Vždycky sem "nesnášela" život.Nikdy sem nedokázala říct, že jsem šťastná i přesto, že jsem se snažila dělat to co mě baví tak z toho nakonec vylezlo, že nemám dostatek talentu, že nemám dost známých, kontaktů a nebo musíš se víc snažit prostě se musíš víc snažit. Ale nikdy to nebylo takové jako teď. Nějak sem se přes tyhle řeči a překážky přenesla, i když sem věděla, že nikdy nebudu dělat to co mě baví. Pak sem potkala svého přítele jsme spolu tři roky mě je 22 a jemu 28. Žijeme spolu skoro rok. Nebyla to láska na první pohled spíš takový okouzlení. Upřímně líbil se mi vzhledově, ale jinak sem si říkala, že je to pěknej blbec 
a dost mě musel uhánět. Po pár měsících jsme zjistili a cítili, že je to ten/ta pravý/á hodíme se k sobě a doplňujeme a je to super. Teda to, že si to myslel i on nebyla tak uplně pravda to jen tvrdil. Rok našeho vztahu sem musela snášet fotky jeho bývalé všude po pokoji (byli spolu 7 let tak ok,ale mít jí v posteli u hlavy mi příjemné nebylo). Stále spolu telefonovali, psali si esemesky(tím se nijak netajil vždycky řekl, že volá nebo píše ona aniž bych se musela ptát) Jednou sem to nevydržela a musela se podívat o co jde. Potom sem se zhroutila. Psal jí i po roce, že jí miluje, že mu chybí její rodina, že je má všechny moc rád a vzpomíná jak spolu pekli cukroví a slavili svátky a že je škoda, že to ukončila, protože spolu byli velice úspěšný pár a měli obrovský potenciál a mohli si žít velice dobře. Se mnou je protože sem hodná holka co by pro něj udělala všechno a starám se o něj a mám ho ráda a to ona, už posledních pár let tolik neměla a byla s ním jen ze zvyku.... Po tomhle všem sem mu to musela říct. Nekřičela sem jen sem seděla na zemi a brečela a chtělo se mi umřít. Byla to pro mě taková zrada. Omlouval se a řekl, že ho to moc mrzí, ale že to dělal jen proto, že ona byla v hluboký depresi a on nechtěl, aby se cítila špatně a sama. Pak se to nějak řešilo(nechci to rozepisovat, už takle je to velice dlouhé a další info by bylo ještě na tři deníčky) a vyřešilo.. jsme spolu stále, žijeme spolu. Nedokážu ho opustit a on mě taky ne. Ale pořád to mám v sobě zhubla sem 10 kg protože sem nedokázala jíst. Dost často to nevydržím a když se hádáme tak mu předhodím jak mi ublížil. Kromě toho bydlíme na malém městě a slečnu potkávám téměř každý den. Cítím se tak strašně ponížená a ubohá a trapná. Snažím se přeš to přenést, ale nejde to. Proč by nemohl být úspěšný i se mnou? Vystudovala vysokou a našla si práci. Já jsem mladší a teprve studuji proč bych nemohla být v budoucnu taky úspěšná? Ráno vstát je pro mě utrpení, když mám špatné období tak jen ležím a spím nebo brečím. Hrozně se omlouvám za tenhle stupidní deníček, ale nemám komu bych to řekla přítel je můj jediný kamarád. Ostatní přátele taky studují a nemají vůbec čas navíc je tím nechci zatěžovat. Děkuju, že si to vůbec někdo přečte 
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Pocit méněcennosti
Poslat SZ
Galerie obrázků
Cituji hankouš13: Už nikdy nikomu nebudu věřit a budu si myslet, že se mnou zametá každý.
Můžu se zeptat kolik ti je a kolik je cca tvému partnerovi a těm co jsi měla předtím? Tipla bych, že ti bude kolem 17-19ti ... ? A oni sotva 20ti letí?
Reaguji na kolomoni: Čoveče, proč takhle krásně sebevědomě nereaguješ i ve svém tématu? Jakoby to psaly dvě různé osoby.
