Vždycky sem "nesnášela" život.Nikdy sem nedokázala říct, že jsem šťastná i přesto, že jsem se snažila dělat to co mě baví tak z toho nakonec vylezlo, že nemám dostatek talentu, že nemám dost známých, kontaktů a nebo musíš se víc snažit prostě se musíš víc snažit. Ale nikdy to nebylo takové jako teď. Nějak sem se přes tyhle řeči a překážky přenesla, i když sem věděla, že nikdy nebudu dělat to co mě baví. Pak sem potkala svého přítele jsme spolu tři roky mě je 22 a jemu 28. Žijeme spolu skoro rok. Nebyla to láska na první pohled spíš takový okouzlení. Upřímně líbil se mi vzhledově, ale jinak sem si říkala, že je to pěknej blbec 
a dost mě musel uhánět. Po pár měsících jsme zjistili a cítili, že je to ten/ta pravý/á hodíme se k sobě a doplňujeme a je to super. Teda to, že si to myslel i on nebyla tak uplně pravda to jen tvrdil. Rok našeho vztahu sem musela snášet fotky jeho bývalé všude po pokoji (byli spolu 7 let tak ok,ale mít jí v posteli u hlavy mi příjemné nebylo). Stále spolu telefonovali, psali si esemesky(tím se nijak netajil vždycky řekl, že volá nebo píše ona aniž bych se musela ptát) Jednou sem to nevydržela a musela se podívat o co jde. Potom sem se zhroutila. Psal jí i po roce, že jí miluje, že mu chybí její rodina, že je má všechny moc rád a vzpomíná jak spolu pekli cukroví a slavili svátky a že je škoda, že to ukončila, protože spolu byli velice úspěšný pár a měli obrovský potenciál a mohli si žít velice dobře. Se mnou je protože sem hodná holka co by pro něj udělala všechno a starám se o něj a mám ho ráda a to ona, už posledních pár let tolik neměla a byla s ním jen ze zvyku.... Po tomhle všem sem mu to musela říct. Nekřičela sem jen sem seděla na zemi a brečela a chtělo se mi umřít. Byla to pro mě taková zrada. Omlouval se a řekl, že ho to moc mrzí, ale že to dělal jen proto, že ona byla v hluboký depresi a on nechtěl, aby se cítila špatně a sama. Pak se to nějak řešilo(nechci to rozepisovat, už takle je to velice dlouhé a další info by bylo ještě na tři deníčky) a vyřešilo.. jsme spolu stále, žijeme spolu. Nedokážu ho opustit a on mě taky ne. Ale pořád to mám v sobě zhubla sem 10 kg protože sem nedokázala jíst. Dost často to nevydržím a když se hádáme tak mu předhodím jak mi ublížil. Kromě toho bydlíme na malém městě a slečnu potkávám téměř každý den. Cítím se tak strašně ponížená a ubohá a trapná. Snažím se přeš to přenést, ale nejde to. Proč by nemohl být úspěšný i se mnou? Vystudovala vysokou a našla si práci. Já jsem mladší a teprve studuji proč bych nemohla být v budoucnu taky úspěšná? Ráno vstát je pro mě utrpení, když mám špatné období tak jen ležím a spím nebo brečím. Hrozně se omlouvám za tenhle stupidní deníček, ale nemám komu bych to řekla přítel je můj jediný kamarád. Ostatní přátele taky studují a nemají vůbec čas navíc je tím nechci zatěžovat. Děkuju, že si to vůbec někdo přečte 
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Pocit méněcennosti
Poslat SZReaguji na Lady Flame: Každopádně je složité to takle posuzovat z deníčku . Já se z toho spíš potřebovala vypsat než abych tady čekala nějaké rady. Na tohle žádné rady nejsou a ani nepomůžou člověk si to musí vyřešit nakonec sám. Prostě potřeba se svěřit byla, už nějak silnější než já.
Cituji hankouš13: Závislá opravdu nejsem.
Jsi. Viz:
Cituji hankouš13: Je to můj jediný kamarád se kterým se můžu bavit
Cituji hankouš13: Přijde mi, že ty si asi nikdy opravdový vztah neměla
Měla a ne jeden 
Akorát já se sebou nerada nechávám zametat.
Cituji hankouš13: Na tohle žádné rady nejsou a ani nepomůžou
Rady by byly... ale ty o ně nemáš zájem.
Cituji hankouš13: Prostě potřeba se svěřit byla, už nějak silnější než já.
