Pocit méněcennosti

Reaguji na kolomoni: Popravdě vlastně ani nevím jestli si teď něco píšou, protože on si začal všechno mazat. Což chápu, ale o to víc to ve mě hlodá. Já ani taková nejsem nikdy předtím sem nikomu do soukromí nelezla, ale tohle byla nějaká intuice v hlavě "jestli chceš znát pravdu tak si to přečti" svůj notebook mi dal do ruky sám ať jdu na internet jestli chci. Tak sem šla :/

Reaguji na hankouš13:
Tak evidentně se to podřídilo jejímu vztahu, takže ona vlastně nebyla schopná respektovat jeho vztah, tedy vlastně tebe, ale když si ona našla někoho, tvůj přítel to respektovat musel. A přesně jak říkáš, až se s ním rozejde, tak Vám zase bude zasahovat do života? Já bych mu tohle asi takhle řekla.. Přijde mi to od ní hrozně sobecký a bezohledný a podle jejího chování, asi nemá špetku soudnosti a charakteru, protže si jinak nedovedu vysvětlit, proč existují rozumné ex, které, když si jejich bývalý najde přítelkyně, tak se samy stáhnou a pak jsou ty, které akorát působí problémy a vměšují se do jejich života.
Řeknu to teď upřímně, z toho co ty píšeš, mám dojem, že ty jí k tomu být ta lepší ten prostor sama dáváš. Protože pokud on jí třeba řekne, že ty jsi kvůli ní zase vyšilovala nebo, že jsi zase nadávala nebo se ti něco nelíbilo, ona je hned na koni a docílila toho čeho chtěla. Kdežto, když jí přestaneš před ním uplně řešit, nejen, že mu jí nebudeš připomínat, ale ona najednou nebude mít ten pocit, že jí ležíš v žaludku a že se jí daří tě trápit. Takhle ona pozná, že to sebevědomí nemáš a dělá z tebe tu chudinku. Být tebou bych byla trošku víc nad věcí a asi si víc vyskakovala a prosazovala svou. Jak už jsem psala, ona je minulost, ty přítomnost a budoucnost, co je víc? A je potřeba se podle toho i chovat. A nedávat jí do rukou ty zbraně, které ona proti tobě pak může použít.
Naposledy bych si s ním o ní promluvila, řekla bych mu to, co jsem ti psala na začátku, ujasnila si, co se mi nelíbí, co si nepřeju a co mi vadí. A pak už bych o ní neřekla jediné slovo.. A pokud o ní mluvíš negativně, věř, že v jeho očích ona stoupá a ty klesáš.

Vždycky to tak funguje, že jakmile ty ukážeš, že je ti šumák a netrápí tě to, jí to logicky přestane bavit. Musíš si být víc jistá v kramflecích.
Já už nejsem s bývalým asi 3-4 roky, on si našel přítelkyni, já přítele, on ke mě ještě donedávna dá se říct, něco cítil a dokonce mi to před časem naznačil na jedné párty, najednou z něj vyplynulo, že vlastně není tak šťastný, že jeho přítelkyně na mě neskutečně žárlí, i když už bydlím v jiném městě, nejsem s ním v kontaktu, prostě nic.. Musel si mě skrýt na facebooku a měl zákaz se na mě dívat Pak se udály ještě nějaké věci a od té doby mě ona dá se říct na internetu pronásleduje. A já teď prostě vím, že ona si není jistá v kramflecích, ačkoliv jí nemám jak ohrozit, ona si prostě není jistá a stejně jako to z ní cítím já, věř, že to cítí i ona z tebe.
Já to třeba neřeším, protože mě ta holka nezajímá, je uplně někde jinde a má IQ tykve takže se tomu spíš směju. I když pravdou je, že jsem taky mnohdy na koni, protože když vidím, kde je ona ve svém věku a kde jsem já, co ona dokázala/nedokázala..
Akorát tady to tedy funguje opačně, ty nechceš dělat věci, které dělal s ní a ona je naopak dělat chce asi doufá, že tím získá u něj na kvalitě či co. Takže vlastně žije moje zájmy a moje koníčky Občas je to vážně vtipný

Tak tohle je další perla. Rok po dobu začátku vašeho vztahu měl ověšenou postel fotkami své bývalé? Romantická představa. A všechny ty pindy a společné vzpomínání s bývalou... co na to říct no, jestli máš pocit, že se ze svých depresí dokážeš vykřesat sama po jeho boku, tak s ním buď dál. Pokud ti srdce našeptává, že to vedle něj nedokážet, tak si jdi svojí vlastní cestou. Ale zůstávat dál ve vztahu vydeptaná s někým, kdo po s bývalou rozjímá nad společným pečením cukroví - to je masakr. Já bych se s ním nezatěžovala, i kdyby to byl Brad Pitt.

