Nerovnost ve vztahu

Reaguji na Valetta:
Bingo
Ne vše se druhému líbí a může se projevit, ale je potřeba tolerantnost, důvěra, komunikace, ohleduplnost, ujištění a porozumění.
Dělat si vše po svém a mít partnera na salámu je sice řešení, ale nikoliv k tomu jak vztah posílit či posunout dál.

A proto je nejideálnější na své kamarády a přátele nezapomínat ani v začátcích vztahu Já je nevytěsňovala ni v době nejintenzivnějšího randění, nevím, proč bych si cca jeden večer v měsíci nemohla vyrazit sama.... Dle mého je to prostě v nastavení lidí a v tom, nakolik jsou vyzrálí a kolikátý vážný vztah to je. Já v prvním vztahu přátele absolutně vytěsnila, což se mi po rozchodu vymstilo, takže dnes už mám přístup jiný.....
On základ je prostě zůstat ve vztahu stejná, nechovat se najednou jinak. Pak nepřijde žádné vystřízlivění ve stylu - jakto že najednou začínáš měnit své chování, něco za tím je!
Noa druhý základ je prostě normálně komunikovat.

Já si teda myslím, že tohle se děje hlavně po narození dítěte, osobně sestěhování jako zas až tak velkou změnu nevidím. Ale je fakt, že já programově nejsem opečovávající typ

a nebo u lidí, co neměli drive vlastní bydlení.

Já se taky od rodičů odstěhovávala až do bytu s přítelem, předtím jsem vlastní domácnost neměla a stejně mě to nesemlelo Ale jak říkám, mě domácnost spíš otravuje programově A přítele jsem na to upozorňovala od začátku, aby věděl, do čeho jde

Mě prostě přijde, že problém je v tom, že spousta holek neumí být ve vztahu zejména ze začátku upřímná a hrají si na to, co nejsou. Sama jsem taková trochu byla, nedokázala jsem se svým ex komunikovat a pak to šlo do háje. V současném vztahu jsem byla od začátku 100% upřímná a nic jsem nezastírala, takže nemohl přijít žádný výrazný šok

souhlas, pokud něco nechci dělat celý život, tak to nedělám s novým chlapem, protože ho to jen zmate ....

Nesouhlas. Ne že by to někteří lidé nedělali, ale neplatí to přece pro všechny. To, že jsem se přestala stýkat s lidmi jednu dobu, nebyla žádná přetvářka, já prostě chtěla být doma, naopak párkrát jsem šla ven, i když se mi nechtělo a stejně jsem akorát myslela na to, že bych radši byla s přítelem, v novým bytě na novým gauči a koukala se na film, což jsme předtím prostě dělat nemohli, protože nebylo kde Takže spíš to, že jsem někam šla (aby si kamarádi neříkali, že jsem zblblá ze vztahu a kašlu na ně, což byla de facto ale pravda), byla přetvářka a dělala jsem to na sílu. Z toho člověka prostě dostane až čas.
Jak se bude člověk chovat ve vztahu závisí na spoustě proměnných, a nemůžete to podle sebe vztahovat na všechny ostatní a dělat z toho závěry.

Reaguji na bakalářka:
Abych to upřesnila.. "vytěsnit" není úplně správná specifikace v našem případě. Mám poměrně časově náročné hobby, s přáteli jsem se tedy setkávám při této činnosti, jen málokdy s nimi zajdu třeba na skleničku. Často mi do toho vlezlo něco jiného (rodinná oslava, dlouho plánovaný výlet, stěhování, opravy atd.), avšak teď v zimě je toho méně, takže se ukazuji častěji.
Partner to postupně začal chápat a brát na vědomí, chce to čas než se vše ustálí a srovná.

Ve vztahu člověk zůstane stejný, jen společné bydlení navrší další povinnosti, které je potřeba někam vtisknout. Dřív mi bylo jedno kdy a co nakoupím a sama jsem se rozhodovala jestli to počká, teď beru ohledy i na druhého, kterému prostě nemohu říci "dneska jíst nebudeme" nebo "zítra si vem kanystr, vyplácala jsem kompletně benzín" ..zůstane v podstatě jen charakter/osobnost, vše kolem včetně původních zvyků se velmi často změní.

máš žárlivého přítele, který tě musí mít pod kontrolou, jednoduché Otázka je, jsi v tomto vztahu spokojená? Až si na to odpovíš, zřejmě tě napadnou i další řešení...

Tak se tu rozjela debata..Ano, muj chlap je žárlivej...to jsem poznala už dávno, jen on si to stále nepřipouští...Já co jsem s ním jsem pochopitelně začala žít trochu jiný život, noví přátele apod...Moji kamarádi -ženy jsou většinou nezadane, čili mě už neberou, chlapi by vyraželi ake to se trochu cukám já, odcházím v časnejšich hodinach dom apod, taky se stalo, že mě pozvalu /na akci a já byla zrovna pryč s partnerem, pak se to opakovalo cca za měsíc a pak něco se mělo konat a mě už nikdo věďet nedal, což chápu na jednu stranu a na druhou mi to přijde líto..jenže vždy to bylo v blbý době a nešlo s tím nic dělat...no a s tím chozením ven,on nedokaže zkousnout, že bych mohla sama, nebo nedejbože s kamaradem...jako šla jsem,/chodím ale ne tak často jak bych asi chtěla a snažím se být "hodna" a když je na pracovní cestě apod tak toho nevyužívam, prostě nechci delat zbytečně zle...spíš mi pak vadí jeho oznamovací ton když on někam jde a naposled mě asi trošku vytočilo jak jsem řekla mám večírek a on hned tak já pujdu do hospody...jakože mi přišlo že nemůže být doma taky jednou večer doma sám...a nejsem žádná semetrika co zakazuje, to fakt ne...A pak mi zajímalo jak je to u vas...

