne, to maximálně tak zvedne sebevědomí Tobě...... Ale jako oživení vztahu si řpedstavím ěnco úplně jiného.

Jo a to, že hypotékua spol. má obstarat jen chlap, tak to tedy no comment. Měla jsem pocit, že je dneska už rovnoprávnost, takže nevidím nic špatného podílet se na tom rovným dílem. Pokud Ti přijde, že přítel není dost ambiciozní, tak buduj karieru sama a máš to. Násilně ho měnit mi nepřijde jako zrovna dobrý nápad...

Ano.

A tak my spolu prožili a překonali jsme spousta věcí a nikdy ani jednoho nenapadl rozchod, je to vztah, který mezi sebou nemá moc lidí. Velice silná láska z obou stran. Touha si užít tu zábavu při flirtu....ta s tím nemá moc co dělat. To neznamená, že ho nemiluju, ale nebaví mě to tady pořád vysvětlovat.

Málokdo má tak prověřený vztah.

Vidíš a z mého pohledu je tahle doba třeba krátká na to, abych si toho člověka vzala. Naopak po těch 7 letech mi to přijde akorát.

Já osobně to mám holt úplně jinak. Zvykni si na to, že různí lidé mívají různé názory. A ty je musíš buď přijmout a nebo se nad nima můžeš rozčilovat, ale zbytečně si akorát ničíš nervy.

Přijde mi, že se dost nudíš a z toho pramení tvoje touha po flirtu. Co kdyby sis tu práci, která tě bude víc vytěžovat a která bude líp placená, našla ty? Když něco chci, tak začnu v první řadě u sebe a nečekám, že to za mě všechno zařídí přítel. Nepříde mi fér, nutit přítele hldat si jinou práci, když je v té současné třeba spokojený. Zační u sebe a třeba to přítele nakopne...

Věř mi, že když s partnerem žiješ téměř od začátku, tak ho znáš jako své boty po roce, po dvou Nehledě na to, že když toho pravého najdeš až v 26 tak fakt nemáš moc času nazbyt A asi jsme spolu o něco kompatibilnější a celkově vyzrálejší, neb já nemám potřebu řešit naše problémy na netu, ale řešíme je prostě spolu. Stejně jako to že vím, že některé věci nezměním a beru ho i s jeho chybama (a on mě taky )

Já se nerozčiluju, jen nějak nechápu, co chceš slyšet. Chceš, aby to byl chlap, kdo Vás zabezpečí. Ok, ale Tvůj přítel to asi vidí jinak, když Vás zabezpečit není schopen/momentálně pro to nic navíc nedělá. Asi teda nejste až tak úžasně kompatibilní jak tu tvrdíš, protože pak by Tvůj chlap bral za své, že Vás musí uživit a dělal by co může (proti tomuto přístupu v principu nic nemám, ale musí ho chtít oba). Máš možnost buď se přizpůsobit tomu, že on evidentně není tak sebevědomý či ambiciozní, aby práci změnil a dělat kariéru sama nebo si najít chlapa, který Tě zabezpečí. Ale řešit to tím, že budeš svého partnera tlačit do něčeho, co mu asi není vlastní není řešení, které by bylo fér. Jak píše Lasička, není fér nutit přítele do hledání jiné práce, pokud on sám to nechce (a kdyby to orpavdu chtěl, tak pro to něco dělá).

Já s ním problémy řeším (Jak už jsem výše psala, bavíme se o tom všem.), ale ráda si přečtu názor někoho, kdo byl třeba ve stejné situaci. Nespatřuju v tom cokoliv špatného a ani si nemyslím, že je to nějaké měřítko mé a přítelovi komunikace.

Nezlob se, ale na základě svých zkušeností s tím tak úplně nesouhlasím. Měla jsi někdy delší vztah, než je ten ve kterém teď jsi? Po třech letech stále fungují ty růžové brejličky zamilovanosti a málokterý pár má za tu dobu odžito tolik vážných problémů (nemyslím ve vztahu, ale složitých životních situací), aby se dalo mluvit o "v dobrém i zlém". Třeba to za ty 4 další roky taky budeš vidět jinak. Nebo třeba ne. Ale je pravda, že máte výhodu v tom, že se berete ještě v období právě těch růžových brejliček, to dělá tu svatbu takovou hodně romantickou.

Život není fér. Ceny nemovitostí z hlediska mladých lidí, kteří pracujou jen chvilku také nejsou zrovna fér. Svatba taky stojí zhruba 100 tisíc. Vše je dnes strašně závislé na penězích, ať se nám to líbí nebo ne.

