Nízké sebevědomí

červík
naprosto s tebou souhlasím je to smutný,ael bohužel je to všechno pravda..

Taky mám problém se sebevědomím a může za to asi taťka.Posledních asi 7let pil a i když byl na léčení a chtěl se léčit tak se mu nepodařilo s tím přestat..nikdy tam ani nebyl celé 3měsíce,protože to nemohl vydržet..to,co se vždy dělo doma mě strašně poznamenalo..každý den od rána do večera jsme slyšeli samé urážky,vyčítání,strach co zas udělá,psychické i fyzické týrání..když neměl alkohol měl halucinace..viděl lidi,kteří neexistovali,povídal si s nimi..ale když ještě nebyl dlouho a bez alkoholu celkem vydržel byl to úžasný chlap,ale ty urážky a ponižování na to nezapomenete..k tomu ve škole sem díky tomu se cítila méněcenná,že jsem ošklivá,mám malé prsa..takoví ti blbečci ze třídy se mi samozřejmě smáli..nebudou se přece smát spolužačce,která má sebevědomí,i když neměla prsa,ale budou se přece radši smát mě,protože se neumím bránit a ví,že to jen tak nepřejdu a budu se tím zabývat a trápit..před 19 měsíci jsem začala chodit s tím nejlepším klukem na světě,který i přesto,že jsme měli blbé období a hádali se snad týden co týden vždy kvůli blbostem,že se jeden z nás urazil nebo se ho něco dotklo tak se mnou pořád je..i když tatka v opilosti ho vyhazoval nikdy mi to nevyčítal,byl při mě,byl tu když sem ho potřebovala..tu snad nejhorší část života i u nás ve vztahu máme za sebou a ted máme tak krásný vztah,že bych štěstím brečela..díky tomu,že cítím,že mě miluje tak mi dodává tak velkou odvahu,ale pořád to podcěňování tu je..třeba i když mu koupím dárek..může mi 100krát říct,že mu udělal radost,ale já si stejně myslím,že to není nic extra,že jenom kecá a pak se ak trápím..hádky jsme se už naučili řešit a to je hlavní..vždy sme si po hádce za chvíli nebo na druhý den sedli a promluvili si o tom a myslím si,že ta komunikace je strašně důležitá,protože lidé se podvádí proto,že jim něco chybí,ale nedokáží být tak upřímní a říct to tomu druhému..letos v srpnu mi tatka umřel ve 40letech..nemůžu se s tím pořádně vyrovnat,i když byl takový jaký byl a ubližoval nám..naštěstí mám ale přítele,který mě strašně podrží když padám a nevyměnila bych ho za nic na světě..díky němu bych nebyla ani tam,kde jsem ted..díky seběvědomí se ale strašně bojím,že by mě mohl někdy podvést,opustit..ublížit..je spousta lidí co se chovají jinak když spolu chodíte a pak jinak když spou třeba žijete a toho se do budoucna bojím..ale věřím Míšovi,tak snad to takhle špatně nikdy neskončí mezi námi..jedno vím ale jiste,že takhle nikdy nechci skončit..jak na pozici otce tak mamky žít s někym takovym..

hafatko
je mi líto, jaké máš zkušenosti z rodiny... sice to slyšíš asi často i v jiných souvislostech, ale všechno zlé je opravdu k něčemu dobré. ty teď moc dobře víš, jakého partnera pro život chceš, můžeš se poučit od rodičů. na co bych jen upozornila je to, aby ses na partnera příliš neupínala. nestaň se na něm závislá, nikdy nevíš co se stane. netvrdím, že budete mít někdy nějaké vmoc vážné problémy nebo tak, ale co kdyby. ty jsi v první řadě individuum, žiješ svůj vlastní život a jen a jen na tobě záleží, jakým směrem se bude ubírat. užívej si chvíle s přítelem, žij přítomností, netrap se budoucností. jsi krásná mladá holka, co má celý život před sebou. věř mi, že by se našla spousta lidí, která by s tebou hned měnila. takže hlavu vzhůru

alous
děkuji..tu větu slýchávám až nezdravě často,že vše zlé je pro něco dobré a asi na tom něco bude pravdy,ale strašně mě to mrzí,že muselo vše tak špatně skončit..s přítelem si navzájem dost pomáháme když můžeme nebo spoustu věcí děláme společně,ale přesto se snažím být hodně samostatná...vím,že nikdy nevím co bude..rozcházejí se páry co spolu byli i 10 a více let,ale my na tom nemyslíme..někde tam vzadu to je,že něco takového nastat může,ale ted to neřešíme,protože se snažíme i ty drobné hádky vždy vyřešit abychom se poučili co jsme udělali špatně a vydrželi spolu dlouho...

hafatko
to je ten správný přístup

Dnes jsem se na servru novinky.cz dočetla toto:

"Podle doktora Cimického na posílení sebedůvěry dobře funguje, pokud o sobě dotyčný přestane prohlašovat negativní věci a naopak uzná, co je na něm fajn, nebude si spílat za to, co se mu nepovedlo, připustí, že ne vždy musí všemu rozumět, nebude se hrabat v minulosti, ale bude hledět do budoucna a nebude si dělat starosti z věcí, které nemůže ovlivnit. Také je důležité mít ve své blízkosti někoho, komu může věřit."

