Nešťastná, nesebevědomá, prázdná - deprese?

Tak to je téma přímo pro mě... Chtěla jsem sem taky něco podobného napsat. Taky mě nic netěší, nebo spíš málo co Připadám si jako prázdná schránka. Nic ve mě. Jenom cítím úzkost, vztek, smutek a stres. Najednou se mi stáhne žaludek a tak nějak celý vnitřek a já nevím, co mám dělat. Připadám si, že snad vyletím z kůže! Já snad začnu chlastat nebo nevíím...
Ted jsem se vrátila z dovolené. Byla jsem tam s kamarády, ale přišla jsem si tam příšerně osamělá! Neměla jsem tam žádnou spřízněnou duši, tak mi pak bylo z toho smutno. A ted jsem se vrátila, a když se mě někdo ptá, jaké to tam bylo, tak nevím! Nemám žádné pocity. Bylo to tam strašně hezký, moře, města, památky, ale... Už je to delší dobu, co mám pocit, že jde všechno kolem mě a nic se ve mně neusadí. Žádné prožitky, maximálně ty negativní.
Už přes tři roky jsem nebyla zamilovaná s strašně mi to už chybí. Ale zároven mám strach, že už žádnýho kluka nenajdu, protože prostě normální chlapíci vymizeli! Přijde mi, že mě každej akorát využije, utře si do mě kecky a táhne dál
Cítím se bez energie, na nic nemám chut, nic mě nebaví. Maximálně mi hlavou táhnou nápady, ale nemám energii, abych je uskutečnila.
Hrozně mě to trápí, protože to bolí. Ty vnitřní pocity a vědomí, že si neumím pomoct. A od té doby, co jsem se vrátila z dovolené, brečím jak želva. Minimálně jednou denně, i když mě to aspon trochu uvolní. Přitom jako taky mám všechno, co potřebuju, nikdy jsem nestrádala, zdravá jsem, práci mám, školou jsem proplula bez problémů... Si vzpomenu na Slunce, seno, když Růžičková povídá - Vy taky nevíte samou roztažeností, co byste do tý huby dali! Že by? Už jsem uvažovala o návštěvě psychologa, ale nevím, jakého vybrat a taky se u některých platí strašný peníze!
A ted mě kamarádka přivedla na myšlenku, jestli to není z antikoncepce... Beru ji už 8 let.
Na sebevraždu nemyslím, ale kolikrát si říkám, že nechci být...

Reaguji na LauraT: Přesně to jsem myslela, díky!
Reaguji na Kollyasek: To je mi líto, musíme s tím zabojovat!

Reaguji na Jacquelina:
No a co ta antikoncepce? Já o tom začnu docela uvažovat, že bych ji třeba zkusila vysadit... Stejně kluka nemám, beru to z pohodlí.

Reaguji na Kollyasek: Tak já beru antiko taky osm let v kuse, přítel je proti, abych do sebe cpala takové svinstvo, tak jsem už uvažovala o jejím vysazení (i když mě nenapadlo, že by to mohlo mít něco spoelčného s mým duševním stavem), mluvila jsem o tom s dr. a ta mě zase přesvědčila, ať jí beru dál, docela se bojím, co to se mnou udělá, až ji vysadím, kdybych začala mít ještě starosti zdravotního rázu, tak mi to asi moc nepřidá

Reaguji na Kollyasek: Zkoušela jsem k tomu něco najít na netu, fakt mě nenapdalo, že by to spolu mohlo souviset, ale asi opravdu ano..
Třeba tady
Reaguji na tyweee: Meduňku má mámá na zahradě, třezalku má za barákem na louce, tak to zkusím posbírat

Holky, některé druhy antikocepce mohou mít u jedinců (protože každý jsme oprvadu originál v tomto) opravdu vliv na psychický stav a zdravotní samozřejmě také. U mne to byl extrém a to stačilo braní přes rok...takže už ji neberu, je to pohodlné, ale já nikoho stejně nemám. Je pravda, že jsem to konečně já, ale deprese mi zůstaly, protože problém u mě je jinde. A navíc ještě do toho musím řešit, že nemám cyklus a neví se proč, protože hormonální testy mám v pořádku, takže žádná vyvolávačka. Všichni, že to může být výkyvem váhy (zhubnutím), ale já tomu moc nevěřím...takže super....Věřím, že to bude brzo ok a já si konečně ze všeho oddychnu. A buďte rády, že nemusíte řešit obdobné problémy, protože i když mám prázdniny musím řešit X věcí, místo toho abych si užívala a oporu v podobě přítele jako vy nemám.