Tak s nádrží je to jasné, ale s tím jídlem mi to přijde přitažené za hlavu. To, že já někam jdu neznamená, že chlap nebude jíst - tak si holt nakoupí a něco k jídlu udělá sám.....
Dokud na mě doma nečeká malé dítě, které se samo o sebe nepostará, tak jsem stejně svobodná jako když jsem bydlela s rodičema. Domácnost se nezblázní, navíc jsme na ní dva tak co.
Mě třeba fakt většina zvyků zůstala, ale je fakt, že já ani doma neměla mama hotel
Reaguji na Valetta:
jasně, že se nedá zevšeobecňovat, ale situaci, kdy holka v bezhlavé zamilovanosti odhodí svou osobnost, vykašle se na přátele a točí se jen kolem toho chlapa znám jak ze svého okolí, tak i virtuálně odtud. |Překvapivě to nikdy nedělá dobrotu, protože každý se diví, když se ten druhý najednou úplně změní.
Já naopak co spolu bydlíme tak vyrážím s kamarádkami a kamarády ven častěji, protože vím, že se večer vrátím domů za ním a že nám žádný čas neprotýká mezi prsty A možná je to i tím, že se blížím do věku pořízení si dítěte a tak si chci užít dobu, kdy ještě mám víceméně volnost a nemám odpovědnost za někoho, kdo se o sebe sám nepostará a je na mě závislý.
Reaguji na Peitho:
Musíš si s ním o tom narovinu promluvit. Mě by ani nevadilo, že jde ven tehdy kdy já, ale že mu vadí když chodím já. Tak si spolu promluvte a uvidíš. Já za sebe bych s takovým žárlivcem žít prostě nedokázala.
A bacha na to "snažím se být hodná" - to je přesně to potlačování sama sebe, co vede do záhuby.....

Reaguji na bakalářka:
Ano, samozřejmě.. pokud máte možnost si po práci oba nakoupit. Bohužel jediné co je u nás otevřené nonstop je benzínová pumpa - proto to takto máme a v týdnu nakupuji já

Rozdělení povinností ale není totéž jako dělit si svobodu, měla by být mezi partery rovnoprávnost a tolerance - o níž jsem psala výše.

Jasně, že se tohle děje, ale tohle není přece předmětem tohoto deníčku. To, že člověk tráví a chce trávit určitou etapu svého života víc s partnerem než s kamarády není synonymum pro odhazování vlastní osobnosti. Nějak se v tom moc šťouráte a zacházíte do extrémů To bych už rovnou mohla šťourat i do tohohle (i když vím, jak to myslíš):

V každým vztahu, dřív nebo později, člověk sem tam část sebe musí potlačit. Už jen to, že se dělají kompromisy znamená, že každý z partnerů ustoupí částečně ze svých požadavků a tím "potlačí" sám sebe. Žádní dva lidé se nemůžou úplně shodnout a chápat se a rozumět si na 100%, takže to částečný potlačení je pro dobro věci potřeba. Třeba já se musím někdy snažit být hodná, protože kdybych nad sebou nepřemýšlela a nekontrolovala se, mám tendence být sobecká a manipulativní. Nehledě na to, že po dvou až třech letech mi začínají v každém vztahu choutky na jiný chlapy, a kdybych byla sama sebou a nepotlačovala sama sebe, tak....
Ale takhle daleko asi zacházet nechceme

Problém dnešní doby všeobecně. Mám chlapa tak se z něj po.se.ru a potlačím radši své vlastní já, jen abych si ho za každou cenu udržela.

No to určitě prosím nemluv za ostatní jen za sebe.Cokoliv potlačovat je nepřirozené.

Asi to zbytečně dramatizuješ.I ten druhý má ruce a může dojít na nákup a to , že si jednou namaže kus chleba ho taky nezabije .O ostatním ani nemluvím. Zase není třeba vytvářet dojem nepostradatelnosti. Protože jaký si to kdo udělá takový to má.

Takže ty nikdy neděláš kompromisy? Protože jestli jsi někdy nějaký udělala, tak jsi potlačila část své potřeby a chtění ve prospěch toho druhého. Takhle jsem to myslela Psala jsem to v určitým kontextu a tys z toho vytáhla jen jednu větu.

Bakalářka označila jako potlačování osobnosti to, že holky zůstávají s partnery často víc doma než že by se šly bavit (přitom to často dělají dobrovolně a rády, protože v určité fázi většiny vztahů se to děje tak nějak přirozeně). To mi připadalo jako extrémní názor a tak jsem přidala svůj extrémní názor na téma "potlačování osobnosti", což de facto dělá každý trochu, pokud chce mít poklidný vztah, který prostě je o kompromisech (a co je podle mě kompromis jsem napsala výše), protože dva lidi se nemůžou na všem 100% shodnout, to je prostě nemožný

Uff, kdybych mluvila, tak se to ze mě jen sype, ale to psaný slovo je nějak těžší...

Myslím, že jsi to přesně uhodla