A proč asi? Protože máš problém. Copak to nevidíš?
Ale jasně, je těžké usuzovat z jednoho deníčku, každopádně můj názor zůstavá stejný. Já bych s ním nebyla.
Reaguji na Lady Flame: Když máš kamaráda, který tě vyslechne a můžeš mu vše říct znamená, že si závislá? Ahaaa tak to jo hele jestli tě můžu poprosit tak, už mi sem nic nepiš, protože já na tom opravdu psychicky dobře vůbec nejsem a tvoje příspěvky mi nepomáhají jen mi ubližují a ubíjí mě takže díky. To, že sem blbá a neschopná poslouchám denně od někoho jiného. Od cizích lidí to fakt slyšet nemusim, už tak dost nenávidím svůj život.
Galerie obrázků
Cituji hankouš13: Matka mi furt říká "holčičko dej si majzla, aby si nepřebrala. Máš chlapa, kterej je na tebe hodnej, vydělává dobrý peníze a není na prachy, postará se o tebe, vyslechne tě, nosí ti i kytky, máte fajn i intimní vztah a my ho máme rádi, protože je fakt schopnej. Nechceš dopadnout jako já s bývalým mužem, kterej mě mlátil, ne?"
Ještě bych to doplnila "což o to, že má zájem o jiné, to nevadí, hlavně že tě nemlátí".
Cituji hankouš13: to ultimátum sem již dala. Jenže jak to řešit, když mi řekne že žádné nepotřebuje protože ona je minulost a nemá o ní sebemenší zájem doslova řekl "už bych si o ní neopřel ani kolo" ale jakmile jí potkal na plese tak jí hned psal jak moc jí to slušelo . On se za to fakt rve, že o ní nemá zájem. "Já nejsem lhář já o ni nestojim chci být jen s tebou. Jsem s tebou pořád v práci, doma a volný čas taky trávíme spolu." Tohle vždycky sežeru. Řeknu si dyť je to pravda jsme stále spolu, ale pak zjistim, že jí napsal jak mu chybí ty společný vánoce a její rodina.
S klidnou duší ti můžu říct, že i ten největší chlapák by ti neřekl "jo chci bejvalku, ale ona někoho má, tak budu teď s tebou". Kdyby s ní nechtěl být, neměl o ni zájem, nebyl by s ní v takovém kontaktu.
Holky, kdo chce kam ...
Reaguji na Ciiicaaa: To, že píše bývalé máti samozřejmě neví . Já na to s.eru bejvalej podváděl. Tenhle miluje bejvalku. Je to ve mě sem prostě ***** k ničemu nic jinýho v tom být nemůže
Cituji hankouš13: Když máš kamaráda, který tě vyslechne a můžeš mu vše říct znamená, že si závislá? Ahaaa tak to jo
Ne, ale to, že je tvůj přítel tvým JEDINÝM kamarádem, asi o něčem svědčí...
Cituji hankouš13: protože já na tom opravdu psychicky dobře vůbec nejsem a tvoje příspěvky mi nepomáhají jen mi ubližují a ubíjí mě
Jsem ti jen chtěla otevřít oči, evidentně zbytečně. Co už, tvoje volba.
Cituji hankouš13: To, že sem blbá a neschopná poslouchám denně od někoho jiného. Od cizích lidí to fakt slyšet nemusim, už tak dost nenávidím svůj život.
Neřekla jsem, že jsi blbá, na to pozor... A že nenávidíš svůj život? No... co ti na to mám říct. Radši nic.
Cituji hankouš13: To, že píše bývalé máti samozřejmě neví . Já na to s.eru bejvalej podváděl. Tenhle miluje bejvalku. Je to ve mě sem prostě ***** k ničemu nic jinýho v tom být nemůže
K ničemu seš jedině v případě, pokud dokážeš být s takovým "dítětem". Protože takhle se chovají děti, neví co chtějí. Tak vem svou hrdost a najdi si normálního chlapa. Pak k ničemu nebudeš Stačí si vážit sebe sama, pak teprve si tě budou vážit ostatní.
Reaguji na Lady Flame: Tak moji ostatní přátelé studují v jiném městě takže na sebe nemáme čas a když se vidíme nechci je zatěžovat svými problémy. Další kamarádka je v zahraničí. Proto sem to psala sem, protože sem to neměla komu říct.
Cituji Ciiicaaa: Ještě bych to doplnila "což o to, že má zájem o jiné, to nevadí, hlavně že tě nemlátí".