Jestli můžu doporučit,pořiď si knížku The Secret - Tajemství ( vychází i Tajemství pro mladé).Nebudu tu vypisovat o čem kniha je,jen řeknu,že mi dost pomohla a mám díky ni pozitivnější myšlení a jiný pohled na svět Myslím,že existuje mnohem lepší řešení,než do sebe cpát prášky (můj názor)

já nevím proč na každé diskusi . když někdo napíše , že se cítí vycucán a tak nějak neví co se životem a je bez nálady jsou mu ihned od ostatních jako jediné možné východisko doporučovány AD či jiné uklidňující medikamenty . To si jako každý myslí , že když si zobne jednu globuli bude po problémech a navrátí se slastné pocity? Podle mě , když se člověk"necití" a je otupen životem znamená to, že je nutno v životě něco změnit, protože radost ze života pramení především z našeho přístupu k sobě samé .

Holky musíte vědět o čem mluvíte, měla jsem něco podobného AD jsem odmítala přes půl roku, Tajemství jsem viděla a četla několikrát, v něčem mi fakt pomohlo. Ale teď necelé tři měsíce nakonec AD mám a naštěstí správné hned napoprvé...z počátku ty stavy hrůza, ale teď o mnohem lepší...chybící serotin ti jen tak něco přímo nedodá.

Děvčata, ten serotonin se sám nevytvoří, když není, tak prostě není a je třeba ho vytvořit
Já se jednou ráno vzbudila a nemohla jsem vstát z postele..z ničeho nic. neměla jsem sílu, nevěděla jsem, proč bych měla jít do školy, nic jsem nechápala, brečela a byla totálně zmatená..šla jsem k psychiatrovi, dal mi AD a už se to veze několik let..
je třeba umět rozlišit špatnou náladu, zimní období apod a depresi. Deprese je nemoc a musí se léčit.

Jenže když se člověk takhle cítí bez příčin, v období, kdy by měl být šťastný avš ese mu daří (tak tot řeba bylo u mémmamky), tak to většinou deprese na AD je Já mámt řeba ted problematické období, nic moc se mi nedařilo a je tedy jasné, že mé pocity vycházejí z toho a že to deprese prostě není. Vždycky by to chtělo brát v kontextu a faktem je, že lepší je poslat člověka k psychiatrovi (neříkám hned pro AD ale alespoň konzultaci) než mu říct, aťs e s tím vypořádá sám a ona pak může skončit třeba u sebevraždy

No, mně taky Secret, ani Čtyři dohody, ani Miluj svůj život apod. nopomohly. Všechno jsem to znala a četla ještě před depresí, tenkrát mě to oslovilo, a hodně mi to dalo. V depresi nic takového člověk ale není schopen vstřebat.

Tedy pokud jde fakt o depresi, a ne o přechodný splín.
V depresi není vůbec chuť něco takového číst, natož vnímat to poselství...byť by bylo sebepravdivější. To prostě uši slyší, ale do duše to nedolétne.

všechno má svou příčinu , ne každý člověk má jen proto, že je skleslý a bez nálady automaticky hned deprese a nutně potřebuje AD.Ano klinická deprese je něco úplně jiného , ale bohužel poslední dobou vidím, že spousta lidí zaměňuje obyčejné stavy nevyrovnanosti , špatné nálady a nespokojenosti za depresi- což je špatně.

Ano, to je pravda, ale to jde mnohdy těžko odlišit.
Já třeba neměla klasickou klinickou depresi. A přesto jsem se máilem zabila.Někdy je k tomu jen krůček.

Obávám se, že vstupem do psychiatrické ordinace si nevykoledujeme nic jiného, než AD nebo uklidňováky. Doktoři prostě léčí léky.

Začala bych proto vždy spíše klinickým psychologem, který by závažnost stavu měl umět posoudit, a případně pro léky pak poslat.

S depresí nemám zkušenost, ale přítel měl nějaké jiné psych. problémy a pročetli jsme dost diskuzí - a přišlo nám, že AD se předepisují na každou špatnou náladu, ne jen na ten chemický problém. Nebo jsme narazili na dost případů, kde AD sice pomáhá, ale jakmile ji člověk vysadí, tak je na tom stejně, jak na začátku. Asi i tvůj případ, když píšeš

To mi na tom přijde nejvíc nebezpečné - že pak člověk věří víc práškům a doktorům, než svojí (přirozené) schopnosti se vyléčit.
A když tělo serotonin netvoří, tak to nemusí znamenat, že toho není schopné (?) - to by bylo asi na delší diskuzi.

Reaguji na mikkýsek:

Nebo to (kromě té deprese) může být zapadnutí do stereotypu..a nebo člověk podvědomě cítí, že to, co dělá není to, co by ve skutečnodsti chtěl - a to se mu pak může dařit na co sáhne, ale bude mu chybět něco víc. Úplně se mi vybavila knížka Veronika se rozhodla zemřít.