Reaguji na Ciiicaaa: Chápu to protože, kdybych zjistila, že mi někdo taky čte zprávy tak bych si je taky mazala . S jinou si nepíše maže si jen jí. Naposledy co sem stihla přečíst bylo, že kupovala auto a potřebovala vědět něco k reklamaci toho vozu tak to jí radil, ale druhej den, už to smazal.
Cituji hankouš13: Jde o to, že ikdyž ho opustím a najdu si někoho jiného, už mu stejně nebudu věřit. Už nikdy nikomu nebudu věřit a budu si myslet, že se mnou zametá každý.
Druzí se k tobě budou chovat tak, jak jim ty sama dovolíš. Pokud ze sebe budeš neustále dělat uťápnutou chudinku, tak se tak k tobě budou i chovat, budou toho zneužívat atd., to je logické.
Cituji Lady Flame: Každý máme holt jiný pohled na věc, jsou ženy (a troufám si říct, že většina), které by s takovým, jako je tvůj přítel, nebyly.
Souhlasím, já bych to třeba nedala.
Když jsme u toho, vždycky mě třeba hrozně zajímalo, jestli jsem opravdu já taková žárlivka, hysterka a netolerantní partnerka nebo je chyba v mém příteli. A zajímalo by mě třeba, zda-li byste dokázali být s člověkem, který, když opomenu tedy to, že na Vás kašle, dává přednost počítači, prohlížení holek na fb, psaní se svýma přiblblýma kamarádama,nespí s Vámi, tak jestli byste dokázali překousnout a tolerovat to, že Váš partner se na ulici otáčí za každou babou, je schopný se i třeba zastavit nebo najednou přestane mluvit a co hůř, když projde baba, najednou nahodí ten svůj frajerskej pohled a chůzi a začne se mnou mluvit jako největší bl.beček " ty ****.. ty ****.." prostě machýrek, když se ozvu, tak mi na to řekne, že si není ničeho vědomej a že nikam nekouká To, že má potřebu imrvére doslova sledovat holky na facebooku x krát denně a mě pak tvrdí, že já jsem si to vymyslela, a udělá ze mě blázna i když jsem si už několikrát udělala screen a ukázala mu to. Tvrdí, že prostě já lžu a jsem blázen.. Tak mě prostě jen zajímá názor ostatních holek, jestli by s takovým klukem byly. Díky moc!
Reaguji na Ciiicaaa: Píšu to výše v deníčku. Je mi 22 a jemu je 28. Předchozí partneři byli vždy starší, ale mě bylo pouhých náct.
Cituji hankouš13: Chápu to protože, kdybych zjistila, že mi někdo taky čte zprávy tak bych si je taky mazala
Normální běžnou konverzaci bys asi nemazala ...
Cituji Ellenuschka: Uplně ho v tom poznávám, že jsem nemožná, že támhleta uměla tohle a támhle a já to neumim.
Já teda nevím kam na ty mužské exempláře chodíte , protože já snad ještě nikdy nepotkala chlapa co by tohle říkal a cpal své současné jak bývalka dělala to či ono.
Cituji hankouš13: Rok našeho vztahu sem musela snášet fotky jeho bývalé všude po pokoji (byli spolu 7 let tak ok,ale mít jí v posteli u hlavy mi příjemné nebylo). Stále spolu telefonovali, psali si esemesky(tím se nijak netajil vždycky řekl, že volá nebo píše ona aniž bych se musela ptát)
A proč jsi to tolerovala ? Teď už se nic nezmění.
Cituji hankouš13: Přijde mi, že ty si asi nikdy opravdový vztah neměla, aby si tohle mohla posoudit. Když někoho miluješ je to opravdu hodně těžké
Co to plácáš ? 