On to všechno ví, ale bojí se, nevím proč, riskovat ztrátu nynijší práce. Zrovna teď projíždí nabídky práce, takže doufám, že se to brzy nějak posune...

Reaguji na ReyHJ:
Holka ty mě bavíš Založila jsi Deníček se svým vztahovým problémem, dostalo se Ti tu rad, které se Ti ale nelíbí, takže kolem sebe docela pěkně kopeš mimojiné tím, že zpochybňuješ vztahy těch kolem sebe. Možná pokud neumíš přijmout názor ostatních tak se radši na nic neptej, neb Ti nikdo nezaručí, že dostaneš jen odpovědi, které Ti budou po chuti. Já si za tím, co jsem psala, stojím. Myslím si, že když máš najednou potřebu flirtovat (která se objevila zničehonic), tak je to podvědomý signál, že něco není ok - buď je vztah přechozený, anebo máš pocit, že jsi si nic neužila. Mimojiné zrovna 7 let je typická doba, po které je vztah přechozený, I proto si myslím, že je to váš případ.

A Ty jsi měla kolik vážných vztahů, když jsi s tímto partnerem od 19? Já měla před tímto vztahem jeden stejně dlouhý a věř mi, po kratší době vypadal rozhodně méně idylicky než tento.

Promiň, ale nedá se paušálně říct, že po 3 letech má každý ještě růžové brýle. Ono jednak každý má jiné chemické pochody a vydrží mu zamilovanost jinak dlouho a pak se to mění i s věkem a s tím, zda spolu dotyční bydlí či ne. Pokud jsi totiž s partnerem 7 dní v týdnu (a navíc musíš řešit přízemní věci typu každodenního chodu domácnosti), tak začnou logicky růžové brýle opadávat rychleji než pokud spolu jen randíte. Stejně tak čím je člověk starší, tím víc más rovnané priority a víc ví, co od vztahu očekává. Sama to na sobě vidím, jak se lišil můj vztah ve 20 a v 26...... Jinak i za tři roky se toho dá prožít fůra, my jsme si zažili spoustu životních krizí, v podstatě vše kromě úmrtí v rodině. Růžové brýle opravdu nemám, partnera vidím se všemi jeho chybami. Ale zároveň vím, že nemůžu čekat, že ho předělám. Musím ho prostě chtít takového, jaký je. Ber nebo ench být. Nikde na světě není dokonalý partner s žádnýma chybama

Ano život není fér a proto se taky nebdueš chovat fér? Kdo jiný by se měl chovat fér než partneři vzájemně k sobě? Kdo jiný by si měl pomáhat? Ono ve dvou se to lépe táhne.....My se na financování svatby podílíme společně (BTW dle tradice by měla svatbu platit rodina nevěsty ), stejně jako jsme se podíleli na zařizování bydlení. Je to prostě náš společný život. Mimojiné se i střídáme v tom, kdo má zrovna vyšší výdělek, prostě to tak vyšlo.... Jinak svatba se dá pořídit i výrazně levněji než za 100 tisíc. Záleží jen na prioritách

Já se mu nedivím, že nechce riskovat ztrátu současné práce, ono dnes je toho dost nevyzpytatelného....

Jinak by mě zajímalo, kolik teda vydělává, že je to málo? Asi bydlíte spolu, tak to asi zase tak mizerné nebude, ne? Když zvládnete financovat bydlení. Anemyslíš si, že se do svatby nehrne právě proto, že vidí, že ty očekáváš svatbu za 100 000? Třeba kdyby stačila skromná svatba, tak už jsi dávno vdaná A zajímalo by mě, jestli ty sama tedy vedeš komplet bez jeho pomoci domácnost a stejně to budeš mít i s dětma, když očekáváš, že na vše vydělá on......

Bakalářka: Gratuluju, ať vám to dobře dopadne!
A podepisuji tvůj příspěvek tadyhle bohorovné slečně zakladatelce v plném znění.

Skromná teda zrovna nejsi, tak buď se budeš muset smířit s tím, že budeš čekat než takovou částku našetříte nebo mít malou svatbu, která tolik nestojí. Jestli všechno necháváš na partnerovi, tak se nedivím, že asi není úplně nadšený z představy, že všechno leží jen na něm.

To sice jo, ale když jsou na to dva, kteří vydělávají, tak se to většinou nějak dá zvládnout a občas je taky nutný udělat kompromis, ono málokdy je všechno ideální.