Tož, pojďme to zkusit.

Koukám, že jsem tady správně. v pátek jsem kvůli svému pocitu méněcennosti a že si pořád potřebuju něco dokazovat ztratila pár lidí. ale na druhou stranu si říkám, že kdyby jim na mě záleželo opravdu, tak to tak nedopadne. vím, že to na ně nesmím svádět a hledat chybu u sebe, ale hrozně mě štve, že se třeba pro kamarády a bývalý umím prostě rozkrájet, abych se jim snad zavděčila či co.

Ach joo, v mnoha příspěvcích jsem se úplně viděla...
Před necelými dvěma roky jsem se seznámila s přítelem. Je o 12let starší jak já. V té době měl přítelkyni, ale rozešel se s ní...Po dvou měsícíh jsem otěhotněla. Rozhodli jsme se pro miminko, nyní máme deseti měsíční princezničku. Musela jsem ukončit studium, takže mám pouze základní vzdělání...Od nového školního roku budu pokračovat ve studiu...
Ale k věci. Od doby co jsem s ním, tak trpím strašně nízkým sebevědomím, až si říkám, že jsem zralá na psychologa/psychiatra. Dříve to bylo v pohodě. Sice jsem si o sobě nemyslela, že bych byla krásná, ale neřešila jsem to.
Teď si kolikrát řed zrdcadlem řeknu, že jsem pěkná, sluší mi to. Jenže jsou dny, kdy prostě brečím, že jsem hnusná, atd...(a neni to jen kvůli vzhledu, ale říkám si, že nic neumím, mám jen základku, jsem neschopná máma, atd...) Jinak od mnoha mužů vím, že se jim líbím, vím, že spousta chlapů mě obdivuje, atp... Jenže prostě nedokážu se změnit.
Začalo to hlavně tím, že ještě než jsem zjistila, že jsem těhotná. Byli jsme s přítelem a partou kamarádů na chatě. Jeden večer jsme byli na nějaké zábavě tam... Naproti nám u stolu seděly nějaké slečny, ani jedna nebyla hezká. Ta jedna byla snad starší 35ti let...
Koukala jsem po příteli a zjistila, že neustále kouká po jedné z nich. Přemýšlela jsem po jaké. Myslela jsem úplně jinou. Nakonec z něj vylezlo, že koukal po té nejstarší. V posteli mi pak řekl, že se mu líbila... Druhý den jsem jen plakala a byla zklamaná.Ale odpustila...A tak to bylo vždy, nikdy jsem mu nedokázala, že dokuážu být tvrdá a nenechám si věčně ubhližovat...
No a od té doby se to se mnou jen veze. Ještě na té chatě, byli jsme tam týden,. Musel v pátek jet domu k dr. Stavili jsme se i doma, leželi jsme spolu a tak se nějak bavili. A on mi řekl, že nedávno zrovna myslel na svou bývalou (je zdravotní sestřička), co asi tak dělá v Německu (byla tam u kamarádky na brigáde)...
Když někde jsme, tak neustále sleduji přítele, zda nekouká po jiných ( ví, že mi to vadí, tak když je se mnou, tak nekouká.Jsou okamžiky, kdy mrkne. Ale vím, že když je v práci- je policajt, tak kouká po každé slečně)... Vadí mi, když se mu líbí jiné slečny... Ptávala jsem se ho třeba, zda se mu líbí ta a ta.. A to byla největší chyba... O jedné (slavné) řekl, že je nejkrásnější ženská z ČR, o druhé (též slavné), že má krásné oči a krásnou pusu. A líbí se mu dalších milion ženských... Když pak vidím někde ty, co se mu líbí, tak úplně pěním, nechci aby koukal na ten časák, atd... To samé když někde vidím nějako pěknou ženskou, hned si říkám, co se mu asi honí hlavou (jistě, že je krásná, že by takovou chtěl mít, atp...).. Jsem schopná na to myslet celý film, když tam je nějaká pěkná herečka, co by se mu mohla líbit...
Když jsem byla těhotná, zvětšila se mi prsa snad o 3čísla... On mi jednou řekl, že mi nějak ty prsa povadla, že je mám až na břiše... A to sama musím říct, že v té době jsem se sebou byla maximálně spokojená. Prsa jsem měla krásně pevná...
Pak mi jednou řekl, že mám zapadlé oči, jedno menší... Prostě sráží mě títmo ke dnu. Někdy jsem mu řekla, že mě málo chválí, že se mu na mě nic nelíbí.. A on mi pak říkal, že jsem krásná, nejkrásnější... Jenže je to vždy když ho upozorním, že tohle je ten problém...
Zrovna předevčírem jsem říkala, že mám vytahaná prsa a on mi říká, však to máš z toho, jak si je furt taháš.. Přitom já si prsa netahám, nejsem blb...Děsně mě to zamrzelo... Když jsem se ho ptala, jak to myslel, byla jsem opět blbec, kterej si tohle vymyslel... On si nepamatuje, že by něco takového řekl (a tak je to vždy a se vším, dělá že si to nepamatuje, já jsem si to vymyslela, udělal to naschvál, atd...)... Neustále se hádáme, nebýt malé, tak už se seberu a jdu... Já jsem úplně v háji z toho všeho, prostě trpím a nevím co s tím...
Mám to hlavně z toho, že ostatní se mu líbí, všechno jim sluší, ale já jsem ošklivá, mám škaredé oči, malá, vytahaná prsa. Snažím se mu ukazovat jak skutečně vypadají ty jeho ideály co vidí v TV... Jenže je mi to houby platne...
Já mu nevěřím ani slovo, a tím pádem je to tak, jak to je...

