potřebuji se trošku vypovídat nebo spíše řečeno vypsat ze svého problému. A třeba mi pomůže váš pohled na věc.
Jsem s přítelem 15 měsíců. Asi poslední 3 měsíce se nám trošku vleče menší krize, kdy vlivem několika problémů, které jsme řešili došlo k mírnému odcizení přítele. Ochladlo jeho chování ke mě, odcizil se mi...už nepřijde a nepohladí, nedá mi jen tak pusu... Vím, že je ale jinak citlivá a romantická povaha, o to víc mě jeho odstup mrzí...a není to jen o tom, že by ustoupila zamilovanost, on je takový od povahy - vím, že má rád doteky a je dost citlivý... V té době, kdy jsem začala cítit jeho odcizení jsem začala velmi žárlit na jeho nejlepší kamarádku. žárlila jsem již dříve, ale to bylo ještě takové normální žárlení, ne nic přehnaného. Jenže vzniklou krizí propuklo mé žárlení na plné obrátky. Jeho nejlepší kamarádku znám také dobře, je to má dobrá kamarádka. Je vdaná, známe s přítelem dobře i jejího manžela. Jenže problém je v tom, že i ona má ve svém manželství již dlouhodobou krizi. A proto se bojim. Dva citově zranění lidé, kteří se navzájem velmi rozumí? Bojim se, aby v tom nebylo něco víc. Na druhou stranu vím, že přítel se zná s kamarádkou již několik let. Oba tvrdí, že jsou jako brácha se ségrou. Mají se hodně rádi, rozumí si skoro ve všem. Ale pro mě je to těžké. Vidět to, jak si rozumí, jak na sebe reagují, nejhorší pro mě je, že spolu občas i trochu flirtují...kdyby náš vztah byl v pořádku, nežárlila bych tolik...ale takhle? navíc spolu tráví spoustu času, jednak kvůli práci ale i proto, že chtějí...trávíme tedy i čas společně všichni dohromady, ale oni si navíc spolu ještě hodně píšou...vlastně denně, pořád...večer, ráno...kdykoliv...píšou si milé sms, posílají srdíčka...mě to ubíjí...přítel mi píše tohle minimálně....a nemyslete si, že jsem stíhačka, co mu sleduje zprávy...jen když občas vedle mě sedí třeba u tv a píše, oči mi sjedou na jeho mobil...
s přítelem jsem se to snažila řešit už několikrát...na jednu stranu má pro mě určité pochopení, na druhou si myslí, že žárlim zbytečně, že si to dělám sama a vidím co chci...kamarádka taky tvrdí, že se bát nemusím...ale já si nemůžu pomoct...rozum říká jednu věc, ale city neovlivním...navíc to umocňuje fakt, že kamarádka je velmi atraktivní, zábavná...připadám si vedle ní jak šmudla...chci jen říct, že na žádnou jinou holku nežárlím....není to tak, že bych chtěla přítele sama pro sebe...nechci mu kamarádku zakazovat, ale měli by zvolnit myslím v jejich přátelství...oba jsou zadaní, oba nemají své vztahy v pořádku a oba ví, že jejich partnerům to není úplně lhostejné jejich kamarádství...přítel je velmi společenský, má více kamarádek, ale takovýhle přátelství má pouze s touto dotyčnou...navíc ona to prostě s chlapama umí a mám pocit, že má všechno, co by přítel u mě chtěl a že kdyby byli oba volní, budou spolu...
pořád mi tvrdí, že mu mám věřit...chci...ale zatím mě užírá pocit žárlivosti...a snažím se být soběstačná, chodit ven s kamarádkami, sportovat, nebýt na něm závislá...nevím, jak se toho zbavit...nevidět v každém jejich vzájemném pohledu hrozbu 
Poslat SZ
se vším, co píšeš, naprosto souhlasím, už bych to jen opakovala. 
No, bomba. A nebojí se kamarádi zůstávat s ním o samotě? (sorry za sarkasmus, to mě fakt rozesmálo, chlapi si přece neposílají navzájem pusinky, ne? )