Kristapána, to chodíš s mym bejvalým či co? Uplně ho v tom poznávám, že jsem nemožná, že támhleta uměla tohle a támhle a já to neumim. Třeba, on jezdil na motorkách a jeho bývalka taky. Já se to nikdy nenaučila, málem jsem si rozbila hubu, ale prostě ne. Lítám všim možnym, auta, dodávky atd., na motorce neumim. Víš, jaký jsem z toho měla komplexy? Strašný. Byla jsem asi tak v Tvym věku. A on byl manipulátor a uměl to, starší holky měly vychytanej stajl a byly proto sexy, mladší byly zas roztomilý, jenom já asi kobyla k ničemu. Čas od času výlev, že mě má rád a já blb nabyla dojmu, že teda jo.
Proto Ti radim, povznes se nad to! Když kouknu na fotky z té doby, byla jsem krásná baba, ale on mě neustále shazoval. Asi si sám potřeboval pozvednout ego, což jsem absolutně v té době nechápala.
A víš co? Dneska, po 10 letech, klidně přiznám, že se motorky bojim, že se bojim i na skůtru a co jako. Že bývalá mýho současnýho je profik v kynologii a kdybych se zbláznila, nevycepuju si psa tak jak ona. Každý je v něčem dobrý a v něčem horší, to je prostě život. Paní dokonalá neexistuje. A jestli on má potřebu Ti předhazovat bejvalku, že tak nebo tak byla lepší, je to manipulátor a duševní mrzák a Ty zdrhej.

Reaguji na kolomoni: Já vím, už sem se to tolikrát snažila překonat,ale vem si to. Myslíš, že už je to za tebou dokázala si to nemyslíš na to a najednou na tebe někdo zavolá jejím jménem . Jsou to prkotiny, ale pro mě je to fakt dost bolestný. Furt si řikám jestli je lepší žít v hloupí nevědomosti(jako, že bych si nic nečetla) nebo vědět pravdu a být tím zničená .

Reaguji na Johanita: Taky sem tomu nemohla uvěřit. Hlavně, když mi pak řekl, že nás někde spolu potkala a začla mu psát, že se zhroutila, že ikdyž se s ním rozešla ona tak je tolik vzpomínek a ona je teď sama zatím co on si tak brzo našel někoho jiného. A z tohohle důvodu jí psal, aby se necítila špatně... Jenže já, už nevím čemu mám věřit. S ním být nedokážu a vím to, ale bez něj taky ne on je i přes to všechno moje velká opora co se týká školy a problému s rodiči. Nikdy mě v tom nenechá - pomůže, poradí, spoustu věcí zařídí. Já vždycky měla uplně neschopný kluky, kteří čekali až všechno udělám já. Nikdy mě nepodrželi a tak sem si na tohle dost rychle zvykla, že v tomhle vztahu nemusím být ta silnější.

A ty jsi snad chodila zas s tím mým ne? Přesně takhle se taky cítím, že vlastně všechny holky maj něco a já nic, že jedna má dlouhý sexy nohy, druhá velký pěkný prsa a třetí zas roztomilej úsměv. No a já? Já jsem přeci ta hrůza, která nejen, že nevypadá dobře, ale ještě je hrozná a zlá a má nejhorší chování ze všech.

Ženský fakt mi to nedává smysl. Proč s náma ti chlapi jsou? Když vlastně milujou a chtějí někoho jiného. Nikdy jsem ho neuháněla bylo to všechno z jeho strany. Neustále volal, psal, chtěl skypeovat, aby mě mohl vidět. Chtěl jezdit na výlety a relaxovat a když se to vyvinulo ve vztah tak sem zjistila, že celou dobu píše a vídá se s ní. Já ho nenutila, aby se mnou byl. Mohl být sám a řešit to s ní a třeba by to nakonec dali dohromady. Nebyla to láska na první pohled trvalo mi opravdu dlouho než sem si uvědomila, že k němu cítím víc než přátelství. Tak strašně mě ponížil :/

To by mě taky zajímalo. Snažím se furt pochopit, když teda touží po tý vychrtlý modelce, s obříma silikonama, dlouhýma černýma vlasama a dlouhýma nohama, proč je prostě se mnou? Proč když mám to nejhorší chování ze všech, tak je se mnou? U mě je toho bohužel víc.. Jenže já mám jasno, až se moje situace nějak vyřeší, já beru nohy na ramena
Je to vážně paradox, já o něj vlastně ani taky moc nestála, on byl ten co mě uháněl a pak i dával ultimáta a zatlačit do vztahu. Jenže u nás to asi fungovalo tak, že jak rychle ta láska přišla, tak zase rychle odešla.. I když byla velká.