Taky mi to tak trošku přišlo.
Mně je třeba jasný, že každá jsme jiná, jsou ženy, kterým je jedno, že se chlap na ulici otáčí za jinýma, chodí s nima na obědy a nebo se třeba stýká s bývalou. Když najdou někde fotku bejvalý, tak jsou schopný se tomu zasmát a jít dál. Z části bych si přála umět být taková, protože má pak člověk o trápení méně. Pak jsou ženy, které žárlí, ale zdravě. A v neposlední řadě jsou ty, mezi které řadím i sama sebe. Takové, které prostě nepřekousnou, když se jejich partner otáčí za každou, nebo si je neustále prohlíží na facebooku, natož aby doma měli fotky svých ex nebo se s nimi stýkali. Já bych to prostě nedokázala. A ano, možná se to někomu bude zdát příliš a přiznám se, že taková jsem nikdy nebyla a vybudoval to ve mě přítel. Věřím, že 80% holek by mi řeklo: "no co, vždyť se jen divá" ale ono je něco jiného se dívat a dívat a být v této situaci. Tím chci říct, že každá jsme jiná a máme tu hranici jinde, takže je těžké takhle asi radit a soudit, protože co jedna neřeší a připadá jí to normální, by druhá nikdy ve vztahu nedovolila.
Ať už je to bývalá nebo to, že chlap má neustálou potřebu koukat po jiných.. Jedno je však ale jisté, pokud to tý ženě vadí, jednou či později jí to prostě zlikviduje, sama vím moc dobře o čem mluvím. A ty jsi podle mě na tom dost podobně, likviduje tě to.
Ani si neumíš, jaký mám strach, že už se to nikdy nezlepší, že si jednou najdu chlapa, který bude mít třeba spousta kamarádek a já to prostě nedokážu rozdejchat a nebudu mu věřit. A tobě by tohle mohlo taky do budoucna rozhodně uškodit.
Reaguji na hankouš13: No tak jsi nám to řekla a my jsme ti k tomu také řekli svoje, tak v čem je problém? Každý máme holt jiný pohled na věc, jsou ženy (a troufám si říct, že většina), které by s takovým, jako je tvůj přítel, nebyly. Tak nechápu, proč kolem sebe najednou tak kopeš.
Cituji Ciiicaaa: S klidnou duší ti můžu říct, že i ten největší chlapák by ti neřekl "jo chci bejvalku, ale ona někoho má, tak budu teď s tebou". Kdyby s ní nechtěl být, neměl o ni zájem, nebyl by s ní v takovém kontaktu.
Přesně, nehledě na to, že je prostě evidentní, že ti lže. Chlap prostě takové věci nikdy nepřizná. V tobě to bude akorát budovat obrovskou nedůvěru vůči chlapům, a to ve všech směrech.
Cituji hankouš13: Tak moji ostatní přátelé studují v jiném městě takže na sebe nemáme čas a když se vidíme nechci je zatěžovat svými problémy.
Jen tak mimochodem - přátelé nejsou pouze na sdílení radostí, ale starostí. Já nemít kamarádky, kterým bych se nemohla svěřit, co mě zrovna žere, tak se zblázním... A s přítelem se nedá donekonečna probírat vše, že. Nic, tady končím
Reaguji na kolomoni: Tak já sem nikdy nežárlila. Na pěknou holku sem se taky koukla, ale měla sem kluka co mi jednou vrazil a táhnul do háje. Pak sem měla ty co podváděli a ještě mě pomlouvali taky táhli. A pak sem našla tohohle, ale stala sem se hrozně zranitelná. Chci říct, že si se mnou nikdy žádnej kluk nedovolil zametat ani mě ponížit. Jenže jak sem se tomuhle oddala tak tím víc mi to ublížilo. Jde o to, že ikdyž ho opustím a najdu si někoho jiného, už mu stejně nebudu věřit. Už nikdy nikomu nebudu věřit a budu si myslet, že se mnou zametá každý.
Cituji hankouš13: Popravdě vlastně ani nevím jestli si teď něco píšou, protože on si začal všechno mazat. Což chápu, ale o to víc to ve mě hlodá.
To je akorát důkaz toho, že si píšou, proč by jinak promazával? Buď si píše s ní, nebo s nějakou jinou, ale svědomí čisté nemá, proto maže. Což teda moc nechápu, proč píšeš, že to chápeš ...
Téma Pocit méněcennosti je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