Mě spíš připadá , že jsi opravdový vztah nezažila ty. Opravdový vztah totiž neznamená , že se musíš kvůli druhému trápit a upadat do depresí. . Navíc zrovna tvůj vztah tak jak ho popisuješ opravdový vůbec není. Co nazýváš vztahem? To, že tvůj přítel tě má jen , aby vyplnil díru , přitom v myšlenkách je ve vztahu se svojí ex? To, že někoho miluješ nedokazuješ tak primitivnímy způsoby a slovy co tu popisuješ. Méněcenná si asi můžeš připadat v tom, že nejsi schopna rozpoznat hranice mezi láskou a využíváním.Asi ti chybi trochu sebereflexe a jsi přespříliš přecitlivěla
Cituji hankouš13: Nedokážu ho opustit a on mě taky ne.
kecy............
Cituji hankouš13: ale to ultimátum sem již dala
Utlimátum? to zas jen dokazuje tvoji slabou vůli a neochotu něco řešit.
Cituji hankouš13: Závislá opravdu nejsem. Psala sem, že sem ho opustila a to on byl ten kdo vyžadoval dostat se zpátky
A ty jsi byla ta co se nechala opít rohlíkem a ochotně kývla
Cituji hankouš13: Jak beze mě nemůže žít atd.
A tys to pojala jako velký důkaz lásky viď? Mno nic.... jsi velmi , ale velmi naivní.
Reaguji na kolomoni: Tak já bych to asi nedala. Protože sem nic z toho nezažila u mě je fakt jen problém s tou bejvalkou
Cituji hankouš13: Píšu to výše v deníčku. Je mi 22 a jemu je 28. Předchozí partneři byli vždy starší, ale mě bylo pouhých náct.
Už jsem to našla No, hele, mně je 26, mám za sebou různé vztahy s různýma chlapama (na omla byl jednu dobu dost populární můj ex, který mě podváděl s mojí kamarádkou ), kromě tohoto případu jsem si zažila s chlapama další různé podjebky, což sice změnilo můj názor na chlapy (že jsou to ješitné hovada ), ale rozhodně bych netvrdila, že žádnému už nikdy nebudu věřit. On se najde, já to vím. A až tomu uvěříš i ty, pak se najde i ten "tvůj", kterému budeš věřit. Všechno je to jen o sebedůvěře a o tom, že první musí mít člověk rád sám sebe aby ho mohl mít rád někdo jiný a vážil si ho. Musíš znát svoji hodnotu. Dokud budeš vystupovat jako ta, co si s ní přítel dělá ukázkový případ podržtašky, nikdy si tě žádný chlap nebude vážit. A už vůbec ne tento.
Cituji Lady Flame: Čoveče, proč takhle krásně sebevědomě nereaguješ i ve svém tématu? Jakoby to psaly dvě různé osoby.
Tohle byl vždycky můj problém, dokázala jsem radit a pomáhat druhým, nikoliv však sobě.
Reaguji na mikkýsek: Důkaz lásky mi přišlo, když mě požádal o ruku, ale to je jedno to bylo až později. Pořídil a zařídil byt, abysme tam mohli být spolu a začít od začátku jak říkal. Tohle jsou věci na který sem teda asi nalítla no to se všem moc omlouvám 
Reaguji na mikkýsek: No já to netolerovala proto bylo to ultimátum ať to prostě sundá, že mi to nepřijde zrovna vhodný. On to sundal a řekl, že mi tím chtěl něco dokázat, když to sundal.
Cituji kolomoni: Tohle byl vždycky můj problém, dokázala jsem radit a pomáhat druhým, nikoliv však sobě.
Kočko, evidentně to máš v hlavě hezky srovnané, tak opravdu doufám, že svůj problém brzy vyřešíš 
Reaguji na mikkýsek:
Souhlas s tebou do posledního slova. A s Číčou taky (bože holka, to je tak blbá přezdívka , musela jsem to napsat s háčkama a čárkama).
Cituji Lady Flame: (bože holka, to je tak blbá přezdívka , musela jsem to napsat s háčkama a čárkama).
Kdyby mi nesmazali původní, mohla jsem mít krásnou Mončičí ... Nenaděláš nic
Téma Pocit méněcennosti je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