Já na tvém místě bych to asi nedala, hodně bych to celé zvážila, protože jakmile do toho vztahu zabředneš a čím dýl s ním budeš, tím to pak bude ještě horší. Dala bych mu prostě ultimátum : buď já nebo ona.. Buď na ní zapomene, "spálí" všechny vzpomínky na ní a nebo nashle. Jak už jsem psala, já jsem v tomhle dost radikální a nevidím důvod, proč bych měla žít v trojúhelníku s jeho bývalou a proč bych se s ní měla o něj dělit. A zároveň proč bych měla čekat, až jí přeskočí a odtáhne mi ho ? Ty totiž nemáš žádnou jistotu, nemůžeš věřit ani jemu ani jí, a klepat se celý život, kdy ten den přijde? To bych tu energii radši vynaložila do jiného vztahu a nebo do toho, že bych se dala do pořádku a dala si do kupy sebevědomí, které ti oni dva tak pochroumali.

Reaguji na kolomoni: Nejsem tak radikální jako ty, ale to ultimátum sem již dala. Jenže jak to řešit, když mi řekne že žádné nepotřebuje protože ona je minulost a nemá o ní sebemenší zájem doslova řekl "už bych si o ní neopřel ani kolo" ale jakmile jí potkal na plese tak jí hned psal jak moc jí to slušelo . On se za to fakt rve, že o ní nemá zájem. "Já nejsem lhář já o ni nestojim chci být jen s tebou. Jsem s tebou pořád v práci, doma a volný čas taky trávíme spolu." Tohle vždycky sežeru. Řeknu si dyť je to pravda jsme stále spolu, ale pak zjistim, že jí napsal jak mu chybí ty společný vánoce a její rodina.

Reaguji na hankouš13: To je furt dokola...
Holky, to jste opravdu na hlavu padlé? Proč zůstáváte ve vztahu, ze kterého je vám akorát psychicky zle? Proč prostě neposbíráte poslední kousky své hrdosti a neodejdete? Nebo jste masochistky, dělá vám dobře, když vám jiní ubližují? Protože já to fakt nechápu, tohle je snad pátý deníček se stejným scénářem...

Reaguji na Lady Flame: Již sem psala výše. Že jsou to moje pocity to co já cítím, ale on na mě zlý není. Je to po stránce práce, školy a rodiny mojí obrovskou oporou, kterou potřebuju. Je to můj jediný kamarád se kterým se můžu bavit, když mám problém a on mi ho pomůže vyřešit nebo ho dokonce vyřeší za mě. Nebavilo mě být ve vztahu s chlapem, kde on nebyl opora a já všechno táhla. Je to prostě tak, že kdybych se po ničem nepídila tak bych z ničeho nebyla špatná ani zničená a my dva bychom byli naprosto ideální pár. Což pro okolí jsme i teď. Jen ne v mojí hlavě :/. Co když je to pravda, co když jí opravdu chtěl jen zvednout sebevědomí a nepřemýšlel nad následky? Nad tím taky furt přemýšlím. Matka mi furt říká "holčičko dej si majzla, aby si nepřebrala. Máš chlapa, kterej je na tebe hodnej, vydělává dobrý peníze a není na prachy, postará se o tebe, vyslechne tě, nosí ti i kytky, máte fajn i intimní vztah a my ho máme rádi, protože je fakt schopnej. Nechceš dopadnout jako já s bývalým mužem, kterej mě mlátil, ne?" No tak to je asi důvod proč v tom vztahu zůstávám. Nehledě na to, že ho miluju a pořád mě hrozně přitahuje. Proto sem chtěla znát pravdu, už na začátku vztahu dokud sem veděla, že na tom nejsem tak abych nezvládla odejít, ale teď, už to prostě nedokážu...

Reaguji na hankouš13: No tak to teda promiň, ale z tvého vyprávění na mě dojem dokonalého muže nedělá ani omylem. Já bych s někým, kdo by po roce vypisoval bývalce, jak ji pořád miluje a jak se mu stýská po její rodině, pečení cukroví a kdesi cosi a pak by mě uchlácholil tím, že to vlastně tak vůbec nemyslel, nebyla ani náhodou. Vždyť co to jako je za logiku? Evidentně jsi na něm úplně závislá, proto nemůžeš, respektive nechceš odejít. Ale tak kdo chce kam... víš jak.

Reaguji na Lady Flame: Závislá opravdu nejsem. Psala sem, že sem ho opustila a to on byl ten kdo vyžadoval dostat se zpátky. Jak beze mě nemůže žít atd. atd. Přijde mi, že ty si asi nikdy opravdový vztah neměla, aby si tohle mohla posoudit. Když někoho miluješ je to opravdu hodně těžké.