Ani nevím čím začít, mám pocit, že jsem ve svém životě vše podělala, že jsem největší looser. Možná, že někomu by to nepřišlo, ale mě jo. Často mě napadá, že jedině kdybych se zabila, tak budu mít klid. Možná za to z velké části mohou mé vysoké ambice a cíle a nejspíš i perfekcionismus. Nicméně jsem nikdy nedosáhla toho, co jsem chtěla. Možná jsem se moc upnula na vzdělání, jeho nutnost atd
Částečně jsem vystudovala jeden obor (mám bc.), ale není moc perspektivní a neuspokojoval mě. Začala jsem tedy studovat jiný obor (úplně od píky) a ten jsem podělala, budu muset prodlužovat a nevím, jestli mě vezmou na navazující studium… Kdyby mi šlo jen o titul, tak už jsem VŠ vzdělání mohla mít…
Mám sice přítele, ale je to takové divné. Je můj první a já se změnila, chtěla bych zažít ten pocit, že má o vás někdo fakt zájem, že vás chce a ne jen na jednu noc…
Poslední dobou, ale to už je delší dobu, mám též pocit, že přicházím o své přátelé i koníčky. Pravda koníčky zanedbávám, ale přátele ne! Navíc žádné nové přátelé ani nemám.
Často se mi nic nechce, nevidím v tom smysl, možná jsou to i deprese. Nejsem šťastná, už ani skoro nevím, jaký je to pocit. Paradox je, že si uvědomuji, že jsem zdravá, mám milující rodinu i přítele, a přesto vše nejsem šťastná...
Tady jsem se chtěla vypsat,poslechnout si radu a pohled někoho jiného…



Poslat SZ
Galerie obrázků

Věřím tomu, že mi stačí jen nějaká maličkost, aby mě to zase nakoplo do života, ale vůbec nevím co, všechno z čeho jsem kdy měla menší či větší radosti mi najednou přijde jen jako rutina, stereotyp, nutnost, která se musí udělat :-/ Před přítelem se snažim nedávat nic najevo, chodí do práce, takže když přijde, myslí si, že všechno co jsem vždycky dělávala dělám během dne, nepořádek nijak neřeší a že skoro nevařim a nikam nechodim, tak vysvětluji popravdě, že se mi nechce - víc to nerozebírám, nechci mu přidělávat nějaké starosti.
Ne, vážně- já nevím, na to jsou tu určitě povolanější, někdo, kdo si opravdovou depresí (nemocí, ne "blbou náladou") sám prošel, tudíž ví, jaký má počátek a průběh. Já jenom vím, že když je to opravdu deprese, tak to by ti nepomohl žádný vnější podnět, protože bys nemohla ani ráno vstát z postele a nějak fungovat- a bylo by ti úplně jedno, že je venku třeba sluníčko. Jinak bych řekla, že deprese se jako nemoc může asi "rozjet" bez nějaké vnější jasné příčiny.