Milá bakalářko, kopeš tady jedině ty. Pokud sis všimla, tak na všechny tvé podrážděné příspěvky jsem ti neodpověděla a celou dobu ignoruji tvé věty, kde tvrdíš jak jsme nekompatibilní atd. Ignoruji, protože si nepotřebuji nic dokazovat. Vím, že to není pravda, protože 7 let vztahu je prostě 7 let vztahu. Taky jednou možná poznáš. Netuším, proč jsi tak podrážděná, nikdy jsem tu proti tobě nenapsala nic zlého co by tě mělo tak rozčílit. Pouze jsem tu řekla svůj názor, že za 3 roky nemá pár šanci se poznat zas až tak dobře. Proč sis to vzala tak osobně? To svému vztahu nevěříš, že tě názor nějaké cizí holky z internetu tak strašně urazí ?Podívej se na dadabus, od té by ses mohla nadhledu a humoru učit, namísto toho, aby ses tu rozčilovala když někdo zmíní, že 3 roky mu přijdou málo na pořádné poznání partnera. Evidentně tě to ale strašně rozčílilo, jinak nerozumím tvé potřebe do mě pořád rejpat Ale v pohodě, v dobré vůli jsem nereagovala na tyhle agresivní řeči právě proto, že vím, že když si někdo není něčím jistý, tak má tendence reagovat při každé zmínce o citlivém tématu agresivně. Tvůj případ (teď už jsem to řekla na plnou pusu, protože sis o to vyloženě řekla.)

Uživatelky si mohou pročíst vlákno a zjistí, že jediný, kdo tu kolem sebe kope jsi od začátku ty. Já nevidím, že bych tu někdy napsala někomu něco hnusného. Kopeš při každé zmínce, která naznačuje, že není ideální se po třech letech vzít. Přitom je to jen můj názor nic víc. Ty ale boucháš pěstičkama, protože podvědomě to asi víš, ale pravda se ti moc nelíbí, protože máš pocit, že ti roky utíkají mezi prsty a nemůžeš čekat ani prověřovat sílu svého vztahu. Sama jsi to ostatně napsala. Že když jsi poznala partnera v šestadvaceti, tak už nemáš moc času. To je mi líto, ale já ti za to nemůžu. Tak se prosím uklidni a přestaň pořád vyšilovat jen proto, že někdo nemá stejný názor jako ty.

Přitom já to tak vůbec nebrala, každý ať si to udělá jak chce. Řekla jsem na to jen svůj názor a ten jsem napsala slušně, takže nevím proč z tvé strany tolik emocí. Připadáš mi nějaká podrážděná a možná to pramení právě z té tvé nejistoty.

My spolu taky bydleli po půl roce a ta zamilovanost tam po těch 3 letech byla stále. U vás ne?

No tak nejsem s ním od 19, ale 20 a předtím jsem měla ještě další vztahy (roky). Ale žádný netrval samozřejmě 7 let. Ve školce jsem fakt nezačínala.

Důvod proč mám potřebu flirtovat tu právě nastínila dadabus. Tím, že jsem s předchozími partnery nebyla nikdy dlouhých 7 let, tak se vlastně nikdy nevytratili počáteční motýlci v břiše.

Ale když už jsi s chlapem dlouhých 7 let (Taky jednou snad poznáš. Držím pěsti.), tak se jaksi můžeš stavět na hlavu a počáteční tajemství a motýlky v bříšku jako na začátku už tam nejsou. A to by bylo úplně s každým partnerem, ať by byl sebelepší. Každá zamilovanost se časem promění v lásku, ale motýlci v břiše zmizí a to je to, co mi chybí. Je to velice, velice jednoduché. A řeším právě to dilema co s tím, protože nezahodím dlouholetý vztah a silnou lásku právě pro ty motýlky.

Ty ty motýlky v břiše taky nemáš (když tvrdíš, že už nemáš růžové brýle), ale zřejmě ti nijak nechybí a nebo jsi je svým partnerem nikdy ani nezažila, takže třeba nemáš ani srovnání a jsi s ním tak nějak z rozumu, protože si rozumíte a právě kvůli toho, že máš pocit, že už nemáš čas a nemůžeš si moc vybírat.

Až na to, že tím jsem nemyslela, že nejsem fér k němu. Ale že ceny nejsou fér atd. a je třeba jednat rychleji...rychleji hledat práci.

No takže tak. Nechtěla jsem být moc upřímná, protože jsem se tě nechtěla dotknout, ale ... Necháme to tak. Téma uzavřu, fakt nemám zájem se tu s tebou dohadovat.