Špatný přístup, všichni muži koukají po holkách - vlastně by bylo divné, kdyby nekoukal... Přestaň jej neustále sledovat a máš po trápení...

No, ale vybral si Tebe a né jiné slečny, ne?

Takhle jednají chlapi, když na ně ženy moc mluví a oni pak odpovídají bez rozmyslu, automaticky...

Pokud svému partnerovi nevěříš a děláš doma dusno, tak se nedivím, že jde váš vztah do kytek... A bude to horší, pokud nezměníš svůj přístup a své majetnické sklony, promiň...

Tak to jsem taky dělávala a doplatila jsem na to! Měla jsem jen jeden vztah, kterej mi zničil sebevědomí, podlomil mi nohy, dlouho jsem se z toho nemohla dostat... i když ještě ted si vzpomenu na to že je se svou novou holkou, i když si nemyslím že by byla hezčí nebo nějak lepší než já, ale je s ní... To někdy dost zabolí a říkám si jaká jsem nula, neschopná....
Každopádně si říkám že až budu mít další vztah, tak se vykašlu na to co ten kluk dělá, když bude chtít jinou, ať si za ní jde... Budu sobec ve vztahu, jinak to nejde

Jinak já mám problém v tom, že nic neumím, nedokážu se bavit, nejsem nějak pěkná.... Chtěla bych aspoň jednu věc umět... dřív mi kluci říkali že mám pěknej hlas.... ale poslední dobou se jim zdá normální, takže ani ten hlas nemůžu mít vyjímečnej Proč musím zrovna já být ta obyčejná, nudná, nezajímavá, neschopná.... Nemám žádné kamarády, žádnou spřízněnou duši, které bych mohla všechno říct Třeba ségra vždycky chce někam zajít, ale když já chci, to jen že nemá čas, teď nemůže... a pak se diví že i já odmítám.... Chtěla bych být aspoň pro nějakou osobu v životě důležitá, aby se zajímal někdo jak se mám, co dělám.... Je mi někdy tak smutno ... že mě nic nebaví, nedokážu nic dělat, ani hrát hry na PC, něco doma uklidit, něco si přečíst....

No, asi zásadní rozdíl bude v tom, že jej tolik nesvazuje a nedělá dusno...

Ano, tohle funguje.

No, a co s tím začít něco dělat? Třeba pro začátek změnit své negativní smýšlení o sobě samé?

Mě pohřbil sebevědomí bývalý přítel. Ze začátku vztahu mě neustále srovnával se svoji bývalou, hlavně teda v posteli, to podle něj byla sexuální bohyně, zatímco já jsem měla spíš negativní zkušenosti a tak trvalo trochu dýl, než získal moji důvěru... Ale byla jsem zamilovaná, tak jsem to překousla. Pak jsem zjistila, že měl snad na všech internetových seznamkách inzeráty, že hledá "nezávazné rozptýlení"... V té době kleslo moje sebevědomí na nulu a já se pořád srovnávala s ostatními a to ostatně dělám do teď

Madlenka84
Ježiš! To byl ale *****! Takový ten internetový ubožák, který hledá šlapky. Zkus někdy takovým odepsat a zjisti, co chtěj. Nevím, jak ty - ale mne se z těchto dělá špatně.
Najdi si někoho citlivého a emočně založeného. Jestliže tě bude mít upřímně rád, budeš jej opravdu přitahovat - nebude řešit sex, ale milovat se s tebou. To pak bude on, kdo se bude snažit, aby pro tebe udelal to nejlepší a nebude mít na tebe nároky jako na zkušenou šlapku.
Hlavně to chce s partnerem komunikovat a zjistit, co by si přál !!

cool
Teď partnera nemám, i když zájem by byl... Zatím mám z nového vztahu strach a nedokážu chlapům důvěřovat, asi je to pořád moc čerstvé...